Hůlková odyssea

11:36

Hůlky beru jako součást klasického příboru. Doma se mi jich válí už 12 párů a někdy je mám v ruce častěji než vidličku s nožem. Logicky mě proto zajímalo, odkud se vzaly, protože odpověď "v obchodě" mě dostatečně neuspokojila.

Moje top trojka - na doma / designovka / cestovní.
A tak jsem si o nich něco načetl. Pro první hůlky bychom se museli vrátit o 5.000 let zpátky v čase a některé nálezy by nás poslaly možná ještě o kus hlouběji. Ať tak nebo tak, v každém případě za to mohou lidé z Číny. Z počátku se s nimi ještě nejedlo, šlo spíše o větvičky, které se využívaly pouze k vaření. K jídelnímu stolu zamířily hůlky až kolem roku 400 př. n. l. a o jejich rozšíření na úkor tradičního příboru se údajně zasloužil i Konfucius, který nože u stolu netoleroval. No a co si budeme povídat, takové hůlky jsou jednodušší na výrobu.

O nějakých 1000 let později už se pak tyhle pomůcky rozšířily prakticky po celé Asii a postupně vznikly i různé tipy hůlek, které obvykle rozeznáte na první pohled. 

  • Čínské jídelní hůlky jsou obvykle delší, mají až 27 centimetrů a jejich spodní konce nejsou špičaté. Vychází to z dlouhé tradice sdílení jídla u jednoho stolu, kdy délka i tvar pomáhají lépe nabírat a přenášet jídlo ze společných misek a talířů. Stejně jako ty japonské jsou vyráběny nejčastěji ze dřeva či bambusu. 
  • Japonské hůlky jsou oproti těm čínským kratší, mezi 20-23 cm. Japonci totiž věří, že jakmile se hůlky dotknou úst, dojde k určitému osobnímu spojení a proto nejsou tak využívány ke sdílení jídla mezi lidmi. Dalším rozdílem je pak jejich zkosení na konci. A to z toho důvodu, že se obecně v Japonsku jedlo vždy více ryb, takže špičaté hůlky lépe posloužily k vybírání kostí. V Japonsku jsou velmi využívané i podstatně delší hůlky (o rozměru až 40 cm), které slouží k vaření.
  • Korea, ale také třeba Taiwan, pak mají hůlky mnohdy kovové, podobně jako náš klasický příbor. Důvod opět vychází z dřívější doby a obavy případné otravy jedem, který se mohl na hůlky dostat. No a současně šlo taky o určitý symbol bohatství, zejména u hůlek ze stříbra. Kromě materiálu mají často i rozlišný tvar, jsou kratší a placaté. To údajně kvůli šetření materiálu.
Je čas zchladit trochu nadšení z nových informací. Doma to sice nevadí, ale využívání hůlek v Asii s sebou přináší i řadu faux-pas, kterých se dopouštíme nejčastěji my, co jsme nevyrostli ve stínu velkého Čopstika, boha všech jídelních hůlek. 

Vyjmenujme si alespoň pár nejdůležitějších věcí, které fakt nedělat:

  • Napichování jídla hůlkami
  • Zapíchnutí hůlek do misky s jídlem - vertikálně (hlavně v Japonsku!)
  • Ukazování na věci hůlkami
  • Překřížení hůlek na stole
  • Vzít ze stolu hůlky dříve než starší spolusedící (Korea)
  • Okusování přilepeného jídla z hůlek (např. zrnka rýže)
Sedm ran bičem za to nedostanete, za zamračený pohled a pár nepěkných myšlenek už to ale stojí. Etiketa je každopádně v každé zemi jiná, takže pokud chcete být přesní, něco si před cestou o stravování hůlkami načtěte.

Kolik takové hůlky stojí?

Chtěl jsem napsat, že stejně jako normální příbor, ale uvědomil jsem si, že jsem ho vlastně nikdy nekupoval. Je to každopádně různé. Koupit si je můžete v "hůlkových obchodech", kterých je spousta a ceny se pohybují od pár korun po pár tisíc. Záleží vždy na materiálu, barvách, dekoracích a taky značce... Klasika. Moc pěkné hůlky si koupíte třeba za 200-500 Kč. Na druhou stranu, i když jsem si těch "pěkných" pořídil několik, stejně nakonec nejvíce používám ty obyčejné domácí, kterých jsem sehnal 6 párů celkem asi za cca 80 Kč v japonské obdobě Bauhausu. Jsou prostě nejlepší → ty vlevo na titulní fotce.

Nabízelo by se ještě napsat, jak takové jídelní hůlky správně používat, jenže... Já nejsem zrovna nejlepší učitel a videí na Youtube je přece dost. Pak už nezbývá než trénovat. Třeba častými návštěvami suši nebo rámen baru. Nebojte, není to nic složitého. Tak vzhůru do boje!

PS: Japonský se hůlky řeknou "haši" nebo zdořileji "o-haši". Nemáte zač.





Taky by se vám mohlo líbit...

0 komentářů