Proč studovat zrovna v Japonsku? Za sebe bych řekl třeba kvůli kultuře, mentalitě lidí, jídlu, historii nebo taky proto, že se do Evropy podíváte kdykoliv, ale Japonsko je přece jen trochu z ruky a žít tam za peníze z grantu se vám nemusí vícekrát poštěstit. Zkuste to jako Verča Breuerová.
Při rozhodování totiž zvolila právě tyto argumenty: "Studium i cestování po Evropě je dneska hodně jednoduché a dostupné. Proto jsem si řekla, že když už studovat v zahraničí, tak pořádně a ať je to něco úplně rozdílného, co mě naučí spoustu nových věcí." A tak se Verča před měsícem ocitla v Jokohamě a mě napadlo, že by vás její cesta mohla inspirovat. Třeba k tomu, abyste do Japonska vyrazili taky. Verča navíc při našem rozhovoru prozradila, jak na to...
PŘED ODJEZDEM
Začínáme - kde hledat informace a jak udělat první krok?
Oddělení mobilit VŠB (Verča v Česku studuje na Vysoké škole báňské) vyhlašuje výběrové řízení na školy v Asii emailem, seznam univerzit je ale dostupný i na webu. Veškeré asijské země se pak řeší přímo s rektorátem. I fakulty mají ale nějaké požadavky, na které je třeba si dát pozor. Na rozdíl od Erasmu je proces delší a student si tady podává přihlášku do výběrového řízení už na začátku semestru – ideální je řešit vše ¾ roku dopředu.
Rozhodnutí - kdy dorazí informace o přijetí?
Výsledky výběrového řízení jsme se dozvěděli zhruba týden po jeho konání. Potom, co nás vybrala naše univerzita, jsme teprve mohli poslat oficiální přihlášku na univerzitu zahraniční a nastala další fáze papírování. Bylo třeba vyplnit další přihlášku a splnit jejich požadavky jako druhý motivační dopis, návrh projektu, který chceme v Japonsku dělat – to rozhodovalo o přijetí. Potom informace o jazykových znalostech, zda jsem studovala japonštinu apod. A doporučení od profesora či vyučujícího z katedry nebo fakulty.
Oficiální rozhodnutí o přijetí na zahraniční univerzitu nám měli potvrdit do konce května, ale čekali jsme o pár týdnů déle. Společně s potvrzením nám poslali přehledný textový soubor s informacemi o příjezdu, kolejích, vízech atd. Po doručení oznámení jsme měli ještě vymezenou lhůtu, kdy jme museli dodat certifikát o zdravotním stavu a přesné informace o příletu (v kolik hodin a s jakou společností poletíme), obojí do konce července. A pak ještě vízum. Museli jsme nejdříve na japonskou univerzitu poslat naskenovanou fotku a oni nám jako studentům vystavili certifikát, který umožňuje získat vízum rychleji (Cerificate of Eligibility). Dostali jsme ho na začátku září a zajeli jsme na ambasádu do Prahy víza vyřídit. Hotové byly do pěti dnů a i když je to na webu uvedeno jinak, nic jsme za ně nemuseli platit. Odlétali jsme 2. října.
Žádné finanční výdaje nebyly, jedině za cestu do Prahy. Ani ubytování nebylo třeba platit předem. Bydlíme na kolejích a veškeré věci, které se musely zaplatit, jsme řešili až po příjezdu. S sebou jsem si pak měnila asi 8 tisíc jenů. To mi vystačilo na jídlo a nějaké další drobnosti na první týden. Další věci, například měsíčník, jsme si už platili ze stipendia. Účty za koleje a další výdaje přišly až na konci měsíce.
Stipendium - vystačíte si?
Výše stipendia je k dohledání na webu. Jeden z dokumentů, který jsme odevzdávali v rámci přihlášky, byl výpis z bankovního účtu. Japonci chtěli vědět, zda máme dost peněz, abychom tady přežili. Výše stipendia je v tuto chvíli 13 tisíc Kč měsíčně a Japonci uvádějí, že průměrné náklady pro studenta se pohybují mezi 16 – 17 tisíci, takže jsme v podstatě museli doložit, že ten rozdíl máme k dispozici. Stipendium nám pak přišlo na období říjen-listopad-prosinec najednou. Od příštího semestru každopádně dochází k navýšení stipendia pro výjezdy do Asie na 17 tisíc za měsíc, takže to bude úplně v pohodě.
