Zapište si za uši, že není to jen o suši
Jíš ty vůbec něco jiného, než suši? A kolikrát jsi ho už měl? Nepřejedlo se ti? Tak zhruba v tomto duchu probíhá moje konverzace o jídle s lidmi, kteří se zajímají o japonské stravování. Navzdory tomu, jak moc mě tyhle otázky vytáčí, jim to ale nemůžu mít za zlé. Pojďme si udělat kulinářskou osvětu.
Aktualizujeme článek pro rok 2022 (chvilku to zabere, ale bude pak super!).
Nejsem bůhvíjak velký gurmán a nevleču se přes půl světa, abych někde olíznul žábu nebo zkusil mločí oči. Něco málo už jsem ale za těch pár měsíců v Japonsku ochutnal a troufám si říct, že představa spousty lidí o zemi vycházejícího suši je minimálně pořádně zkreslená.
Japonsko se nejen v Česku dlouho prezentovalo jako země suši rolek a syrových ryb. Není na tom nic špatného, ryby se tam jedí hodně, suši je populární, ale je to asi takové konstatování, jako kdybychom o Česku řekli, že je to země svíčkové a guláše. Nevím jak vy, ale ty já si dám tak jednou za měsíc. Obvykle ani to ne.
Pokud si Japonsko na vlastní kůži „neochutnáte“, vyvrací se tento dojem těžko. Dneska, v roce 2022, už kvůli tomu ale ani nemusíte nasedat do letadla, maximálně stačí skočit do vlaku a častokrát ani to ne. Během posledních let u nás totiž vzniklo docela dost restaurací, které vám názorně ukážou, že suši je opravdu jen jedním z obrovské záplavy japonských pokrmů.
Jaké jídlo mají Japonci rádi?
V roce 2016, kdy jsem tento článek původně vznikl, jsem si udělal malou anketu mezi padesátkou přátel. Na jednu stranu mě překvapilo, že na otázky Jaké jídlo je podle tebe v Japonsku nejoblíbenější? a Co se tady konzumuje nejčastěji? už tehdy padaly odpovědi typu tempura, miso nebo fugu, byly to ale spíše kapky v moři. 65 % dotázaných znalo pouze suši. I když to byl mnohem lepší výsledek, než bych čekal, pořád bylo na čem pracovat, protože když jsem si udělal stejnou anketu mezi Japonci, jmenovali jako svá nejoblíbenější a nejčastěji konzumovaná jídla tyto:
- Kari rýže (s vepřovým řízkem)
- Vaječná omeleta s rýží a masem (omurice)
- Onigiri (rýžové bochánky s náplní – ryba, zelenina apod.)
- Udon (tlusté nudle podávané na horký i studený způsob)
- Kacudon (miska rýže s vepřovým řízkem a vejcem)
- Rámen (hutná polévka s nudlemi, vejcem, zeleninou, masem… apod.)
Stravování v Japonsku není drahé! Mrkněte na přehledný ceník, který jsem pro vás připravil.
A to je samozřejmě jen takový nástřel. Jídlo se liší napříč regiony i městy. Jen rámenů je snad 20 typů (doporučuji mrknout do zážitkového muzea rámenu v Jokohamě!). Co se týče příloh, o dominanci v oblíbenosti se perou nudle s rýží, která má ale z mého pohledu jednoznačné prvenství. Dělá se na snídani, svačinu, oběd, druhou svačinu i večeři. Velmi často narazíte na vajíčka i nakládanou zeleninu. A k tomu se pije voda nebo čaj, které jsou prakticky ve všech restauracích a bistrech pokaždé zdarma (tradice hodná přenosu k nám).
Pochopitelně narazíte na ryby, doma se připravuje třeba makrela nebo tuňák, neméně oblíbené je ale taky kuře, které je fajn jako rychlá pochoutka v samoobsluhách zvaných konbini, kde se připravuje na špízu, smažené a obalené v těstíčku (karaage). Nechybí dušené tofu a zelenina, stejně jako „mořské potvory“ včetně krabů a chobotniček, jejichž chapadla můžete vyzkoušet například v oblíbených smažených kuličkách takojaki. Je toho prostě hro-ma-da. Do o-bentó boxů se snad ani pouštět nebudu, jeden máte nahoře na fotce i s všeříkajícím popiskem.
Jo a ještě ta výše naťuknutá tempura. Její původ sice není úplně japonský, ale to teď nemá smysl rozebírat, protože ji tady umí prostě skvěle. Zjednodušeně řečeno, je to takové křupavé těstíčko, ve kterém se obaluje vše, co si jen představíte. Od lahodných krevet, zeleniny, ryb, někdy i celého suši. Doporučuji zkusit dýni!
Kdyby vás zajímalo, jak vypadá takové tradiční vaření doma, doporučuji tato tři videa, kde vám malá Ajko představí postupně snídani, oběd i večeři.
