Jak by vypadal Totoro bez hudby?

A co teprve Mononoke, Naušika, Kiki nebo malá Ponyo, utíkající po vlnách bez své hravé melodie? Jaké by to bylo, kdyby jim k tomu na piáno nehrál Joe Hisaiši?

Filmoví (anime) skladatelé mají trochu nevděčnou úlohu, když tvoří úžasná díla, která takřka vždy zastíní obraz i jméno režiséra či herců. A zvlášť v případě, kdy je tím režisérem Hajao Mijazaki. Ani slavný japonský pohádkář by to ale neměl tak snadné, kdyby po jeho boku nestál Joe Hisaiši. Ten usměvavý stařík, který tak obratně skládá a hraje pro každý z jeho animovaných hitů. Umíte si to vůbec představit?

Tito dva pánové se dali dohromady už v roce 1983 u filmu Naušika z Větrného údolí a vytvořili jedno z nejdéle trvajících partnerství filmového průmyslu, které vydrželo přes 30 let. Vždyť Mijazaki a Hisaiši jsou jako Simon a Garfunkel, Han Solo a Chewbacca nebo burger a hranolky. Jedno bez druhého je fajn, ale když se spojí, tvoří velmi silné duo. A že toho má tohle konkrétní duo hodně za sebou.

No řekněte, není to sympaťák?

Přijede Hisaiši. YATTA!

Důvod, proč jsem se jim, a především panu skladateli, dnes rozhodl věnovat krátkou zmínku, je naprosto jednoduchý. „Džou“ přijede do Česka! Poprvé. A představí v Praze výběr svých úžasných skladeb během jednoho z večerních koncertů při dubnové události Film Music Prague. Program se sice ještě ladí, ale už teď je jasné, že uslyšíme Totora, Zámek v oblacích, Cestu do fantazie i některé z krásných „piánovek“ (prosím, prosím, ať je tam i něco z Okuribita).

Koncert v pražském Fóru Karlín proběhne 23. dubna 2017 a vstupenky si můžete rezervovat klidně hned teď na webu.

Pokud zbožňujete Mijazakiho animáky, Japonsko nebo dobrou hudbu obecně, zvažte účast. Kdo ví, kdy k nám zase Joe přijede.

Jak je jasné z drobných náznaků výše, Hisaiši neskládá jen pro animované filmy studia Ghibli. Vedle bohaté vlastní tvorby pravidelně skládá i pro hrané filmy. Spolupracoval např. s oblíbeným všeumělem Takeši Kitanem (na filmu Děti se vracejí) nebo režisérem Jódžiro Takitou, který mj. stojí za už zmíněným Okuribitem – jedním z mých nejoblíbenějších japonských snímků. Filmovou hudbu má zkrátka v malíku; sám si mimochodem zkusil i pozici režiséra u filmu Quartet z roku 2001.

V Hisaišiho hudbě se pojí západní a východní přístup, kombinace strun a kláves. Romantika, která nutí ke snění i smíchu. Svou největší sílu ale představuje při hře na piáno. I když jak sám říká, hraní na piáno vlastně nemá zase tak moc rád. Stejně jako vedení orchestru, kde vždy jistou nerovnost v přenosu energie, když stojí sám proti 80 muzikantům. Něco na tom bude.

Japonská filmová-anime hudba, ale samozřejmě není jen Joe Hisaiši. Zdaleka není jediným a patrně ani nejvýraznějším skladatelem, kterého si stojí za to poslechnout. Vynikající je Rjúči Sakamoto, Susumu Hirasawa, který stojí např. za úžasnou hudbou k filmové adaptaci románu Paprika, nebo Juki Kadžiura, někdy přirovnávaná svým epickým stylem k Hansi Zimmerovi. Pusťte si je. Umí to. A hrajou božsky sami i u filmu.

No a to by prosím bylo. Rychlé blogovací vzplanutí nad tou skvělou zprávou a současně první článek v novém roce. Trochu sobecká odbočka, ale řekněte, nestojí za to? Uvidíme se v sále.

Jestli se chcete hezky navnadit, pusťte si záznam koncertu k 25. výročí studia Ghibli, který Hisaiši dirigoval… nádhera!

PS: Vlastním jménem je Joe Hisaiši vlastně Mamoru Fudžisawa, rodák z Nagana, který se pro svůj umělecký pseudonym inspiroval americkým skladatelem a producentem Quincy Jonesem. To jen ať můžete na koncertu machrovat. Máte lístky, že jo?

Napsat komentář