Komunikace - jak zpětně hodnotíš spolupráci univerzity?
Odpovědi chvíli trvaly. Byla jsem někdy nervózní z toho, že občas zprávy přišly později, než z Jokohamy avizovali, ale žádný problém jsme neměli. Dostali jsme všechno info a vše jsme věděli. A co jsme tady na univerzitě, je komunikace bez problému.
Tutor/Buddy - čekal vás někdo na místě?
Kontakt na svého tutora jsme dostali začátkem září společně s certifikátem k vízu, uvítacím dopisem a mapou kampusu. Na všem jsme se s ním domluvili, všechno proběhlo v pohodě a na místě nás čekal přesně tak, jak jsme se dohodli.
Kampus - jak vypadá?
Studentský a univerzitní život tady probíhá úplně jinak. Všechno je pohromadě a je to mnohem více přístupnější pro studenty. Super vybavení, tři menzy různého typu, restaurace (třeba na oběd s profesory), univerzitní obchod, kde je vše od jídla po kancelářské potřeby nebo promo předměty univerztiy. Všude je dost místa na studování, kde si můžeš jen tak sednout a učit se nebo pracovat. Obrovská krásná knihovna, která zavírá až pozdě večer. Kavárna. Uprostřed kampusu je i obrovské átrium s travnatou plochou, kde se dá sedět a odpočívat. Jsou tady tělocvičny, hřiště na fotbal, plavecký bazén. A hlavně plno stromů! Všude jsou stromy. Sedíš ve třídě, kde jsou obrovská okna a za nimi stromy. Všechno je provzdušněné a veliké. Co mě překvapilo je, že vždy večer, když skončí hodiny, se scházejí kluby a trénují - třeba tance, sporty apod. Studenti zůstávají v kampusu a trénují, večer po škole. To si u nás neumím představit.
STUDIUM
Volba předmětů - je z čeho vybírat?
Předměty si volíš na místě během prvních dvou týdnů, kdy probíhá tzv. Nákupní týden. V rámci něj si můžeš volně projít všechny a pak se rozhodnout, na které se zaregistruješ. A samozřejmě si můžeš podrobné info o předmětech přečíst i přímo na webu. Problém s výběrem rozhodně nebyl. Na registraci je hrozně moc času.
Výuka - jak probíhá?
Obecně je výuka hodně postavená na samostatném nastudování témat a následné diskuzi. Se systémem v Česku se mi to ale srovnává obtížně. V rámci přípravy si vždy procházím články, na hodinách pak témata často porovnáváme se situací v domácích zemích, abychom získali různé pohledy. Výuku míváme i venku, procházíme Jokohamou a přednášející nám vypráví o důležitých budovách a místech.
Studenti - s kým jsi ve skupině?
Přímo ve třídě je nás zhruba 50. Obecně jsou tady hlavně studenti z USA, Nového Zélandu, Austrálie a pak hodně Asie – Taiwan, Korea.
Vyučující - kdo tě učí?
Je to namíchané. Mám třeba dvě hodiny s Američanem, který tady je na rok a byl vybrán americkou vládou. Jedna hodina probíhá s Britem, dvě další s Japonci.
Předměty - jaký obor a co se učíš?
Obor jako takový prakticky není, jde o JOY program (Junior Overseas Year). Hodně předmětů mám přímo zaměřených na Japonsko. Rozhodla jsem se pro předměty, prostřednictvím kterých se naučím něco o této zemi. Jedním z nich je např. Urban Social Issues in Japan, kde řešíme, jak se bydli v Japonsku, jak se vyvíjelo Tokio apod.
Náročnost - dá se studium zvládnout?
