Hačiko. Jak se nejvěrnější pes setkal se svým pánem

Hačíkův příběh patří zaručeně k těm nejsmutnějším, o jakých jsem slyšel. A vy ho určitě dobře znáte. Možná ale nevíte, že má svým způsobem taky šťastný konec.

Cože? Vy neznáte příběh o Hačikovi? Tak to honem napravte, než se začtete dále!

Když vám někdo v Tokiu řekne sejdeme se u Hačika, je skoro hanbou nevědět, kam se dostavit. U bronzové sochy věrného psa na rušné Šibuji si totiž lidé dávají sraz už pěkných 80 let. Je fakt, že je někdy lepší dívat se po půlkruhu turistů s foťáky, než po soše samotné, ale věřím, že ji tak jako tak najdete rychle. Je to symbol Japonska, symbol věrnosti, a já jsem upřímně cítil povinnost tam minimálně jednou vyrazit. Vlastně dvakrát. Třikrát? Přestal jsem to počítat.

Na druhou stranu, scházet se u památníku, který denně navštíví milióny lidí přece není žádní zábava. Takže! Co si dát příště sraz u druhého Hačika? Před dvěma roky totiž vznikla v kampusu Tokijské univerzity socha, kde se Hačiko a jeho pán, profesor Ueno, po letech konečně shledali. Yatta! Společná socha vznikla k památce výročí 90 let od smrti pana profesora a 80 let od chvíle, kdy zemřel jeho čtyřnohý druh.

Najdete ji snadno, když vstoupíte hlavní branou do prostor Zemědělské fakulty a zaměříte svůj pohled vlevo. Protože je stále celkem nová, neví o soše ani spousta Japonců, takže ji berte jako malou perličku, kterou se můžete pochlubit. Schůzka u druhého Hačika má rozhodně punc výjimečnosti a místo rušného centra můžete obdivovat třeba blízký park Ueno.

Jo a pozor, abyste si nespletli bránu a nehledali marně na špatném místě. Kampus je celkem velký. Mně naštěstí zachránil jeden ze studentů, který už nemohl déle snášet pohled na mou ztrápenou tvář…

Tak jako tak, pohled na to setkání po letech mi dělá velkou radost. Happyending.

PS: Ve skutečnosti je Hačiků po Japonsku více. Jednu slavnou sochu najdete i v rodné prefektuře Akita (odkud plemeno pochází), konkrétně před vlakovou stanicí ve městě Odate. Stojí tady Hačikova podobizna z mladých let (první verze zde byla umístěna v roce 1935, pouze o rok později, než v Šibuji). Mimochodem, obě původní sochy byly roztaveny během 2. světové války. Dnes na jejich místě najdete nové verze.