10× vyvrácené mýty japonské

Japonsko je daleko a to z něj dělá ideální cíl pro smyšlenky. Sám jsem jich ještě před pár lety několik držel. Protože ale vidím život jako období neustálého vzdělávání, je čas si pár věcí ujasnit.

S jakými předsudky jsem se setkal?

Japonsko je šíleně drahá země

Přesně jeden z těch bodů, kterému jsem kdysi sám věřil. A ještě aby ne. Když se podíváte na ceny zájezdů tradičních cestovek, málokdy se dostanete pod 60 tisíc za týden. I proto jsem dříve vnímal svou vysněnou cestu do Japonska asi tak reálně, jakože se podívám na Měsíc. Dnes se tomu směju.

V prvé řadě, nekoukejte na ceny zájezdů. To, co dáte cestovce za čtrnáctidenní zájezd, já v Japonsku utratím za tři měsíce a věřte mi, že rozhodně nesedím doma o chlebu a vodě. Schválně koukněte na přehled cen, který jsem sepsal podle svého předchozího pobytu.

Japonsko bude tak drahé, jak drahé si ho uděláte. Stejně jako kterákoliv jiná země. Nepochybně vás bude stát více než dovolená v Chorvatsku, ale rozhodně to není nic, na co by padly vaše celoživotní úspory. Takové Norsko, Island nebo Švýcarsko vás vyjdou rozhodně dráž.

Jak si užít Japonsko levně? Tady je pár tipů.

Nejsou zálibou všech Japonců, ale potkáte je často. Tohle je stěna jedné ze stanic metra.

Všichni sledují anime a čtou mangu

Musím vás zklamat. Zklamal jsem totiž už před lety i sebe, když jsem poznal své první japonské kamarády a marně se jim snažil vysvětlit, co jsou aktuální trendy animovaného filmu. Přestože je Japonsko na tomto poli velmoc a chtělo by se říct, že anime musí znát všichni, není to tak. Třeba z mých přátel se o tuhle oblast nezajímá ani jeden. Ano, každý má své oblíbené kousky z dětství nebo ze školy, ale už je to pro ně pasé. Mezi všemi generacemi jsou sice stále populární filmy od Studia Ghibli, je to ale asi v takovém poměru, jako my občas koukneme na něco od Disneyho. Tak to zkrátka je. A být otaku fakt není cool. Smiřte se s tím.

Mnohem větší popularitu mají v tomto ohledu komiksy. Taky to sice není záležitost pro každého, na začtené jedince všech věkových skupin v metru nebo v obchodě každopádně narazíte poměrně často.

Bez japonštiny se nikde nedomluvíte

Úroveň angličtiny v Japonsku opravdu není valná. Psal jsem o tom a od té doby se moc nezměnilo. Na druhou stranu to ale neznamená, že by s vámi nikdo za celou dobu nepromluvil. Japonci jsou velmi úslužní a přestože se hodně lidí kontaktu s cizinci bojí (protože se často stydí za své znalosti jazyků), je tady stejně tak velká část, která vám s ochotou pomůže a poradí, i kdyby jen lámanou řečí nebo prostými gesty.

Velká města, nádraží a jiná běžná turistická místa mají nápisy běžně vypsané i latinkou a třeba taková orientace v tokijském metru, jakkoliv může na první pohled vypadat složité, je ve výsledku velmi chytře vyřešená a rychle si na ni zvyknete.

Co bych každopádně doporučil, je, naučit se několik jednoduchých slovíček a frází, které rozhodně pomohou prolomit ledy. Tady je výběr 40+ nejužitečnějších.

Ti Japonci jsou teda pěkní podivíni

Občas možná, ale ani zdaleka ne tak velcí, jak si mnozí lidé myslí. Vsadím se, že jste viděli minimálně tucet šílených japonských reklam a slyšeli historky, kterým byste z fleku dali nálepku „WTF Japan““ neboli „Co to sakra je, Japonsko!“. V Japonsku je ale zhruba tolik podivínů, jako u nás v Česku. Vztahovat pár úchylek na celý národ rozhodně není správné a ty roztodivné automaty, které prodávají třeba použité kalhotky, vážně jen tak běžně na ulici nenajdete. Spíše bych řekl, že nenajdete ani jeden.

Když narazíte na nějakou výstřední reklamu nebo klip, nezapomínejte, že řada z nich má být komická, nebo jsou rovnou tvořeny v rámci zábavných pořadů. V podobných skečích pak účinkují herci, kteří výstřednost vyhání záměrně do extrému. Úchylné to přijde i samotným Japoncům a většina z nich na podobné věci vůbec nekouká. Věřím, že Japoncům taky přijde spousta našich pořadů k popukání (viz třeba obskurní vysílání stanice Barrandov…).

Japonci nejsou jako postavy z anime

Anime má tendenci ve spoustě ohledů přehánět a to třeba i v těch nejbanálnějších zvycích, které vám díky sledování spousty seriálů přijdou skutečné. Spousta jmen v animovaných sériích není ani zdaleka reálných, Japonky nemají tak pisklavé hlásky a když někdo zahlédne nedopatřením kousek odhaleného dívčího těla, rozhodně mu nevytryskne krev z nosu.

Na druhou stranu, co reálné často bývá je samotné prostředí, protože se tvůrci obvykle inspirují ze skutečných míst. Třeba můj oblíbený seriál Anohana se odehrává v městečku Čičibu, kam se proto letos chystám vyrazit.

Pěkné video o těchto animovaných stereotypech mimochodem natočil YouTuber Jun společně se svou sestrou, kde se zaměřili speciálně na téma anime vs. realita.