Rozhodně to ale neberte jako pravidlo. Spousta Japonců, stejně jako kdekoliv jinde na světě, dnes přejímá a s chutí objevuje cizí kuchyně, takže je složení stravy zkrátka pestré už jen díky tomu, že jde o vyspělou zemi se záplavou zahraničních podniků. Ostatně Japonci zbožňují burgery a jiné fast-food řetězce (ty japonské jsou například Mos Burger nebo Freshness Burger).
To vše samozřejmě neznamená, že by snad suši nebylo oblíbené (mám ho hrozně rád a s chutí si na něj zajdu). Obvykle se ale vyskytuje na třetím a čtvrtém místě, co se popularity týče, a kdybych si měl já sám vybrat, rozhodně bych dal přednost dobrému rámenu nebo kari. Ostatně ve statistikách spotřeby se vepřové maso dostalo v Japonsku před ryby už před pár lety.
Jo a když už jsme u toho suši. Pokud se o něm budete v Japonsku s někým bavit, jako první se mu vybaví typ nigiri (ten co držím na úvodní fotce). Maki rolky, které jsem populární u nás, tam totiž moc nefrčí a narazíte na ně spíše zřídka.
Možná jsem měl jen štěstí, ale v „naší“ japonské domácnosti frčely vždy tradiční jídla, takže nebyla nouze o miso polévky, spousty rýže na všechny způsoby a pochopitelně, téměř každý večer, natto (fermentované sojové boby), které ale většina cizinců neocení a já nejsem výjimkou, byť jim smíchání s hořčicí a cibulkou dodá trochu lepší chuť.
Moje kulinářská TOP5
Kdybych měl udělat svůj osobní výběr jídel, po kterých bych se mohl utlouct, byla by to s velkou pravděpodobností následující pětka:
- Cukemen — Taková obdoba u nás dobře známého rámenu, rozdíl je v tom, že místo vývaru máte takovou hustší omáčku a všechny přílohy dostanete na talířku bokem, abyste si je mohli postupně namáčet – ať už teplé, nebo studené. Je to delikatesa a moje japonské jídlo číslo jedna! Stejně tak ale samozřejmě zbožňuju i rámen (v Japonsku doporučuju třeba lehce pikantní akamaru rámen ze sítě restaurací Ippudo).
- Kari — Možná si řeknete, že to s Japonskem nemá nic společného, jenže ono má. Japonské kari je specifické a výborné. Omáčka se tradičně připravuje s cibulí, mrkví a bramborami, přílohou je pak rýže a vepřový řízek, i když variant se nabízí spousta. Jde asi o jediné jídlo, které si s chutí pravidelně vařím i doma. V Japonsku se pak dobré dělá třeba v řetězci CoCo Curry.
- Okonomijaki — Někdo říká, že jde o takovou japonskou pizzu nebo bramborák a jako pro zjednodušený popis proč ne. Spíše je to ale smažená placka založená na zelí a vývaru z tuňáka a řasy kombu, ke které se přimíchávají další přísady. Tradičně existují dvě hlavní varianty, ósacka a hirošimská (přidávají se hlavně nudle). Nejlepší v Česku najdete v hospůdce Maido; doporučuji zkusit variantu s moči.
- Tendon — Jednoduchá kombinace misky rýže, na které jsou položené smažené dobroty ve speciálním těstíčku. Můžou to být krevety, kousky zeleniny, houby, vejce a ideálně vše najednou.
- Onigiri a karaage — V tomhle případě trochu podvádím, protože jde o dvě jídla. Jsou ale malinká a tak jsem si je dovolil zařadit společně. Onigiri jsou laicky řečeno rýžové trojhránky s náplní uvnitř. Řekli byste skoro, že to vypadá jako velké suši, akorát že ryba je schovaná uvnitř. A častokrát to není ani ryba, ale třeba nakládaná zelenina, kousek masa, tofu nebo cokoli vás napadne. No a karaage už jsem zmiňoval výše, jde o smažené kousky kuřete.
Skvělé je, že spoustu z toho už dneska můžete ochutnat i v Česku.
Ve vypočítávání skvělých jídel bych samozřejmě mohl pokračovat dál. Existuje totiž i řada specialit, které si nedáte každý den, ale rozhodně byste je při své návštěvě Japonska měli aspoň jednou zkusit. Mluvím třeba o hovězím steaku z Kóbe, gjútanu, což je hovězí jazyk, rok staré suši z oblasti jezera Biwa (no dobře, to zase taková lahůdka není)…
A to je prosím taková lehká sonda do japonské kuchyně a názorná ukázka, že za suši se do Japonska dávno nejezdí. Nabízí se totiž jiné delikatesy.
Takže ještě jednou a naposledy. Pokud se bojíte, že byste si z japonské kuchyně nevybrali, protože je přeplněná rybami, zahoďte svůj strach a jeďte ochutnávat. Nabídka je neskutečně pestrá, bohatá na chutě, barvy i tvary a jestli se nebojíte zkoušet, budete mít co dělat, abyste vše stihli ochutnat. Dobrou chuť = itadakimasu!
Níže je takový pestrý výběr toho, co si už dneska můžete objednat v japonských restauracích, bistrech a kavárnách v Česku. To by docela šlo, co?
