Animované filmy, které vám nikdo nedoporučí

13:06

Protože jsem zrovna na cestě do Tokia, kde během víkendu proběhne jedna z největších anime událostí na světě AnimeJapan 2016, chci vám dát pár tipů na anime (filmy), které vám běžně nikdo nedoporučí a přitom stojí za zhlédnutí více než někteří slavnější kolegové! Staří mazáci mají pro dnešek volno, tohle je článek pro nováčky.

Ano, že musíte vidět Totora, Cestu do fantazie, Kiki... A vlastně všechny filmy ze Studia Ghibli, to je stejné jako když vám někdo říká, že si máte přečíst Pána prstenů. Jsou nejlepší, jsou to klasiky, ale žánr je natolik široký a pestrý, že by byla škoda u nich skončit. Pak je tady druhá vlna jako Dívka, která proskočila časem (TOP!), Ghost in the Shell, Akira, nebo Metropolis. Pořád jsme u toho, co fandové znají a vyzdvihují až na zasněžený vrcholek hory Fudži. Chce to ještě malý krok stranou, tak pojďme do něj...

Upozornění na úvod! Většina dále zmíněných filmů není pro děti. Neuvidí v nich nic špatného, ale pro vyspělost příběhu je patrně nebudou příliš bavit, nebo je přinejmenším nepochopí.

Vlčí děti Ame a Juki (2012)

Přiznávám, Vlčí děti Ame (déšť) a Juki (sníh) jsou dnes už poměrně známý film, ale neodpustil bych si, kdybych jím tento seznam neotevřel. Pro mě osobně jeden z Top 10 filmů, jaké jsem kdy viděl. Směle srovnatelný s tituly vypsanými v úvodu. Stojí za ním totiž skvělý Mamoru Hosoda, který má patrně zlaté ruce a na co sáhne, to se podaří. Možná vám něco řekne jeho režijní debut Digimon, v branži je ale známý pro podstatně lepší kousky jako Dívka, která proskočila časem, Letní válka nebo blížící se Kluk ve světě příšer, který by se měl v květnu představit i v českých kinech.

Více než co jiného jsou Vlčí děti dramatem o nelehké úloze rodičů a hledání vlastního místa ve světě, vše naznačeno v jednoduché metafoře. V těch správných chvílích ale film vyzdvihuje i svou komickou stránku a upřímně baví a poutá oči k nádherné animaci, která je prostě bez chyby. Děcka by sice občas zasloužily na zadek, ale kdo z nás ne, že ano. Tenhle film si užijete, nepochybuji.

Tokijští kmotři (2003) a Paprika (2006)

Pokud někdo vyvracel předsudky, že anime nejsou jen pohádky pro děti, pak to byl Satoši Kon. Píšu byl, protože tento talentovaný režisér před pár lety podlehl rakovině. Jeho dílo ale zanechalo výrazný otisk a proto si dovolím doporučit hned dva filmy najednou — Tokijské kmotry a Papriku. A hádám, že byste ani podle jednoho názvu netipli správně, o čem filmy jsou.

Tokijští kmotři jsou hořkosladké vyprávění z reálných ulic japonské metropole, kde Kon dává najevo svou sympatii k outsiderům toulajícím se světem. Paprika je oproti tomu surrealistický thriller/detektivka podle knižní předlohy japonského spisovatele Jasutaky Cucuie (lze koupit i v českém překladu), která se točí kolem převratného vynálezu, jež umožňuje lidem vstupovat do svých snů.

Nebudu zabíhat dále do děje, ale prozradím, že Konova Paprika je jednou z těch filmových výjimek, které překonávají původní literární formu. A to je co říct!

5 centimetrů za sekundu (2007)

Už trošku profláknutý, ale přesto první z filmů Makota Šinkaie, který jsem měl možnost vidět. Moje srdcovka. A jeho tvorbu jsem si zamiloval. Je to jeden z nejtalentovanějších současných tvůrců s velmi charakteristickým rukopisem a schopností dokonalého spojení obrazu a zvuku. A to si většinu práce dělá sám!

Jeho příběhy jsou melancholické a nemívají šťastný konec, ne v podobě, na jakou jsme zvyklí. Šinkai exceluje v krátkých snímcích, což dokázal především u titulů Ona a její kočka, Volání vzdálené hvězdy a Za mraky země zaslíbená.

Novější tvorba už bohužel tak dobrá ani úspěšná není, pokud se ale dostanete k některému ze čtyř filmečků, které jsem uvedl, podívejte se a dejte mi vědět. Dalšího nadšence do Šinkajova fanklubu s chutí uvítám!

Dead Leaves (2004)

Tady se překlad ani nehodí. Pokud v sobě někdo dusí nutkavou představu, že Japonci jsou přinejmenším zvláštní, tenhle film mu dá za pravdu. Dead Leaves je dekadentní sexistická jízda plná zbraní, nahoty a vulgarismů. A zbraní. A vulgarismů.

Úchylárna na n-tou! Netypická animace. Nic pro citlivky a slabé povahy, které se nechají rychle odradit. Má to jen necelých 50 minut a ani na chvíli vás nenechá vydechnout. Nevím jestli vám mám film doporučit, nebo jít nahlásit autora jako potenciálně nebezpečnou osobu. Dal bych si to ale klidně znova. Do popisu děje se raději ani pouštět nebudu, podívejte se.

A takhle bych mohl pokračovat i dále. Třeba se Ztracenou Haruhi Suzumijou, nebo méně známým snímkem ze studia Ghibli Na Makovém kopci. Byli bychom tady celý den, hlavně teda já. Když se do toho jednou dostanete, může se stát, že nebudete chtít přestat. V takovém případě mi neváhejte napsat. Naordinuju vám kvalitní filmovou léčbu!

PS: Hornatá krajina za okny při cestách po Japonsku je tak nádherná, že byste se raději měli koukat ven, než sledovat filmy. Myslete na to, až tudy budete projíždět.

Taky by se vám mohlo líbit...

0 komentářů