Byla jsem připravena na nejvyšší level. Tak složité to ale nakonec není. V Česku bývá rozvrh nabitý, kolikrát jsem měla doma výuku od pondělí do pátku. U nás je ale rozdíl v tom, že máme předměty rozdělené na přednášky a cvičení. Tady v Japonsku je hodina jen jedna, přednáška i cviko dohromady. Týdně mám 6 hodin a celkem 8 předmětů - dva z nich totiž nejsou pravidelné. Úterý mám například celé volné, ve středu a ve čtvrtek mám vždy jen jednu odpolední hodinu, zbylé dny vždy po dvou. Rozdíl je u studentů, kteří se tady učí japonštinu, kterou já nemám. Je časově hodně náročná a tím, že píšu diplomku, bych ji tolik nestíhala. Začátečníci navíc mají ten nejintenzivnější kurz, 6 hodin týdně + hodina kandži (jedno z japonským písem). A k tomu spoustu domácích úkolů. Právě této výuce japonštiny je vyhrazena dopolední výuka.
Očekávání - naplnila se?
Nezklamalo mě nic. Spíše mě překvapila nižší obtížnost školy. Bála jsem se, že nebudu mít čas cestovat, ale není to pravda, a to je skvělé. Překvapilo mě, že máme čas, že metro v Tokiu je levnější, než v Jokohamě. A že Japonsko obecně není tak drahé, jak všichni říkají. Třeba dneska jsme si koupili hromadu jídla na večeři a dali jsme za to jen 250 korun. Lidi jsou hrozně milí, vlaky jezdí včas, nikde se nekouří. Je to skvělé! A všechno funguje. Nestalo se mi, že by něco nefungovalo. Jo a líbí se mi 100jenové obchody (pozn. Dan - budu o nich psát, nebojte!).
Zajímá vás ke studiu v Japonsku něco dalšího? Zeptejte se Verči přímo v komentářích nebo na jejím blogu.
PS: Všechny fotky jsou čerstvé! Přímo z Verčina japonského archivu.
PŘED ODJEZDEM
Začínáme - kde hledat informace a jak udělat první krok?
Oddělení mobilit VŠB (Verča v Česku studuje na Vysoké škole báňské) vyhlašuje výběrové řízení na školy v Asii emailem, seznam univerzit je ale dostupný i na webu. Veškeré asijské země se pak řeší přímo s rektorátem. I fakulty mají ale nějaké požadavky, na které je třeba si dát pozor. Na rozdíl od Erasmu je proces delší a student si tady podává přihlášku do výběrového řízení už na začátku semestru – ideální je řešit vše ¾ roku dopředu.
Zájem - je konkurence velká?
Na univerzitu, kde jsme, mohou 2 studenti za semestr (údaje pro VŠB). Zájem je ale minimální. Tento semestr jsme dva a hlásili jsme se dva. Minulý semestr tady byl jeden Čech. Na výběrku nás bylo možná 15-20 lidí z celé univerzity, a to je z 20 tisíc studentů, co mají možnost vyjet, hrozně málo. Možná to papírování působí hrozně a složitě, ale myslím, že to tak není. Je to pár dokumentů navíc, trvá to v porovnání s Erasmem trochu delší dobu, ale s ohledem na příležitosti a zkušenosti je to minimum, co do toho musíš vložit. Z Ekonomky jsem dokonce úplně první, kdo do Japonska vyjel. Nikdo ze studentů tady předtím nebyl.
Přihláška - z čeho se skládá?
Nejdříve je třeba se přihlásit do výběrového řízení. Přihláška obsahuje základní informace o studentovi, seznam vybraných předmětů ze zahraniční univerzity, které musí potvrdit garant oboru, seznam rozdílových zkoušek, motivační dopis adresovaný univerzitě a případně i jazykový certifikát. Pokud ho člověk nemá, musí projít jazykovou zkouškou z angličtiny jako při Erasmu.
