Jak získat pracovní vízum do Japonska pro učitele angličtiny
Zdravím všechny čtenáře Danova blogu a doufám, že přivítají trochu mého „moudra“. Podle Japonců se momentálně jmenuji Zůdží a už od dětství mám blízký vztah k Japonsku, který se postupně rozvíjel až se vyvinul do života v Japonsku – teď jsem tady rok a půl. Učím angličtinu ve školce, užívám si krásy i stinné stránky Japonska a rozvíjím svůj zen, který se zde rozsypal jako domeček z karet, hahaha.
Pokud chcete pracovat v Japonsku, máte několik možností (pravděpodobně jich bude ještě víc, ale tyto mi přijdou nejsnazší). Jste v něčem expert, často v oblasti programování nebo IT, pak je veliká šance, že po vás někdo chňapne. Druhá varianta je, že umíte perfektně japonsky a anglicky (případně ovládáte jiný atraktivní cizí jazyk), pak máte šanci buď jako head hunter nebo jako tlumočník. Pokud jste jako já, ani jedna možnost není pro vás… Pracovala jsem pro japonskou firmu v Čechách a tak jsem si říkala, že bych se mohla nechat převelet do své země vysněné. V práci mě podpořili, že prý zahájí interní řízení pokud si najdu vhodnou pozici. Nenašla jsem. Nakonec jsem si řekla, že práce v japonské firmě přímo v Japonsku bude dost náročná vzhledem k pracovnímu stylu domorodců. A tak jsem se rozhodla pro poslední variantu, o kterou jsem se neúspěšně pokoušela dva roky předtím – učit angličtinu.
Moje rozhodnutí vydat se do Japonska padlo ještě před zavedením working holiday (Češi do 30 let mohou díky takzvané pracovní dovolené až rok cestovat po Japonsku s možností si po cestě přivydělat), takže jsem se musela vydat cestou klasickou a to jest zažádat o pracovní vízum. Respektive nejdříve musíte najít práci a pak teprve váš zaměstnavatel žádá o tzv. Certificate of Eligibility (COE). Přijetí zaměstnavatelem ovšem není jistotou, že vízum dostanete. Získat pracovní vízum je nesmírně jednoduché pro rodilé mluvčí. Ovšem pokud nejste rodilým mluvčím, musíte studovat v angličtině 12 let. Čtete správně, studovat v angličtině, nemluví se o studiu angličtiny. Ve skutečnosti toto požadují samotné školy. Myslím, že je to z prostého důvodu aneb aby měli jistotu, že získáte pracovní vízum a tudíž neplýtvali svým časem a financemi. Ačkoliv jsem část svého vzdělání měla v angličtině (13 let), bakalářský titul z angličtiny, učitelského magistra (byť na Francouzštinu) a žila jsem rok v Anglii, na vízum to nestačilo. Ale nenechte se odradit, právě se vám chystám říct, jak se to povedlo mně! Podcenila jsem totiž jednu základní věc…
Japonci milují tituly, papíry, razítka a další patenty na rozum. Já jsem si je z principu dělat nechtěla, protože jsem měla pocit, že přece nemusím dokazovat papírem, že umím anglicky. To jsem se nesmírně zmýlila. Pokud máte namířeno do Japonska a pokud chcete pracovat jako učitelé, pak doporučuji si udělat certifikát z angličtiny. Nemám to nijak podložené (kromě skutečnosti, že se mi podařilo získat vízum), dokonce i z velvyslanectví Japonska mi tehdy přišla jakási ne příliš jasná odpověď, že by mělo stačit mít certifikát, který dokazuje úroveň angličtiny (usoudila jsem, že úroveň rodilého mluvčího, tedy C1/C2 by měla být dostačující). Pokud to budou oficiální jazykové zkoušky, mělo by to projít – já jsem zvolila Cambridge Certificate CAE. Jako bonus jsem si zkusila udělat zkoušky z japonštiny a podařilo se mi zázrakem získat JLPT N3.
Že už máte certifikáty? Paráda. Teď když teoreticky splňujete podmínky pro žádání o vízum, můžete začít hledat práci!
