Jak začít studovat v Japonsku

Proč studovat zrovna v Japonsku? Za sebe bych řekl třeba kvůli kultuře, mentalitě lidí, jídlu, historii nebo taky proto, že se do Evropy podíváte kdykoliv, ale Japonsko je přece jen trochu z ruky a žít tam za peníze z grantu se vám nemusí vícekrát poštěstit. Zkuste to jako Verča Breuerová.

Při rozhodování totiž zvolila právě tyto argumenty: „Studium i cestování po Evropě je dneska hodně jednoduché a dostupné. Proto jsem si řekla, že když už studovat v zahraničí, tak pořádně a ať je to něco úplně rozdílného, co mě naučí spoustu nových věcí.“ A tak se Verča před měsícem ocitla v Jokohamě a mě napadlo, že by vás její cesta mohla inspirovat. Třeba k tomu, abyste do Japonska vyrazili taky. Verča navíc při našem rozhovoru prozradila, jak na to…

PŘED ODJEZDEM

Začínáme – kde hledat informace a jak udělat první krok?

Oddělení mobilit VŠB (Verča v Česku studuje na Vysoké škole báňské) vyhlašuje výběrové řízení na školy v Asii emailem, seznam univerzit je ale dostupný i na webu. Veškeré asijské země se pak řeší přímo s rektorátem. I fakulty mají ale nějaké požadavky, na které je třeba si dát pozor. Na rozdíl od Erasmu je proces delší a student si tady podává přihlášku do výběrového řízení už na začátku semestru – ideální je řešit vše ¾ roku dopředu.

Zájem – je konkurence velká?

Na univerzitu, kde jsme, mohou 2 studenti za semestr (údaje pro VŠB). Zájem je ale minimální. Tento semestr jsme dva a hlásili jsme se dva. Minulý semestr tady byl jeden Čech. Na výběrku nás bylo možná 15-20 lidí z celé univerzity, a to je z 20 tisíc studentů, co mají možnost vyjet, hrozně málo. Možná to papírování působí hrozně a složitě, ale myslím, že to tak není. Je to pár dokumentů navíc, trvá to v porovnání s Erasmem trochu delší dobu, ale s ohledem na příležitosti a zkušenosti je to minimum, co do toho musíš vložit. Z Ekonomky jsem dokonce úplně první, kdo do Japonska vyjel. Nikdo ze studentů tady předtím nebyl.

Přihláška – z čeho se skládá?

Nejdříve je třeba se přihlásit do výběrového řízení. Přihláška obsahuje základní informace o studentovi, seznam vybraných předmětů ze zahraniční univerzity, které musí potvrdit garant oboru, seznam rozdílových zkoušek, motivační dopis adresovaný univerzitě a případně i jazykový certifikát. Pokud ho člověk nemá, musí projít jazykovou zkouškou z angličtiny jako při Erasmu. 

Japonština – je povinná?

Na výběrku je to plusový bod, ale není to hlavní kritérium. Samotný pohovor je totiž v angličtině. To samé platí i na místě v rámci výuky – neznalost japonštiny tady není problém. Občas se u japonských učitelů stane, že při výkladu zapojí něco japonského. Na jedné hodině nám třeba pouštěli písničku o Jokohamě, která byla japonsky, a my jsme k tomu dostali test na doplnění chybějících slov. Moc jsem nevyplnila… Takové situace jsou ale spíše vtipné. Z 50 cizinců, kteří tady jsou se mnou, nějakých 70-80 % už má s japonštinou větší zkušenosti než já. Dva tři roky už se ji učí. Necítím to u sebe ale jako nevýhodu. Ve škole umí anglicky všichni. A na ulici, v obchodě… Rukama nohama se vždy nějak domluvíš. Už se nám několikrát stalo, že jsme se dívali v metru na plánek cesty a zničehonic k nám někdo přišel a zeptal se, jestli potřebujeme pomoc.

Podmínky pro studium v Japonsku i možnosti získání stipendia si můžete pročíst na stránce Velvyslanectví Japonska v České republice.

Pohovor – jak probíhal?

Pozdravila jsem anglicky a vypadala jsem jako exot, protože komise začala česky. Většinu pohovoru ale vedla paní z katedry jazyků, se kterou jsme mluvily anglicky a která se ptala na věci uvedené v mém motivačním dopise. Bavily jsme se o tom, co studuju, proč chci vyjet do Japonska apod. Není to tak strašidelné, jak se může zdát.

Rozhodnutí – kdy dorazí informace o přijetí?

Výsledky výběrového řízení jsme se dozvěděli zhruba týden po jeho konání. Potom, co nás vybrala naše univerzita, jsme teprve mohli poslat oficiální přihlášku na univerzitu zahraniční a nastala další fáze papírování. Bylo třeba vyplnit další přihlášku a splnit jejich požadavky jako druhý motivační dopis, návrh projektu, který chceme v Japonsku dělat – to rozhodovalo o přijetí. Potom informace o jazykových znalostech, zda jsem studovala japonštinu apod. A doporučení od profesora či vyučujícího z katedry nebo fakulty.