Na univerzitu, kde jsme, mohou 2 studenti za semestr (údaje pro VŠB). Zájem je ale minimální. Tento semestr jsme dva a hlásili jsme se dva. Minulý semestr tady byl jeden Čech. Na výběrku nás bylo možná 15-20 lidí z celé univerzity, a to je z 20 tisíc studentů, co mají možnost vyjet, hrozně málo. Možná to papírování působí hrozně a složitě, ale myslím, že to tak není. Je to pár dokumentů navíc, trvá to v porovnání s Erasmem trochu delší dobu, ale s ohledem na příležitosti a zkušenosti je to minimum, co do toho musíš vložit. Z Ekonomky jsem dokonce úplně první, kdo do Japonska vyjel. Nikdo ze studentů tady předtím nebyl.
Přihláška - z čeho se skládá?
Nejdříve je třeba se přihlásit do výběrového řízení. Přihláška obsahuje základní informace o studentovi, seznam vybraných předmětů ze zahraniční univerzity, které musí potvrdit garant oboru, seznam rozdílových zkoušek, motivační dopis adresovaný univerzitě a případně i jazykový certifikát. Pokud ho člověk nemá, musí projít jazykovou zkouškou z angličtiny jako při Erasmu.
Japonština - je povinná?
Na výběrku je to plusový bod, ale není to hlavní kritérium. Samotný pohovor je totiž v angličtině. To samé platí i na místě v rámci výuky - neznalost japonštiny tady není problém. Občas se u japonských učitelů stane, že při výkladu zapojí něco japonského. Na jedné hodině nám třeba pouštěli písničku o Jokohamě, která byla japonsky, a my jsme k tomu dostali test na doplnění chybějících slov. Moc jsem nevyplnila... Takové situace jsou ale spíše vtipné. Z 50 cizinců, kteří tady jsou se mnou, nějakých 70-80 % už má s japonštinou větší zkušenosti než já. Dva tři roky už se ji učí. Necítím to u sebe ale jako nevýhodu. Ve škole umí anglicky všichni. A na ulici, v obchodě... Rukama nohama se vždy nějak domluvíš. Už se nám několikrát stalo, že jsme se dívali v metru na plánek cesty a zničehonic k nám někdo přišel a zeptal se, jestli potřebujeme pomoc.
Na výběrku je to plusový bod, ale není to hlavní kritérium. Samotný pohovor je totiž v angličtině. To samé platí i na místě v rámci výuky - neznalost japonštiny tady není problém. Občas se u japonských učitelů stane, že při výkladu zapojí něco japonského. Na jedné hodině nám třeba pouštěli písničku o Jokohamě, která byla japonsky, a my jsme k tomu dostali test na doplnění chybějících slov. Moc jsem nevyplnila... Takové situace jsou ale spíše vtipné. Z 50 cizinců, kteří tady jsou se mnou, nějakých 70-80 % už má s japonštinou větší zkušenosti než já. Dva tři roky už se ji učí. Necítím to u sebe ale jako nevýhodu. Ve škole umí anglicky všichni. A na ulici, v obchodě... Rukama nohama se vždy nějak domluvíš. Už se nám několikrát stalo, že jsme se dívali v metru na plánek cesty a zničehonic k nám někdo přišel a zeptal se, jestli potřebujeme pomoc.
- Podmínky pro studium v Japonsku i možnosti získání stipendia si můžete pročíst na stránce Velvyslanectví Japonska v České republice.
Pohovor - jak probíhal?
Pozdravila jsem anglicky a vypadala jsem jako exot, protože komise začala česky. Většinu pohovoru ale vedla paní z katedry jazyků, se kterou jsme mluvily anglicky a která se ptala na věci uvedené v mém motivačním dopise. Bavily jsme se o tom, co studuju, proč chci vyjet do Japonska apod. Není to tak strašidelné, jak se může zdát.
Pozdravila jsem anglicky a vypadala jsem jako exot, protože komise začala česky. Většinu pohovoru ale vedla paní z katedry jazyků, se kterou jsme mluvily anglicky a která se ptala na věci uvedené v mém motivačním dopise. Bavily jsme se o tom, co studuju, proč chci vyjet do Japonska apod. Není to tak strašidelné, jak se může zdát.
Rozhodnutí - kdy dorazí informace o přijetí?
