Animovaná devítka náročného diváka (1. díl)

20:33

Tipem na dobré anime nikdy nepohrdnu, ale pečlivě si vybírám a neváhám poslat k ledu celou sérii po prvních dílech. Za ty roky proto splnila moje nejvyšší očekávání jen hrstka.

Devět anime seriálů z mého sledovacího archivu teď dávám do placu. Třeba vás inspirují.

I když jsem se chtěl záměrně vyhnout dlouhým sériím jako Naruto a One Piece, hned na prvním místě si nemůžu odpustit jednu výjimku. Dragon Ball. Srdcová záležitost. První díly jsem sledoval bez jakéhokoliv povědomí o anime nebo Japonsku před více než 20 lety a co k tomu říct víc. Je to láska na celý život a to hned z několika důvodů (PS: kritizovat můžeme u piva, dneska jen chválím).

Dragon Ball

Akira Torijama stanovil pravidla celého žánru, inspiroval mnoho autorů, kteří přišli po něm, a jako jeden z prvních si dovolil do té doby nevídané věci. Nechal např. svého hlavního hrdinu stárnout, oženit (byť nechtěně), mít děti a dokonce zemřít - opakovaně. K podobným kouskům se dříve odvážil málokdo. Naivita a jednoduchost Gokua coby ústřední postavy navíc vede k tolika komickým situacím, až jsem si často říkal, zda jsme autor i já duševně v pořádku. Koutky úsměvu mi létaly nahoru tak často, že to snad není fyziologicky možné. A nejen při sledování Dragon Ballu (schválně mrkněte na dřívější sérii Dr. Slump).


Goku byl mimochodem opakovaně vyhlášen nejoblíbenějším anime charakterem všech dob. Právem.

Na Dragon Ball se můžete dívat jako na dlouhou sérii (má fakt stovky dílů), kde spousta svalovců trénuje, aby z protivníků vymlátili duši a posléze zjistili, že se objevil někdo ještě silnější. Takže se začíná nanovo (což je v zásadě pravda). A nebo ho můžete vnímat jako unikátní příběh, který čerpá ze starých japonských a čínských legend. Volba je na vás, já nikdy nelitoval.

Mimochodem, po 18 letech od konce příběhu navazující ságy Dragon Ball Z, se v roce 2015 začala vysílat další kapitola s podtitulem Super. Takže si k původním 300+ epizodám přidáváme další. Yatta! (aktuálně jsme u dílu 94).


Steins;Gate

Cestování do minulosti, budoucnosti a všech dalších časových linek se věnuje tolik příběhů, že si ani samotní autoři nemohou pamatovat, kdo který snímek nebo knihu vlastně vytvořil. U anime je to stejně tak. Pár jsem jich viděl, některé mi hned vypadly z hlavy, jiné zůstávají jen proto, že vyšly nedávno, jako průměrný Orange.

Jen Gate se drží. V paměti, coby tapeta na ploše i jedno z prvních doporučení, které se mi dere na mysl vždy, když o anime mluvím. Přitom mě ze začátku ani moc nezaujal. Opakovaně jsem seriál odkládal a on se vracel. A to v jádru příběhu stojí jen pochybná mikrovlnka, banán a paranoidní mladý kluk. Tak trochu sci-fi romantika. Vtipná, smutná, chytrá a depresivní. Uvidíte sami.

  • Japonská vsuvka: Dohání mě to k slzám, ale prakticky nikdo z mých přátel v Japonsku anime příliš nesleduje. Zachránil mě alespoň Takajuki, ze kterého jsem vymámil jeden tip z jeho mladších diváckých let, basketbalový Slam Dunk. I když sám dává přednost jeho komiksové podobě.

Boku no hero academia

Když jsem byl v Japonsku naposledy, plakáty s blonďatým svalovcem a logem Boku no hero academia se nedaly přehlédnout. A já si říkal, co to sakra je?! Na každém rohu poutače, potištěné balíčky čipsů, manga ve stojanech a velká plocha na tokijském Anime festivalu. Upřímně, neskrývaně jsem všechny zmínky ignoroval. Jenže zvědavost.

V létě byl najednou čas. Říkal jsem si na co koooooooooooouuu..... to anime mě vtáhlo tak rychle, že po jednom víkendu bylo vymalováno! Představte si to sami. Lidé se najednou začnou rodit se superschopnostmi a je to. Hrdinové, padouchové, škola, akce, zábava. Avengers i Liga spravedlnosti se můžou jít klouzat. Všemocňák (na obrázku) by je spráskal všechny za pár minut.


Hajkyuu vs. Kuroko

Sportovní anime zažívají v posledních letech velký boom a v centru zájmu jsou hlavně dva seriály. Kuroko no Basket a Haikyuu. Basketbal a volejbal, oba v klasickém šónen stylu s dvojicí hlavních postav, které jsou předurčeny k tomu vystoupat až na samotný vrchol. Průběh obou sérií je prakticky totožný a říct, která z nich je lepší, se rovná Sofiině volbě.

Osobně se nepovažuju za fanouška basketbalu a přísahal bych, že jsem v životě neviděl jeden celý volejbalový set (krom toho plážového), přesto jsem si oba tituly zamiloval. A to je velká výhoda.


Neváhám zařadit jeden i druhý mezi svůj top ten, a to je co říct. Byť přiznávám, že mě poslední série Kuroka už celkem iritovala, začátek byl parádní a vtípky, kterých jsou obě anime plné, mě bavily mnoho večerů a nejednou jsem si pouštěl vybrané scény opakovaně na Youtube.

Mimochodem, pokud je pro vás důležitá věrnost sportovním předlohám, Haikyuu má k reálnému volejbalu rozhodně výrazně blíže.

A tady končíme. Cliffhanger. Západ slunce. Konec. Další kousky ve druhém díle, ať z toho není textová nudle. Anime zdar!

PS: Mám takové nepsané pravidlo, že když mě zaujme úvodní znělka, obvykle to vede k dobrému zážitku. Funguje to na 90 %.

Taky by se vám mohlo líbit...

0 komentářů