Oficiální rozhodnutí o přijetí na zahraniční univerzitu nám měli potvrdit do konce května, ale čekali jsme o pár týdnů déle. Společně s potvrzením nám poslali přehledný textový soubor s informacemi o příjezdu, kolejích, vízech atd. Po doručení oznámení jsme měli ještě vymezenou lhůtu, kdy jme museli dodat certifikát o zdravotním stavu a přesné informace o příletu (v kolik hodin a s jakou společností poletíme), obojí do konce července. A pak ještě vízum. Museli jsme nejdříve na japonskou univerzitu poslat naskenovanou fotku a oni nám jako studentům vystavili certifikát, který umožňuje získat vízum rychleji (Cerificate of Eligibility). Dostali jsme ho na začátku září a zajeli jsme na ambasádu do Prahy víza vyřídit. Hotové byly do pěti dnů a i když je to na webu uvedeno jinak, nic jsme za ně nemuseli platit. Odlétali jsme 2. října.

Lákají vás aktuální postřehy přímo z Japonska? Mrkněte na Verčin blog Sayonara.

Finance – kolik to stálo?

Žádné finanční výdaje nebyly, jedině za cestu do Prahy. Ani ubytování nebylo třeba platit předem. Bydlíme na kolejích a veškeré věci, které se musely zaplatit, jsme řešili až po příjezdu. S sebou jsem si pak měnila asi 8 tisíc jenů. To mi vystačilo na jídlo a nějaké další drobnosti na první týden. Další věci, například měsíčník, jsme si už platili ze stipendia. Účty za koleje a další výdaje přišly až na konci měsíce.

Stipendium – vystačíte si?

Výše stipendia je k dohledání na webu. Jeden z dokumentů, který jsme odevzdávali v rámci přihlášky, byl výpis z bankovního účtu. Japonci chtěli vědět, zda máme dost peněz, abychom tady přežili. Výše stipendia je v tuto chvíli 13 tisíc Kč měsíčně a Japonci uvádějí, že průměrné náklady pro studenta se pohybují mezi 16 – 17 tisíci, takže jsme v podstatě museli doložit, že ten rozdíl máme k dispozici. Stipendium nám pak přišlo na období říjen-listopad-prosinec najednou. Od příštího semestru každopádně dochází k navýšení stipendia pro výjezdy do Asie na 17 tisíc za měsíc, takže to bude úplně v pohodě.

Komunikace – jak zpětně hodnotíš spolupráci univerzity?

Odpovědi chvíli trvaly. Byla jsem někdy nervózní z toho, že občas zprávy přišly později, než z Jokohamy avizovali, ale žádný problém jsme neměli. Dostali jsme všechno info a vše jsme věděli. A co jsme tady na univerzitě, je komunikace bez problému.

NA MÍSTĚ

Tutor/Buddy – čekal vás někdo na místě?

Kontakt na svého tutora jsme dostali začátkem září společně s certifikátem k vízu, uvítacím dopisem a mapou kampusu. Na všem jsme se s ním domluvili, všechno proběhlo v pohodě a na místě nás čekal přesně tak, jak jsme se dohodli.

Kampus – jak vypadá?

Studentský a univerzitní život tady probíhá úplně jinak. Všechno je pohromadě a je to mnohem více přístupnější pro studenty. Super vybavení, tři menzy různého typu, restaurace (třeba na oběd s profesory), univerzitní obchod, kde je vše od jídla po kancelářské potřeby nebo promo předměty univerztiy. Všude je dost místa na studování, kde si můžeš jen tak sednout a učit se nebo pracovat. Obrovská krásná knihovna, která zavírá až pozdě večer. Kavárna. Uprostřed kampusu je i obrovské átrium s travnatou plochou, kde se dá sedět a odpočívat. Jsou tady tělocvičny, hřiště na fotbal, plavecký bazén. A hlavně plno stromů! Všude jsou stromy. Sedíš ve třídě, kde jsou obrovská okna a za nimi stromy. Všechno je provzdušněné a veliké. Co mě překvapilo je, že vždy večer, když skončí hodiny, se scházejí kluby a trénují – třeba tance, sporty apod. Studenti zůstávají v kampusu a trénují, večer po škole. To si u nás neumím představit.

Menza – najíš se?

Jak jsem říkala, jsou tři. Jedna je klasicky japonská, jsou tady modely jídel, takže si můžeš jednoduše vybrat, druhá a třetí jsou pak trochu v americkém stylu, kde si volíš jídlo formou bufetu. Ceny se pohybují kolem 350 – 450 jenů, tzn. nějakých 70 až 80 Kč.

Studentská organizace – funguje na místě nějaká?

Je tady a za jejími členy se dá kdykoliv zajít pokecat. Jinak se ale japonští studenti celkem bojí mluvit anglicky. Organizace funguje podobně jako naše ESN. Dělají pro nás různé akce, i když jich není tolik, na kolik jsem zvyklá z Ostravy. Náš program je o dost nabitější. Oni to ale na druhou stranu hodně prožívají a dlouho plánují, akorát je z toho pak třeba jen jedna párty.

