Labužníkův průvodce Japonskem #1 Co ochutnat v Tokiu

20:24

Tolik jídla. Tooooolik! Jestli do Japonska nejedete za kulinářskými zážitky, lžete. Aspoň trochu určitě. Přesvědčím vás. I když tenhle seznam píšu hlavně pro sebe, abych nezapomněl, kam se chci vrátit, bude zároveň i lákadlem pro vás. A protože jsem loni nejvíce času strávil v Tokiu, začnu své obžerské putování právě tam.

Tsukemen, má láska...
Abych to ještě uvedl na pravou míru, nevím jestli to označení labužník platí zrovna pro mě. Jen si prostě občas rád zajdu na něco dobrého, něco vyhlášeného, nebo něco, kam mě nalákají reference a povedená reklama. Jestli je to slavná restaurace, netradiční fastfood nebo stánek na rohu ulice, to nehraje roli. Hlavní je prožitek (a někdy taky cena).

Po předchozích zkušenostech, kdy jsem v Tokiu strávil vždy jen víkend nebo v lepším případě týden, jsem si říkal, že bych v tomhle městě nikdy nechtěl strávit více času, natož tady bydlet. Moc lidí, moc světel, moc všeho. Přesně ta kombinace, ze které se mi motá hlava. Jenže on se tam člověk fakt zabaví. A bydlet v hlavním bodě Japonska vlastně nakonec byla opravdu zábava - hlavně díky všem těm příležitostem, které tohle megaměsto nabízí. Samozřejmě sto lidí, sto chutí (v případě Tokia teda spíše 40 milionů chutí...). Vybírat je opravdu z čeho. No a tady jsou ty moje...

Fūunji. Místo, kde jsem se zamiloval...

Do tsukemenu! Až překvapivě dlouho jsem o existenci tohoto pokrmu neměl vůbec tušení. Když už jsem ho ale poznal, hned jsem začal hledat restauraci, kde bych si na tomhle příbuzném rámenu pochutnal - tsukemen se podobně jako rámen skládá z vývaru, nudlí a příloh. V tomto případě jsou ale oddělené. Hustý vývar dostanete zvlášť a zbytek si do něj namáčíte (koukněte na úvodní fotku). Nudle jsou u tsukemenu mimochodem podávané obvykle studené, takže krásně doplňují teplý vývar.

Mou první volbou, kam vyrazit, byl Chuka Soba Tomita Ramen. Vyhlášený bar, kam jsem se chystal tak dlouho, až jsem nakonec nejel, protože je prostě docela z ruky. Podobných míst je ale v Tokiu naštěstí více a já rychle našel vynikající náhradu, Fuunji. Bar jen kousek vzdálený od stanice Šindžuku. A nutno dodat i neméně proslavený, takže si budete muset svou porci vystát ve frontě. Tohle je ale jedno z těch míst, kde se čekat vyplatí.

Dorazil jsem přesně na otvíračku. Fronta ale mizí docela rychle.
Na rozdíl od jiných vyhlášených míst si Fuunji drží poměrně nízké ceny, takže za oběd obvykle nedáte víc než 1000 jenů (cca 200 Kč). Objednává se uvnitř přes automat, který má anglické popisky. Připravte si tím pádem ale hotovost, s kartou nepochodíte. K výběru mají v podstatě jen rámen a tsukemen, což výběr docela usnadňuje. Osobně jsem šel rovnou do speciální verze tsukemenu se vším všudy (maso, řasy, bambusové výhonky...) a jedním vajíčkem navíc, protože když už, tak pořádně! Automat vám tradičně vyplivne malý lísteček, který pak po vyzvání předáte rovnou obsluze. Než vás usadí, velmi milý kuchař se ještě obvykle zeptá, jestli chcete běžnou porci nudlí (nami) nebo velkou (omori). A pak už se do toho můžete pustit.

Kuřecí/rybí vývar je hodně výrazný a hustý, pro někoho to možná bude až moc, ale mně to naprosto vyhovovalo. Je to v podstatě skoro až takový krém, který se hezky lepí na nudle. Vážně dobrota. Restaurací, které tsukemen dělají, najdete spoustu, sám jednu další zmiňuji o kousek níže. Jestli ale chcete začít hned ze startu něčím opravdu vyladěným, Fuunji bude dobrá volba. Koukněte i na jejich Instagram.

webovky: http://www.fu-unji.com/

  • Když už jsme u tsukemenu, vychválím ještě jednu retauraci nedaleko mého bydliště v Adači. Je to docela obyčejný rámen bar, žádné super hodnocení, normální ceny, ale tsukemen i rámen tam dělají moc dobré a hlavně bez čekání. Kdybyste byli poblíž, zaskočte. Jmenuje se 北海豚骨麺屋 銀鈴.


