Klidně dejte za suši ruku do ohně, ale pro mě je tou pravou japonskou delikatesou pořádný rámen. No a taky onigiri… A okonomijaki. O těch ale jindy. Dneska se bude polévkovat!

Když vás u nás v Česku někdo pozve do japonské restaurace, můžete si být na takových 90 % jistí, že se bude podávat suši. Máme ho tak zažité, že by se hosté mohli i urazit, kdyby rolky nakonec nedostali. Zabalit ale tak pestrou kuchyni, jako je ta Japonská, do rýžových válečků a myslet si, že to tím všechno končí, je přece velká škoda. Kde je rámen, ptám se!

Označit rámen za polévku, by vlastně někdo mohl vzít za urážku, ale řekněme, že k ní má nejblíže. Ramen, to je hlavně vývar (!), nudle, plátky vepřového nebo hovězího masa, řasy, vařené vejce a zelenina. V základu. Ingrediencí a tím i typů rámenu je totiž hodně, což poznáte ve chvíli, kdy zavítáte do některého z tradičních barů, kde ho podívají. V každém případě si na něj ale zajděte. Poctivý rámen, to je dar šéfkuchaře zákazníkovi, jaký jindy nedostanete.

Provozovat rámen bar není žádná legrace, přesvědčí vás o tom šéf Kunimoto.

Podobně jako u suši můžeme i původ rámenu vystopovat do Číny. Tradiční polévka se dostala do Japonska díky obchodníkům v průběhu 19. století a jak mají Japonci ve zvyku, vzali ji rychle za svou. Název „rámen“ pak vychází z čínského „lamian“, což je typ nudlí, které jsou jednou z důležitých přísad. Mezi nejvýznamnější mezníky v historii rámenu pak patří rok 1958, kdy byly vynalezeny instantní nudle. Yatta!

Když už jsem naznačil, že je rámenů hodně typů, pojďme se krátce podívat alespoň na ty nejznámější:

• Shoyu – obzvlášť populární rámen, na jaký narazíte hlavně v Tokiu a okolí. Základem je sojová omáčka a (obvykle) kuřecí vývar, plátky vepřového nebo hovězího masa, mořské řasy, bambusové výhonky, vajíčko, naruto a cibulka.
• Tonkotsu – hustý, bíle zbarvený vývar z vepřových kostí, řasy, zázvor a plátky vepřového. Vajíčko jako bonus nesmí chybět.
• Shio – velmi podobný prvnímu rámenu, jak už ale vychází z názvu (shio = sůl), je více prosolený.
• Miso – populární na severním Hókkaidu. Dominantní je směs sojové miso pasty a vývaru, které často jako ingredience doplní kukuřice.

Vedle základních rámenů pak existuje řada regionálně odlišných variant. Svůj typický rámen tak mají třeba v Sapporu, Fukuoce, Jokohamě atd. Kdybyste nechtěli cestovat po celém Japonsku, můžete všechny různé typy vyzkoušet v Rámen muzeu v Jokohamě, kde najdete živé kulisy tokijských uliček z 50. let minulého století a tedy i klasické rámen bary té doby. Ceny jsou sice malinko vyšší, fronty ale naopak menší než venku a ten zážitek za to rozhodně stojí. Sám jsem tam s hůlkami a lžičkou v ruce strávil pár hodin.

Kam na dobrý rámen v Česku? Až budete mít cestu do Prahy, stačí, když sejdete na dolní konec Václavského náměstí. V boční ulici tady najdete Kitchen Ramen Bar, kde vám japonský kuchař Šogo připraví rámen, který by se neztratil ani v rodné vlasti. Zkoušel jsem jich několik a vážně stojí za to. Jak vypadá jejich shoyu rámen se můžete mrknout na fotce níže.

PS: Podle statistik z roku 2013 je v Japonsku přes 35 tisíc restaurací, které se na rámen specializují. To by šlo. A kdybyste chtěli do rámen kultury proniknout více, mrkněte třeba na film The Ramen Girl nebo Tanpopo.