Labužníkův průvodce Japonskem #2 Chuťovky z Asakusy

Tokio je tak velké, že bych celý rok mohl psát kulinářského průvodce jen o něm. Abychom to ale nepřeháněli, věnuji mu zatím jen dva díly a tohle je ten druhý z nich — zaměřený speciálně na oblíbenou čtvrť Asakusa a její chuťovky.

V hlavním městě je Asakusa jedna z těch oblastí, kterou vás průvodci nenechají minout kvůli spoustě atrakcí. Nákupní uličky, chrámy, výhled na Skytree a samozřejmě jídlo! A že ho tu je k vyzkoušení hromada. Sám jsem si pár míst oblíbil a protože nejsem nelida, o své tipy se rád podělím. A tentokrát trochu netradičně doporučím i dvě místa, kde jsem sice nebyl, ale moc rád bych tam zašel, protože doporučení jsou dráždivá a fotky jídel tak lákavé, že jsem si nevědomky poslintal klávesnici. Respektive, já se tam snažil dostat, ale nevyšlo to a v popiscích vysvětlím proč… Tak vzhůru za jídlem!

Hledáte něco pořádného k snědku? Tipy pro vás střeží první průvodce Tokiem.

Suzukien. Nejlepší mačča zmrzlina v Japonsku? 

Dost možná ano. A kdyby ne v Japonsku, tak v Tokiu určitě. Když si na Google vyhledáte nejlepší mačča zmrzlinu v Tokiu, Suzukien vám vyskočí na prvních místech. Čím je obchod výjimečný? Tak hlavně nabízí mačča zmrzlinu v sedmi stupních bohatosti čaje. Sedmička je prý tou nejvýraznější na světě a pětka údajně nejvyšším stupněm, jaký lze vyrobit (v Suzukienu překonali očekávání o dva levely).

Osobně jsem si do kornoutu nakombinoval šestkovou mačču společně s černým sezamem, což je jedna z mála vedlejších příchutí, které tady můžete vedle zeleného čaje vyzkoušet. Rouhačsky se musím přiznat, že ten sezam mě osobně dostal ještě víc, než výborná čajová šestka – podle rychlosti rotace vaničky mimochodem ta nejkonzumovanější příchuť z celého obchodu. I ostatní návštěvníci asi chtěli ušetřit před dražší sedmičkou.

Protože je tohle místo vyhlášené, dělají se tady docela dlouhé fronty. Na druhou stranu ale mizí opravdu rychle a sotva jsem si stihl vybrat příchuť, už jsem byl na řadě. Dva kopečky vás vyjdou na cca 500 jenů. Jo a prodávají tady i klasický čaj, takže raději počítejte s větší útratou… Pro čajo a zmrzlinomilce je tohle podle mě jasná zastávka.

webovky: http://www.tocha.co.jp

Karaage Yukari. Smažené kuře, jaké svět neviděl

Japonci smažené kuře zbožňují. A já zbožňuju japonské smažené kuře. Prostě láska na první zakousnutí. Pokud s karaage nemáte zkušenosti, tak řeknu jen to, že tohle nejsou nějaké vysušené kousky masa ve strouhance, ale hezky šťavnaté, křupavé… No jen o tom píšu, tak se mi sbíhají sliny. Nejjednodušší je dát si ho za pár korun v některém z konbini obchodů. Kdybyste ale chtěli opravdovou chuťovku, doporučuji cestou pro zmrzlinu v Asakuse zastávku právě v Yukari. Je to vlastně jen docela malý stánek kousek od hlavní ulice, ale snadno se tady zdržíte na dlouhé minuty a budete mlsně vybírat, co si ještě dáte. O tomhle kuřeti sní Colonel Sanders z KFC, když po šichtě chodí spát.

V nabídce jsou mimochodem různé typy kuřete, občas i nějaké speciality, a za 100 gramů dáte zhruba 40-60 Kč. Jednoduché a dobré. Tohle chci v Česku.

webovky: http://karaageyukari.jp

Kagetsudo. Ráj melounového chleba

Melounový chleba neboli melonpan je podle mě past na turisty jak vyšitá. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem si tu housku poprvé kupoval s nadějí, že bude mít melounovou příchuť, a pak zjistil, že je to prostě jen další sladké pečivo. No jo, jenže stejně jsem si na něm vypěstoval závislost a snědl jsem ho… Nepočítaně. A v různých variantách – hlavně ten s kousky čokolády. Melonpan totiž svůj název neodvozuje od příchuti, ale tvaru, který má meloun připomínat. Ne ten zelený vodní, který se vybaví asi většině z nás, ale kantalup (tzv. ananasový meloun). Podobně jako karaage ho koupíte v každém obchodě, ale ten z Kagetsudo je prostě jiná liga. Asi jako byste srovnávali rozmražené pečivo z obchodu s domácími koláčky od babičky. Melonpany z Asakusy jsou prostě větší, křupavější a když budete chtít, naplní vám je tady třeba zmrzlinou. Jako fakt. Já zkoušel sezónní dýňovou a byla to pecka.