Výdaje – kolik tě to stojí?

Utrácím hlavně za jídlo. Máme rozpočet na týden, kterého se držím – cca 8400 jenů. A to je úplně v klidu. Pokud mám nějaké výdaje navíc, tak je to třeba za výlety během víkendu. Měsíční výdaje jsou pak především pronájem koleje (za 14800 jenů včetně vody + elektřina zhruba 3000 jenů). Platí se ještě národní pojištění, to jsme si museli vyřídit hned po příjezdu, první měsíc stojí asi 1280 jenů, pak 1000 jenů měsíčně. A ještě pronájem routeru s neomezeným internetem za 216 jenů měsíčně, to je skoro zadarmo. Měsíčník na 3 měsíce nás vyšel zhruba na 10000 jenů / měsíčně – trasa z kolejí do školy. Bydlíme zhruba 40 minut cesty od univerzity (25 minut metrem a 20 minut pěšky). Hned vedle kampusu sice koleje jsou, ale zahraniční studenti bydlí jinde.

BYDLENÍ! Pokud vás zajímá, jak vypadá ubytování, kde Verča s přítelem Danem bydlí, mrkněte na její blog – na psala o tom super článek.

STUDIUM

Volba předmětů – je z čeho vybírat?

Předměty si volíš na místě během prvních dvou týdnů, kdy probíhá tzv. Nákupní týden. V rámci něj si můžeš volně projít všechny a pak se rozhodnout, na které se zaregistruješ. A samozřejmě si můžeš podrobné info o předmětech přečíst i přímo na webu. Problém s výběrem rozhodně nebyl. Na registraci je hrozně moc času.

Výuka – jak probíhá?

Obecně je výuka hodně postavená na samostatném nastudování témat a následné diskuzi. Se systémem v Česku se mi to ale srovnává obtížně. V rámci přípravy si vždy procházím články, na hodinách pak témata často porovnáváme se situací v domácích zemích, abychom získali různé pohledy. Výuku míváme i venku, procházíme Jokohamou a přednášející nám vypráví o důležitých budovách a místech.

Studenti – s kým jsi ve skupině?

Přímo ve třídě je nás zhruba 50. Obecně jsou tady hlavně studenti z USA, Nového Zélandu, Austrálie a pak hodně Asie – Taiwan, Korea.

Vyučující – kdo tě učí?

Je to namíchané. Mám třeba dvě hodiny s Američanem, který tady je na rok a byl vybrán americkou vládou. Jedna hodina probíhá s Britem, dvě další s Japonci.

Předměty – jaký obor a co se učíš?

Obor jako takový prakticky není, jde o JOY program (Junior Overseas Year). Hodně předmětů mám přímo zaměřených na Japonsko. Rozhodla jsem se pro předměty, prostřednictvím kterých se naučím něco o této zemi. Jedním z nich je např. Urban Social Issues in Japan, kde řešíme, jak se bydli v Japonsku, jak se vyvíjelo Tokio apod.

Náročnost – dá se studium zvládnout?

Byla jsem připravena na nejvyšší level. Tak složité to ale nakonec není. V Česku bývá rozvrh nabitý, kolikrát jsem měla doma výuku od pondělí do pátku. U nás je ale rozdíl v tom, že máme předměty rozdělené na přednášky a cvičení. Tady v Japonsku je hodina jen jedna, přednáška i cviko dohromady. Týdně mám 6 hodin a celkem 8 předmětů – dva z nich totiž nejsou pravidelné. Úterý mám například celé volné, ve středu a ve čtvrtek mám vždy jen jednu odpolední hodinu, zbylé dny vždy po dvou. Rozdíl je u studentů, kteří se tady učí japonštinu, kterou já nemám. Je časově hodně náročná a tím, že píšu diplomku, bych ji tolik nestíhala. Začátečníci navíc mají ten nejintenzivnější kurz, 6 hodin týdně + hodina kandži (jedno z japonským písem). A k tomu spoustu domácích úkolů. Právě této výuce japonštiny je vyhrazena dopolední výuka.

Očekávání – naplnila se?

Nezklamalo mě nic. Spíše mě překvapila nižší obtížnost školy. Bála jsem se, že nebudu mít čas cestovat, ale není to pravda, a to je skvělé. Překvapilo mě, že máme čas, že metro v Tokiu je levnější, než v Jokohamě. A že Japonsko obecně není tak drahé, jak všichni říkají. Třeba dneska jsme si koupili hromadu jídla na večeři a dali jsme za to jen 250 korun. Lidi jsou hrozně milí, vlaky jezdí včas, nikde se nekouří. Je to skvělé! A všechno funguje. Nestalo se mi, že by něco nefungovalo. Jo a líbí se mi 100jenové obchody (pozn. Dan – budu o nich psát, nebojte!).

Zajímá vás ke studiu v Japonsku něco dalšího? Zeptejte se Verči přímo v komentářích nebo na jejím blogu.

PS: Všechny fotky jsou čerstvé! Přímo z Verčina japonského archivu.