Výsledky výběrového řízení jsme se dozvěděli zhruba týden po jeho konání. Potom, co nás vybrala naše univerzita, jsme teprve mohli poslat oficiální přihlášku na univerzitu zahraniční a nastala další fáze papírování. Bylo třeba vyplnit další přihlášku a splnit jejich požadavky jako druhý motivační dopis, návrh projektu, který chceme v Japonsku dělat – to rozhodovalo o přijetí. Potom informace o jazykových znalostech, zda jsem studovala japonštinu apod. A doporučení od profesora či vyučujícího z katedry nebo fakulty.
Oficiální rozhodnutí o přijetí na zahraniční univerzitu nám měli potvrdit do konce května, ale čekali jsme o pár týdnů déle. Společně s potvrzením nám poslali přehledný textový soubor s informacemi o příjezdu, kolejích, vízech atd. Po doručení oznámení jsme měli ještě vymezenou lhůtu, kdy jme museli dodat certifikát o zdravotním stavu a přesné informace o příletu (v kolik hodin a s jakou společností poletíme), obojí do konce července. A pak ještě vízum. Museli jsme nejdříve na japonskou univerzitu poslat naskenovanou fotku a oni nám jako studentům vystavili certifikát, který umožňuje získat vízum rychleji (Cerificate of Eligibility). Dostali jsme ho na začátku září a zajeli jsme na ambasádu do Prahy víza vyřídit. Hotové byly do pěti dnů a i když je to na webu uvedeno jinak, nic jsme za ně nemuseli platit. Odlétali jsme 2. října.
- Lákají vás aktuální postřehy přímo z Japonska? Mrkněte na Verčin blog Sayonara.
Žádné finanční výdaje nebyly, jedině za cestu do Prahy. Ani ubytování nebylo třeba platit předem. Bydlíme na kolejích a veškeré věci, které se musely zaplatit, jsme řešili až po příjezdu. S sebou jsem si pak měnila asi 8 tisíc jenů. To mi vystačilo na jídlo a nějaké další drobnosti na první týden. Další věci, například měsíčník, jsme si už platili ze stipendia. Účty za koleje a další výdaje přišly až na konci měsíce.
Stipendium - vystačíte si?
Výše stipendia je k dohledání na webu. Jeden z dokumentů, který jsme odevzdávali v rámci přihlášky, byl výpis z bankovního účtu. Japonci chtěli vědět, zda máme dost peněz, abychom tady přežili. Výše stipendia je v tuto chvíli 13 tisíc Kč měsíčně a Japonci uvádějí, že průměrné náklady pro studenta se pohybují mezi 16 – 17 tisíci, takže jsme v podstatě museli doložit, že ten rozdíl máme k dispozici. Stipendium nám pak přišlo na období říjen-listopad-prosinec najednou. Od příštího semestru každopádně dochází k navýšení stipendia pro výjezdy do Asie na 17 tisíc za měsíc, takže to bude úplně v pohodě.
Komunikace - jak zpětně hodnotíš spolupráci univerzity?
Odpovědi chvíli trvaly. Byla jsem někdy nervózní z toho, že občas zprávy přišly později, než z Jokohamy avizovali, ale žádný problém jsme neměli. Dostali jsme všechno info a vše jsme věděli. A co jsme tady na univerzitě, je komunikace bez problému.
NA MÍSTĚ
Tutor/Buddy - čekal vás někdo na místě?
Kontakt na svého tutora jsme dostali začátkem září společně s certifikátem k vízu, uvítacím dopisem a mapou kampusu. Na všem jsme se s ním domluvili, všechno proběhlo v pohodě a na místě nás čekal přesně tak, jak jsme se dohodli.
Kampus - jak vypadá?
Studentský a univerzitní život tady probíhá úplně jinak. Všechno je pohromadě a je to mnohem více přístupnější pro studenty. Super vybavení, tři menzy různého typu, restaurace (třeba na oběd s profesory), univerzitní obchod, kde je vše od jídla po kancelářské potřeby nebo promo předměty univerztiy. Všude je dost místa na studování, kde si můžeš jen tak sednout a učit se nebo pracovat. Obrovská krásná knihovna, která zavírá až pozdě večer. Kavárna. Uprostřed kampusu je i obrovské átrium s travnatou plochou, kde se dá sedět a odpočívat. Jsou tady tělocvičny, hřiště na fotbal, plavecký bazén. A hlavně plno stromů! Všude jsou stromy. Sedíš ve třídě, kde jsou obrovská okna a za nimi stromy. Všechno je provzdušněné a veliké. Co mě překvapilo je, že vždy večer, když skončí hodiny, se scházejí kluby a trénují - třeba tance, sporty apod. Studenti zůstávají v kampusu a trénují, večer po škole. To si u nás neumím představit.