Je pravda, že za zdejší melouňák zaplatíte zhruba o 20 Kč více než v sámošce a obvykle si taky budete muset vystát frontu, pravý mlsoun-srdcař se takovýma banalitama ale nenechá odradit! Protože je to hodně populární obchůdek (denně tady prodají 3000 kusů), nabídku vystavují i anglicky. Obvykle ale stačí jen ukázat na obrázek a dostanete na co máte chuť. Klidně i čaj nebo kafe.

Mimochodem, i když jsem v začátku říkal, že melonpan melounovou chuť vlastně nemá, není to tak úplně pravda. Výrobci občas zařadí i speciální ochucené edice, které plně dostojí svému názvu, chce to jen štěstí a nějakou zrovna vychytat.

webovky: https://asakusa-kagetudo.com/en/

Taiyaki Sharaku. Tradiční dezert ze zapadlé uličky

Taiyaki je v podstatě taková sladká wafle. Dezert, který si dáte někde u stánku do ruky, sníte a jdete dál. Tradičně se plní sladkou fazolovou pastou (resp. sojovými boby) nebo vanilkovým krémem (moje volba) a nechybí na žádném japonském festivalu nebo trzích. Mají tvar ryby (v Nikkó dělají taiyaki i ve tvaru opice) a je to podle mě jedno z těch jídel, které prostě musíte ochutnat. Přestože vlastně nejde o nic výjimečného.

Co je speciálního na taiyaki z tohodle zapadlého stánku je to, že ho zde pořád vyrábí tradiční metodou po jednom kuse, zatímco jinde už obvykle používají takové ty velké obracečky, kde najednou připraví třeba 20 rybiček. Dělat taiyaki takhle po jednom je náročnější, výsledek ale stojí za to. Krásně křupavý. A taky horký, takže pozor na jazyk.

webovky: http://taiyakisharaku.com

Onigiri Yadoroku. Nejstarší trojhránky v Tokiu

Tohle místo je jen pár metrů od výše zmíněného taiyaki a přesto jako by existovalo v jiném vesmíru. Proč? Protože jsem si tam nikdy nic nedal. Měli vždy hrozně rychle vyprodáno. A když nebylo vyprodáno, tak tam natáčela televize. No a znáte to, co nemůžete mít, to chcete ještě víc. Jak už vás podle názvu asi napadlo, prodávají tady onigiri, ty dokonalé japonské rýžové svačinky, které běžně koupíte v každém obchodě za pár korun. Podle všech indícií je to navíc údajně taky nejstarší onigiri restaurace v celém Tokiu, založená už v roce 1954.

Doporučuji, protože věřím, že pochvalné reference v tomto případě nelžou, a že jsem jich už pár dostal. Vybírat můžete z nějakých 20 náplní a třeba za obědový set složený ze dvou onigiri a miso polévky dáte cca 120 Kč, což je pěkná cena za takhle čerstvé a lahodné kousky. Kéž bych je mohl ochutnat… Já se tam ale jednou dostanu. A pak jim ukážku! Kolik toho dokážu sníst.

webovky: http://onigiriyadoroku.com

• Mimochodem. Kdybyste se někdy bezcílně hladoví toulali Asakusou, můžete narazit ještě na jedno zajímavé onigiri v obchůdku Delica Paku Paku. Prodávají teda převážně levné bento boxy, ale najdete i onigiri. Stojí kolem 50+ Kč a jsou tak velké a těžké, že byste s nimi mohli vyloupit obchod. Ty největší mají kilo a jsou naplněné několika kuřecími karaage. Chuťově to sice není žádná hitparáda (i když pořád lepší než ty z našeho Alberta), ale na druhou stranu zasytí.

Benitsuru. Nebeské palačinky

O tomhle místě jsem snil a plánoval cestu hned několikrát, ale nakonec zůstaly mé tužby nenaplněny. A vlastně jen z důvodu vlastní lenosti, protože abyste se do Benitsuru vůbec dostali, musíte si podobně jako u jiných vyhlášených restaurací udělat rezervaci. Nejlépe hned ráno. A ne po telefonu, ale osobně přímo na místě, kde ještě složíte 2000 jenů jako zálohu. Blbost, říkáte si, ale schválně koukněte na fotky jejich palačinek. Třeba těch se slaninou… To je obraz, který jsem si navěky vtiskl do paměti a bude tam do chvíle, než skutečně ochutnám. Jejich čas přijde, jsem o tom přesvědčen!

Třeba jsou přeceňované, ale stejně se těším. Jestli máte s Benitsuru vlastní zkušenost, neváhejte poslat své reference.

webovky: https://www.facebook.com/%E7%B4%85%E9%B6%B4-244515396055977

Kam se podíváme v příštím průvodci? Něco mi říká, že do Sappora.