Nejprve se zmíním o možnostech – začnu takzvanou eikaiwou, což je jazyková škola. Podle toho, na jakou školu narazíte, platí poměrně slušně. Nicméně dopředu nevíte, kolik hodin budou pro vás mít k dispozici (na internetu vypisují vždy cenu za hodinu). Musíte počítat s tím, že budete převážně pracovat odpoledne, večery a pravděpodobně i víkendy. Plat bývá vyšší než v normální škole. Dále je možnost práce ve školkách nebo školách – první stupeň (šógakkó), druhý stupeň (čúgakkó) a střední škola (kókó). Vetšinou pracujete od pondělí do pátku v rozumnějších hodinách a občas se musíte účastnit nějakých školních událostí, které se odehrávají o víkendech (jako například zahájení školního roku, sportovní den, halloween, výlety, apod.). Často nejste přímo učitelem, ale jen asistentem. Když se dostanete na venkov, je možné, že po vás budou chtít, abyste řídili, protože budete muset dojíždět do více škol. Pokud skutečně chcete do Japonska, tak vám doporučuji prostě zkusit všechno a nějak se sem dostat, protože z Japonska se práce hledá přece jen snáze a budete mít vízum na celý rok. Nicméně buďte obezřetní a hledejte recenze na školy přes internet, ať máte alespoň trochu nějakou představu. Ještě bych dodala, že je rozumné hledat nabídky přibližně 250 000 yenů, pokud nebudete přímo ve velkém městě jako Tokio nebo Ósaka, pak si vystačíte i s menším platem (plus mínus pár desítek tisíc). Ale samozřejmě záleží na vašem životním stylu, protože já žiju poměrně střídmě a pak mám akorát nárazové výdaje za cestování.
Práci jsem hledala převážně přes Gaijinpot, ale v dnešní době existuje více stránek, kde se dá vyhledávat práce v Japonsku. Musíte nejdřív projít prvním sítem, kde škola zhodnotí, zda máte dostatečné znalosti o žádost o vízum (viz výše). Je to dlouhá, náročná, otravná a odrazující práce, která zrcadlí zoufalství mladých Japonců hledajících práci po úspěšném ukončení studií. Posíláte desítky a desítky CV a motivačních dopisů a nikdo vám nenapíše zpátky. Nehledě na to, že většina nabídek je pro rodilé mluvčí, což vám podkope i zbytek odhodlání.
Uf. Uf. Uf. Už máte depku? Nevzdávejte to… Pokud jste připraveni, posílejte všude a modlete se k japonským bohům. A až přijedete do Japonska, nezapomeňte jim dát odměnu (aspoň 5 yenů!).
Pokud budete úspěšní, získáte příležitost absolvovat pár pohovorů v nočních hodinách (časový posun hraje svou roli, doporučuji zvolit hodinu tak, aby váš budoucí zaměstnavatel byl ve všedním dnu v práci – nine to five to jistí – např. Friday 9th at 15:00 JST = Japanese Standard Time). Popíšu aspoň jak to probíhalo u mě, ať máte představu. Pokud se dobře pamatuji, první pohovor jsem absolvovala s jedním člověkem. Byl to Švéd, takže jsme si dobře rozuměli, ověřil si informace na CV a zeptal se na další otázky ohledně zkušeností, japonštiny, práce s dětmi a vztahu k dětem. Zároveň se ptal, jestli se zvládnu naučit spoustu písniček a jestli umím zpívat (pracuji pro školy se speciálním anglickým programem). Ptal se také na vztah k Japonsku a japonštině. Upřímně si to už moc přesně nepamatuji, ale další rozhovor jsem absolvovala s ním, dvěma japonkami a jedním japoncem, který byl jejich nadřízený. Poslechli si, jak zpívám a čtu pohádku. Ptali se mě víceméně znovu na stejné otázky a pak chtěli abych se jim představila v japonštině a chvilku jsme mluvili japonsky. Manažer se mě pak vyptával japonsky, většině otázek jsem rozuměla, ale jinak by mi je přeložili a odpovídala jsem v angličtině. Na japonštinu se tady neklade takový důraz, ale určitě mají radost když projevíte zájem.
Gratuluji, právě jste byli přijati. Sice ještě čekáme na vízum (v rámci týdnů až 3 měsíce), ale jste odiplomování od hlavy až k patě, takže máte větší šanci, že to vyjde! Mně konkrétně od přijetí zaměstnavatelem (únor) trvalo přibližně dva měsíce, než přišel COE (konec dubna) a odlétala jsem do Japonska v půlce května. S COE a se svým pasem musíte zajít na velvyslanectví, kde dostanete vízum, což většinou trvá přibližně týden. Je to jen formalita, akorát tam musíte vyplnit formulář – kdo je vás zaměstnavatel, kde má sídlo, s kým jste v kontaktu a jakou má pozici a další záludnosti. Trochu jsem panikařila, protože jsem nic z toho nevěděla, ale naštěstí se mi podařilo informace dohledat v e-mailech. Aneb doporučuji požádat velvyslanectví o dokument předem, abyste byli řádně připraveni.
Pro jistotu jen zmíním, že zkušenosti s učením a práce s dětmi je dalším bonusem, který vám může usnadnit vstup do země vycházejícího slunce (nicméně učitelský diplom není nutný, stačí jakýkoliv bakalář). Takže pokud jste byli vedoucím na skautovi nebo jste hlídali děti, určitě to někam napište. Tady se vzdělání nebere na lehkou váhu… nebo že by? Ale o tom až příště…