Fuji Soba. Na levňačku

Někdo říká nejlepší tokijský fast-food. Já říkám, může být. Když nechcete utrácet peníze ani čas, síť Fuji Soba je výborná volba. V Tokiu jde o velmi oblíbený typ restaurace, kde můžete poobědvat jako typický Japonec a hezky se u toho šermovat lokty s ostatními hosty. Po celém městě je těchto restaurací několik desítek, takže určitě nebudete mít problém nějakou najít. Jasně, není to žádná luxusní kuchyně, ale to nic nemění na tom, že se dobře najíte. A na rozdíl od stylovějších restaurací, tady vás nakrmí klidně ve dvě ráno. Otevřeno je totiž nonstop.

Udon nudle s kroketou mi opravdu zachutnaly.
Jídla se ve Fuji Soba pohybují kolem 80 Kč a přestože je v názvu "soba", můžete si dát i spoustu jiných variant. A aby to bylo echt-autentické, objednat si musíte stejně jako ve Fuunji přes automat. Tady to má ale háček - žádná angličtina. Pokud zvládáte alespoň základní čtení japonštiny, docela se zorientujete, ti ostatní se budou muset spolehnout na překladač v mobilu nebo makety jídel, které bývají běžně za výlohou i s uvedeným číslem, které na automatu zmáčknout. Nejednou se mi každopádně taky stalo, že se na mě nebo někoho z mých přátel obrátili samotní hosté s touhou pomoct při výběru, třeba budete mít štěstí i vy.

webovky: https://fujisoba.co.jp/



Tsuta rámen. Za michelina šel bych světa kraj

To nemohu říct. Na rámen se slavnou hvězdou (na čele) jsem se opravdu těšil. Byla to navíc první michelinská restaurace, do které jsem kdy vstoupil, a očekávání byla nastavena velmi vysoko - možná osudová chyba. Asi si říkáte, proč tohle místo tedy vůbec doporučuji. Tsuta je super. Stojí za vyzkoušení a věřím, že se najde spousta lidí, kteří ho budou vychvalovat nadevše. Jejich rámen je odladěný, netradiční, jemný - s lanýžovým olejem a čínskými wonton knedlíčky - a podle všech měřítek moc dobrý, jenže... Jsem prostě čekal ještě něco víc. Třeba, že si u prvního sousta řeknu WOW a jen co dojím, budu plánovat další návštěvu. Nestalo se. Přitom např. na miso rámen z Asihakawy na Hókkaidu vzpomínám dodnes a v duchu se pořád oblizuju. Na Tsutu vzpomínám spíše kvůli jejich dobré pověsti a zážitku, který jsem si z části možná vytvořil sám.

Už jste někdy viděli podobný rámen?
Je pravda, že proces rezervace místa v Tsutě vám dá lehký pocit výjimečnosti. Denně totiž podávají jen nějakých 150 misek a abyste dostali tu svou, musíte si přivstat a dorazit nejlépe už kolem sedmé ráno, kdy se vydávají místenky oproti tisícijenové vratné záloze (otvíračka je v 11:00). Od obsluhy dostanete kartičku s časem, kdy se máte dostavit, a pak čekáte nebo se jdete na pár hodin projít, to je na vás. Jakmile se vrátíte, stoupnete si znovu do fronty, vyčkáte na obsluhu, která vysbírá lístečky a vy si půjdete objednat (přes automat). Pak předáte svou objednávku, menu je před restaurací i v angličtině, a čekáte než kuchař vše připraví. Zní to docela komplikovaně, ale dá se to v pohodě zvládnout. I když uznávám, že v dešti, jak jsem to měl já, to až taková sranda není.

Osobně jsem si dával porci se všemi přílohami za 1800 jenů (Charsiu Wonton Ajitama Miso Soba), což je na rámen docela dost, takže chápu připomínky mnoha návštěvníků, že je cena přemrštěná. V běžných (kvalitních) restauracích zaplatíte často ani ne polovinu. Je ale pravda, že i tady si můžete dát levnější verzi, jen v ní zkrátka nebude taková nálož přísad. Osobně si tu vysokou cenu každopádně dokážu odůvodnit, takže jsem s tím v pohodě, ale je zkrátka třeba počítat s tím, že vyšší cena = vyšší očekávání.

