Proč je onigiri nejlepší svačina na světě?

Co nejlepšího se vám vybaví, když se řekne japonské jídlo? Sedm z deseti lidí, kterých jsem se zeptal, řeklo suši, dva nevěděli a poslední utekl. Nedá se nic dělat, je čas představit onigiri.

Když se někde mluví o japonské kuchyni, obvykle hned následuje rovnítko, za ním suši a vzápětí tečka. Konec. Je to tak, co si budeme namlouvat. Různé variace české gastronomie taky patrně za mořem znát nebudou. Přitom stačí trochu zapátrat a objevíte skvosty, že by se i syrové ryby divily.

Jestli vás už texty nudí, pusťte se rovnou do videa pod článkem a dostanete kompletní info i s praktickou ukázkou během 2 minut a 41 vteřin přímo z Japonska. Ta-dá! Speciální pozornost prosím věnujte chytrému otevírání onigiri, abyste ho pak ve skutečnosti netrhali jako barbaři (jako jsem to udělal já, když jsem byl v Japonsku poprvé…).

Takže co je to onigiri? Pokud vezmeme čistě jeho složení, bude vám vlastně suši trochu připomínat. Spíše než u stolu si ho ale dáte někde venku. Onigiri je totiž jako naše obložená houska nebo toust, které si děláme na svačinu. Jen místo chleba dostanete rýži, kůrku obstará řasa a náplň prakticky cokoliv, co vás napadne – od tradičního tuňáka s majonézou (nejlepší!!!) po syrová vajíčka, krevety, kyselé švestky, úhoře, houby… Představu jste si asi udělali. Onigiri jsou zkrátka rýžové bochánky trojúhelníkového tvaru (jako na obrázku výše), s překvapením uvnitř a křupavou řasou venku. Narazíte na ně snad ve všech -animovaných- filmech, ale ještě častěji v japonských obchodech.

První známky stlačených rýžových bochánků se datují až 2000 let nazpátek, onigiri jak ho známe se ale objevilo až někdy kolem 12. století v období Heian. Tehdy byly ještě bez řasy, které se přidaly až o cca 500 let později. V té době se také z onigiri stalo typicky cestovní jídlo. A v oblibě ho měli běžní lidé i samurajové.

Upřímně. Pokud by se měl některý z japonských pokrmů zapsat do knihy světového dědictví, onigiri je můj jasný favorit, protože kombinuje všechny podstatné faktory = jsou totiž výživné, zdravé, jednoduché, moc dobré a levné (teda minimálně ty z obchodu). Pořídit se dá prakticky všude, nejčastěji v konbini obchůdcích za ceny kolem 25 korun. Dělají se vždy čerstvé a na cestování po Japonsku zkrátka neseženete nic lepšího. Mohli byste, ale není důvod.

Klidně bych vyměnil většinu našich suši restaurací za jeden kvalitní obchůdek s dobrým onigiri. Dají se sice udělat snadno i doma, ale není to ono. Rozhodně jeden z důvodů pro další výpravu na ostrovy. Itadakimasu!