Srkáním u jídla vyjádříte pochvalu kuchaři

Se srkáním se určitě v Japonsku setkáte, jako pochvalu to ale kuchař brát nebude. Příčinou tohoto zvyku je, že se některá jídla (jako např. rámen) podávají horká a při srkání jejich teplotu trochu ochlazujete, takže snižujete riziko, že si popálíte jazyk.

Pokud chcete kuchaře skutečně pochválit, naučte se jednoduchou frázi gouchisosama deshita (góčisosama dešita), neboli děkuji za dobré jídlo, která nepochybně každého potěší.

Tokijská Akihabara nadšence techniky rozhodně nezklame, ale jinde…

Japonsko je totálně prošpikované technologií

Je i není. Když se ocitnete v centru Tokia nebo Osaky, patrně si řeknete, kde ti naši evropští soudruzi udělali chybu… Jakmile ale vystrčíte paty z velkoměsta, překvapí vás, jak tradiční Japonsko stále umí být. Koneckonců i v těch velkých městech stále narazíte na situace, kde vedle sebe stojí moderní výšková budova a v jejím stínu si hoví tradiční stovky let starý chrám.

Dobrou ukázkou je třeba i oblast financí, resp. platby kreditními kartami. Pro nás samozřejmost, v Japonsku na řadě míst ale pořád ještě hudba budoucnosti. Hotovost je králem a když nemáte kartu od japonské banky, budete mít občas problém se k penězům reálně dostat. A jelikož už jsem nakousl tu hudbu – kupujete si ještě CD svých oblíbených kapel? V Japonsku tohle pořád hrozně frčí a pokud se nepletu, i dnes se tady prodá nejvíce těchto hudebních nosičů na světě. Ještě v roce 2015 se v Japonsku 85 % hudby prodalo na cédéčkách.

Cizince moc v lásce nemají. Jsou to rasisti

Tohle je celkem těžké téma, kterému jednou věnuji samostatný článek, ale chci ho teď zmínit alespoň krátce. Za těch několik měsíců, které jsem v Japonsku strávil, jsem se nesetkal s jediným projevem diskriminace nebo nelibosti vůči sobě a stejné zkušenosti mají i mí přátelé, kteří v Japonsku nějaký čas žili nebo pracovali. Řekl bych, že to bylo přesně naopak a vždy jsem se cítil velmi vítaný. Na druhou stranu, pokud se o situaci v Japonsku zajímáte podrobněji, patrně víte, že to bohužel rozhodně neplatí pro všechny a úplně jiný přístup mohou zažít lidé, kteří se v zemi usadí natrvalo – příště vám o tom napíšu více.

Někdo je na projevy ostatních citlivější a může se stát, že se v cizí zemi bude cítit stísněně bez ohledu na to, jaký stát to zrovna bude. A třeba něco takového zažijete zrovna v Japonsku. Moje doporučení – snažte se být ohleduplní k místním tradicím a zvykům, což samozřejmě neplatí jen pro tuhle zemi. Jak už jsem ale psal, já osobně mám jen tu nejlepší zkušenost a Japonci pro mě představují jeden z nejmilejších národů, s jakým jsem se doposud setkal (v mém osobním žebříčku stále vedou Švédové).

Schválně koukněte, co si o cizincích myslí starší generace Japonců:

Suši je na talíři každý den

No, není. Pro velkou část Japonců jde o jídlo, které si dají spíše občas. Je to běžná součást stravování a určitě na suši narazíte na každém rohu stejně jako si ho můžete ve velmi dobré kvalitě koupit v každém obchodě nebo supermarketu. Je to ale asi tak běžná součást jídelníčku, jako je u nás guláš nebo svíčková. Kolikrát jste je měli tento měsíc? Já jednou.

Japonská kuchyně je obrovsky bohatá a vsadím se, že zdaleka nestihnete při svém pobytu ochutnat vše. Schválně se zkuste na podívat na pár jídel z mého seznamu.

Není suši jako suši. Jsou tradiční restaurace, kde dáte za večeři několik tisíc korun a pak jsou tady běžné řetězce tzv. running sushi (na páse), kde všeho všudy utratíte maximálně pár stovek.

Japonce opijete jedním pivem

Záměrně jsem nadpis posadil do extrému, abych mohl celou záležitost lépe vysvětlit. O Japoncích se totiž běžně říká, že moc alkoholu nezvládnou a rychle se opijí. Částečně je to pravda, ale zdaleka to neplatí pro všechny a nepochybně v Japonsku najdete spoustu lidí, kteří si budou objednávat další drinky zatímco vy budete pod stolem hledat ztracenou sebeúctu.

Abychom z toho nedělali odbornou rozpravu, jednoduše řečeno má zhruba 50 % japonské populace problém v tom, že jejich játra si s látkami, které do nás alkohol dostane, nedokážou poradit tak rychle a tím pádem organismus přejde do nepříjemně opojného stavu podstatně rychleji – což vede např. ke zrudnutí obličeje, ospalosti nebo nevolnosti. Problém s tím každopádně nemají pouze Japonci, ale v zásadě i další asijské národy. A nepochybně i spousta Čechů, co si budeme nalhávat. Na druhou stranu, protože alkohol v Japonsku není zrovna nejlevnější, díky těmto genetickým predispozicím mají tito lidé v zásadě jisté, že jim k dobré náladě bude stačit podstatně méně nápojů, takže v konečném důsledku ušetří. Když ale naopak přeberou, kocovina (Fucukajoi) bude pro změnu horší.

Tohle je deset mýtů, se kterými se setkávám já, ale věřím, že bychom jich dohromady dali ještě víc. Napadá vás nějaký? Budu rád za vaše postřehy i náměty na další články.

Kanpai! Na zdraví!

Napsat komentář