Menza - najíš se?
Jak jsem říkala, jsou tři. Jedna je klasicky japonská, jsou tady modely jídel, takže si můžeš jednoduše vybrat, druhá a třetí jsou pak trochu v americkém stylu, kde si volíš jídlo formou bufetu. Ceny se pohybují kolem 350 – 450 jenů, tzn. nějakých 70 až 80 Kč.
Studentská organizace - funguje na místě nějaká?
Je tady a za jejími členy se dá kdykoliv zajít pokecat. Jinak se ale japonští studenti celkem bojí mluvit anglicky. Organizace funguje podobně jako naše ESN. Dělají pro nás různé akce, i když jich není tolik, na kolik jsem zvyklá z Ostravy. Náš program je o dost nabitější. Oni to ale na druhou stranu hodně prožívají a dlouho plánují, akorát je z toho pak třeba jen jedna párty.
Výdaje - kolik tě to stojí?
Utrácím hlavně za jídlo. Máme rozpočet na týden, kterého se držím – cca 8400 jenů. A to je úplně v klidu. Pokud mám nějaké výdaje navíc, tak je to třeba za výlety během víkendu. Měsíční výdaje jsou pak především pronájem koleje (za 14800 jenů včetně vody + elektřina zhruba 3000 jenů). Platí se ještě národní pojištění, to jsme si museli vyřídit hned po příjezdu, první měsíc stojí asi 1280 jenů, pak 1000 jenů měsíčně. A ještě pronájem routeru s neomezeným internetem za 216 jenů měsíčně, to je skoro zadarmo. Měsíčník na 3 měsíce nás vyšel zhruba na 10000 jenů / měsíčně – trasa z kolejí do školy. Bydlíme zhruba 40 minut cesty od univerzity (25 minut metrem a 20 minut pěšky). Hned vedle kampusu sice koleje jsou, ale zahraniční studenti bydlí jinde.
Jak jsem říkala, jsou tři. Jedna je klasicky japonská, jsou tady modely jídel, takže si můžeš jednoduše vybrat, druhá a třetí jsou pak trochu v americkém stylu, kde si volíš jídlo formou bufetu. Ceny se pohybují kolem 350 – 450 jenů, tzn. nějakých 70 až 80 Kč.
Studentská organizace - funguje na místě nějaká?
Je tady a za jejími členy se dá kdykoliv zajít pokecat. Jinak se ale japonští studenti celkem bojí mluvit anglicky. Organizace funguje podobně jako naše ESN. Dělají pro nás různé akce, i když jich není tolik, na kolik jsem zvyklá z Ostravy. Náš program je o dost nabitější. Oni to ale na druhou stranu hodně prožívají a dlouho plánují, akorát je z toho pak třeba jen jedna párty.
Výdaje - kolik tě to stojí?
Utrácím hlavně za jídlo. Máme rozpočet na týden, kterého se držím – cca 8400 jenů. A to je úplně v klidu. Pokud mám nějaké výdaje navíc, tak je to třeba za výlety během víkendu. Měsíční výdaje jsou pak především pronájem koleje (za 14800 jenů včetně vody + elektřina zhruba 3000 jenů). Platí se ještě národní pojištění, to jsme si museli vyřídit hned po příjezdu, první měsíc stojí asi 1280 jenů, pak 1000 jenů měsíčně. A ještě pronájem routeru s neomezeným internetem za 216 jenů měsíčně, to je skoro zadarmo. Měsíčník na 3 měsíce nás vyšel zhruba na 10000 jenů / měsíčně – trasa z kolejí do školy. Bydlíme zhruba 40 minut cesty od univerzity (25 minut metrem a 20 minut pěšky). Hned vedle kampusu sice koleje jsou, ale zahraniční studenti bydlí jinde.
