Pátek 13. si nejlépe užijete mezi zápasníky sumo

Pokud dáte na pověry a bojíte se pátku 13., navrhuji obklopit se silnými chlapy a doufat, že vás ochrání. Já to udělal na tokijském turnaji sumo a přežil jsem, takže to očividně funguje. Živého zápasníka jsem si sice neodnesl, ale pár fotek se mi nacvakat podařilo. Takže neváhejte a vstupte, drazí čtenáři, souboj těžkých vah právě začíná!

Drobná poznámka na úvod, ono by se teda mělo psát správně sumó s dlouhým ó, ale v tomto případě nebudu puntičkář…

Původ suma můžeme hledat ve starých šintoistických rituálech stovky let nazpátek. Prvními oficiálními wrestlery byli pravděpodobně samurajové. Tolik stručná Danova historie. Už od roku 1958 se v Japonsku pořádá 6 velkých turnajů ročně, tři v Tokiu a po jednom v Ósace, Nagoji a Fukuoce. Co dva měsíce jeden turnaj a 15 dnů plných zápasů rozdělených dle výkonnostních kategorií od nejnižších Jonokuči, po ty největší borce Jokozuny (ti jsou v současnosti jen tři).

Časy kdy sumo bývalo dominantní výsadou japonských zápasníků jsou ale pryč. Dnes se do popředí ženou silní Mongolci (všichni tři Jokozunové) a úspěšně to zkoušel i jeden náš krajan, Pavel Bojar.

Nejsem sice velký fanda, ale vyrazit na sumo není z mého pohledu ani tak sportovní, jako kulturní zážitek. Ta ceremonie kolem, nadšení Japonci a hory svalů řítících se proti sobě. Když jsem viděl na živo první souboj napadlo mě, že by mi facka od jednoho ze zápasníků patrně urazila hlavu. Na první pohled to možná vypadá jako pouhá přetlačovaná, ale za každým zápasem se skrývá spousta taktiky a rozmýšlení. Kterou z desítek technik využít? Jít na přímo, vyhnout se, nebo zdánlivý ústup a překvapivá otočka u hranice ringu? Je to filozofie sama o sobě.

Lístky na turnaje se obvykle prodávají s šestitýdenním předstihem a pokud se na nějaký zápasový den chcete dostat, doporučuji objednávat hned ze startu, aby na vás něco zbylo. Ty nejlepší finálové dny jsou pryč v řádu minut od spuštění registrací. Vybírat můžete z několika typů sedadel od bližšího kruhu, který je přímo u ringu (dohjó) a z velké části nabízí tradiční japonské sezení na zemi, po klasické sedačky vnějšího kruhu, kde to vypadá obdobně jako u nás na hokeji.

Láká vás sumo? Lístky si můžete objednat pohodlně online. Důležité upozornění, pro vyzvednutí s sebou musíte mít kreditku, ze které jste platili online, jinak se k lístkům nedostanete (pas ani vytisknutý email, jak se uvádí v instrukcích, nejsou potřeba, ale raději je u sebe mějte).

Ceny se nabízí v široké škále od několika stokorun po pár tisíc za jeden den. Já osobně si koupil lístek cca za 1000 Kč na vnější kruh do řady B (hala v Tokiu) a viděl jsem vše naprosto krásně. Téměř až do třetí hodiny odpoledne (turnaj začíná ráno), kdy přicházejí na řadu nejlepší zápasníci, si navíc můžete sednout prakticky kamkoliv, protože Japonci docházejí až na mistry a „nižší liga“ moc netáhne. Tyto zápasy jsou přitom neméně atraktivní, takže pokud si chcete užít celý den na max, neváhejte vyrazit brzy. Na místě jsou restaurace, bary i obchody se suvenýry, takže se případně můžete zabavit i tam, i když ceny jsou pochopitelně vyšší, jako v každé sportovní hale.

Ještě než přejdeme k fotoreportu, malá poznámka ke zmíněnému Pavlovi. První a jediný Čech, který se dostal do vrcholové japonské soutěže. To je sám o sobě úctyhodný výkon! Pavel Bojar (známý jako Takanojama Šuntaró) ale nebyl žádné ořezávátko a dotáhl to i přes svou lehkou váhu do třetí nejvyšší kategorie Makušita. V roce 2014 ale bohužel odešel do zápasnického důchodu, takže ho v akci už neuvidíte. Tady alespoň malá ukázka jeho umění, všechna čest.

A teď už do ringu!

PS: Kdyby náhodou Jokozuna prohrál, což se klidně stát může, od diváků to pěkně schytá. Ostatně podívejte se sami – létající podsedáky rozhodně nejsou projevem nadšení…