Pořád si myslím, že Tsuta stojí za vyzkoušení. Pořád je to výborné jídlo, které má šéfkuchař Yuki Onishi zmáknuté, jen mi tam prostě zůstalo to "ale".

webovky: http://www.tsuta.com (momentálně nefuknční)




Nemuro Hanamaru Sushi. Dobré ryby za dobré ceny

Hanamaru je původem z Hókkaida. A kromě městečka Nemuro, kde začínali, má dnes pobočky v Sapporu a taky v Tokiu. Vyhlášenějších, stylovějších a patrně i lepších restaurací sice určitě najdete spousty, pro mě ale Hanamaru kombinuje hned několik příjemných bodů, díky kterým jsem si zrovna tuhle oblíbil. Tak zaprvé, mají výbornou nabídku s různými specialitami (i když já pořád ujíždím na obyčejných krevetách v tempuře), které před vámi rotují na páse nebo si je můžete objednat u některého z kuchařů, ceny jsou rozumné (od cca 20 do 100 Kč za porci - platí se podle barvy talířku), je tady velmi milý personál, který buď umí trochu anglicky, případně vám dá anglické menu, a konkrétně tenhle bar je hned u hlavní stanice Tokio. Co si přát víc?!

Pozorovat pojíždějící kousky suši je radost každého japanofila. A neříkejte, že ne.
Všechny výhody ale taky tvoří pár nevýhod... Třeba, že si počkáte. A hlavně večer nebo kolem oběda. Hodinová fronta není výjimkou. No a když už se pak dostanete na řadu, díky nízkým je někdy celkem snadné výslednou částku přestřelit, protože se na chvilku zasníte a najednou se u vás talířky naklání jako šikmá věž v Pise. Je to zkrátka trochu past, ale lahodná. Navštívil jsem Hanamaru taky v Sapporu a musím říct, že to bylo jedno z nejlepších suši, jaké jsem si kdy dal.

webovky: http://www.sushi-hanamaru.com/store/detail.html?sid=495760611140



Meishu Center. Na panáčka

Jak by potvrdili mí kamarádi, nejsem zrovna velký pijan. Spíše příležitostný. A těch příležitostí nebývá moc. Na druhou stranu, trávit v Japonsku čas a nedat si pár panáků nihonšu (neboli saké), by byla velká škoda. Saké se pije studené i teplé jako čaj. Osobně dávám přednost hřející variantě, ale za vyzkoušení stojí určitě obě, protože se s teplotou mění i chuť. Dát si tenhle rýžový alkohol můžete samozřejmě v baru nebo kdejaké hospůdce. Tam ale obvykle narazíte jen na jeden nebo přinejlepším pár druhů. Kdybyste jich náhodou chtěli okoštovat více, vydejte se v Tokiu na stanici Hamamacučó, od které už je to jen pár kroků do Meishu Center. A tam vám dají vybrat zhruba ze stovky flašek z celého Japonska. Ceny začínají kolem 40 Kč za skleničku a na místě i na webu dostanete jasný návod, jak si tuhle japonskou specialitu správně vychutnat a podle čeho vybírat (za tři panáky dostanete slevu 100 jenů).

Personál je příjemný, nabídka pestrá a občas tady pořádají i speciální akce. Domů si samozřejmě můžete odnést klidně celou flašku, takže jestli si chcete udělat veselý večer nebo přivézt kvalitní suvenýr, nakupujte dle libosti.

webovky: http://nihonshu.com/



Counterpart Coffee Gallery. A ještě na kávičku

Líbí se mi atmosféra kaváren a vždy chci hrozně moc nějakou doporučit, jenže to má háček. Nepiju kafe a tím pádem tahle místa ani nevyhledávám. Člověk tam samozřejmě může chodit i za jiným účelem. Na dobrý čaj, zákusek, nebo pozorovat krásné baristky, ale není to ono. V kavárnách zkrátka nemám vůbec přehled. Naštěstí jsem ale v Japonsku poznal Zuzku, která tenhle můj nedostatek napravila a vzala mě do jedné moc fajn kavárny nedaleko Šindžuku. Docela malinký, ale velmi sympatický prostor s pár stolky a příjemným baristou za pultem, který vás obslouží i anglicky. Kafe prý taky super (pro mou bezkávovou menšinu čokoláda nebo čaj), no prostě kdybyste chtěli vyrazit do nějaké stylové kavárny, za tuhle máte minimálně čtyři palce nahoru. A to se počítá!

Na typ kávy se mě ale neptejte, nemám tušení. Když si prostudujete recenze nebo jejich Facebook, určitě se dozvíte víc, než jsem schopný popsat já.

webovky: http://www.counterpartcoffeegallery.com/



Taky by se vám mohlo líbit...

0 komentářů