- BYDLENÍ! Pokud vás zajímá, jak vypadá ubytování, kde Verča s přítelem Danem bydlí, mrkněte na její blog - na psala o tom super článek.
STUDIUM
Volba předmětů - je z čeho vybírat?
Předměty si volíš na místě během prvních dvou týdnů, kdy probíhá tzv. Nákupní týden. V rámci něj si můžeš volně projít všechny a pak se rozhodnout, na které se zaregistruješ. A samozřejmě si můžeš podrobné info o předmětech přečíst i přímo na webu. Problém s výběrem rozhodně nebyl. Na registraci je hrozně moc času.
Výuka - jak probíhá?
Obecně je výuka hodně postavená na samostatném nastudování témat a následné diskuzi. Se systémem v Česku se mi to ale srovnává obtížně. V rámci přípravy si vždy procházím články, na hodinách pak témata často porovnáváme se situací v domácích zemích, abychom získali různé pohledy. Výuku míváme i venku, procházíme Jokohamou a přednášející nám vypráví o důležitých budovách a místech.
Studenti - s kým jsi ve skupině?
Přímo ve třídě je nás zhruba 50. Obecně jsou tady hlavně studenti z USA, Nového Zélandu, Austrálie a pak hodně Asie – Taiwan, Korea.
Vyučující - kdo tě učí?
Je to namíchané. Mám třeba dvě hodiny s Američanem, který tady je na rok a byl vybrán americkou vládou. Jedna hodina probíhá s Britem, dvě další s Japonci.
Předměty - jaký obor a co se učíš?
Obor jako takový prakticky není, jde o JOY program (Junior Overseas Year). Hodně předmětů mám přímo zaměřených na Japonsko. Rozhodla jsem se pro předměty, prostřednictvím kterých se naučím něco o této zemi. Jedním z nich je např. Urban Social Issues in Japan, kde řešíme, jak se bydli v Japonsku, jak se vyvíjelo Tokio apod.
Náročnost - dá se studium zvládnout?
Byla jsem připravena na nejvyšší level. Tak složité to ale nakonec není. V Česku bývá rozvrh nabitý, kolikrát jsem měla doma výuku od pondělí do pátku. U nás je ale rozdíl v tom, že máme předměty rozdělené na přednášky a cvičení. Tady v Japonsku je hodina jen jedna, přednáška i cviko dohromady. Týdně mám 6 hodin a celkem 8 předmětů - dva z nich totiž nejsou pravidelné. Úterý mám například celé volné, ve středu a ve čtvrtek mám vždy jen jednu odpolední hodinu, zbylé dny vždy po dvou. Rozdíl je u studentů, kteří se tady učí japonštinu, kterou já nemám. Je časově hodně náročná a tím, že píšu diplomku, bych ji tolik nestíhala. Začátečníci navíc mají ten nejintenzivnější kurz, 6 hodin týdně + hodina kandži (jedno z japonským písem). A k tomu spoustu domácích úkolů. Právě této výuce japonštiny je vyhrazena dopolední výuka.
Očekávání - naplnila se?
Nezklamalo mě nic. Spíše mě překvapila nižší obtížnost školy. Bála jsem se, že nebudu mít čas cestovat, ale není to pravda, a to je skvělé. Překvapilo mě, že máme čas, že metro v Tokiu je levnější, než v Jokohamě. A že Japonsko obecně není tak drahé, jak všichni říkají. Třeba dneska jsme si koupili hromadu jídla na večeři a dali jsme za to jen 250 korun. Lidi jsou hrozně milí, vlaky jezdí včas, nikde se nekouří. Je to skvělé! A všechno funguje. Nestalo se mi, že by něco nefungovalo. Jo a líbí se mi 100jenové obchody (pozn. Dan - budu o nich psát, nebojte!).
Zajímá vás ke studiu v Japonsku něco dalšího? Zeptejte se Verči přímo v komentářích nebo na jejím blogu.
![]() |
Verča a Dan zdraví z Jokohamy! |