Mangový občasník: Moje hrdinská akademie

Přiznám se hned na začátku, recenze mi moc nejdou a vždy mi trvá hrozně moc času, než se k nim dostanu. Čas od času mě ale přesto přepadne chuť si nějakou napsat. Představit vám ve zkratce, co mě chytlo a zároveň tak i alespoň trochu podpořit naše vydavatele, protože bez nich bychom museli jen smutně koukat přes hranice.

Rovnou si raději kryju záda slovem „občasník“, protože je mi jasné, že to častěji stíhat nebudu. Sem tam se ale nějaký kousek na blogu zaručeně objeví. A určitě taky na mém Totoro-Instagramu, který (slibuju!), zase brzy po odmlce pořádně nakopnu. V knihovně se mi totiž za poslední měsíce zase nasbírala slušná hromada titulů z Japonska. Teď už ale k článku…

Věděli jste, že za vznikem Pokémonů stál mimo jiné propojovací kabel k tehdy novému Game Boyi? V Česku nedávno vyšel první mangy a na blogu k tomu najdete pěkně nabušený článek.

Byla to láska na druhý pohled

Nedělám to často, ale už několik měsíců se snažím svého kamaráda přesvědčit, aby se na My Hero Academia (resp. po japonsku Boku no Hero Academia) podíval. A to jsem přitom ze začátku celý tenhle příběh z hlavy Kóheie Horikošiho moc rád neměl. Ne snad proto, že by se mi jeho myšlenka světa, kde se lidé začali rodit se superschopnostmi, nelíbila, naopak… Byl jsem ale v té době zažraný do jiného žánru a navíc jsem zrovna brouzdal Tokiem, kde se reklamě na nový fenomén opravdu nedalo vyhnout. A jak na mě postavy vyskakovaly na každém rohu, o to více mi to bylo protivné. Zpětně to ale chápu, zbývaly totiž už jen týdny do odvysílání prvního dílu animované verze a tvůrci, zdá se, dobře věděli, co za poklad v rukou mají.

Nebudu to protahovat, protože o pár měsíců později jsem podlehl taky… A hodně. Málokterý seriál mě tak pevně přikoval k obrazovce. Začal jsem vyhlížet každou novou zprávu o pokračování a když jsem se loni doslechl, že Nakladatelství CREW začne v češtině vydávat i komiksovou předlohu, byl jsem mezi prvními, co si hned v prvních dnech běželi do knihkupectví pro svůj výtisk.

Shrnu vám zápletku: Lidé se od nějaké doby začali rodit s tzv. quirky, superschopnostmi, a dneska už je má zhruba 80 % populace. Někdo lítá, jiný vypadá jako delfín, další dokáže ovládat zvukové vlny. Až na hlavního hrdinu příběhu jménem Izuku Midorija, ten má smolíka a jediná jeho napřirozená síla spočívá v tom, že je tak trochu nerd. Jenže když se konečně smíří s myšlenkou, že ho v životě nic suprovního nečeká, připlete se nečekaně do násilného přepadení a díky tomu se setká se svým idolem, hrdinou všech hrdinů All Mightem neboli „Všemocňákem“, který má pro něj nabídku, co se nedá odmítnout…

Japonská pocta americkému komiksu

Jak to, že zrovna tenhle příběh tolik funguje? Nedá se říct, že by Kóhei Horikoši udělal něco vysloveně inovativního, rozhodně se mu ale podařilo dobře propojit hned několik osvědčených prvků. Jednak je to pěkný průnik východního a západního příběhu, japonská manga o hrdinech inspirovaných americkými komiksy — koneckonců jedna ze dvou ústředních postav, už zmíněný All Might, je z poloviny založený na Supermanovi a z druhé části je to Goku, hrdina mangy Dragon Ball, kterou Horikoši od dětství miloval. Někdo by klidně mohl říct, že je to taková japonská pocta americkému komiksu.

Dále tady máme hodně pestrou a zapamatovatelnou škálu vedlejší postav, spoustu rozdílných osobností s vlastními příběhy, s jinými motivacemi a postoji. A hlavně taky s hromadou opravdu unikátních schopností, kde se kreativita japonské školy rozhodně nezapře. Hlavní správňák Midorija sám o sobě navíc není žádná mlátička, ve spoustě soubojů má spíše problém s tím, aby je vůbec přežil nebo se nezranil do té míry, že by to na něm zanechalo celoživotní následky, což se mu ne vždy daří. O to více se s ním čtenáři či diváci mohou ztotožnit. To samé se ostatně daří i s některými záporáky, kteří nemají jen prvoplánovou touhu zničit svět, a to je osvěžující, ale nerad bych toho prozrazoval moc.

No a pak ta kresba. Horikošiho obrazy vám patrně nevezmou dech svou komplexností, co ale umí skvěle je zachytit akci a intenzitu pohybu. Postavy jsou parádně nakreslené a když se pustí do boje, budete mít touhu obracet stránky stále tam a zpátky, jen abyste si mohli některé momenty vychutnat znovu. Jedním dechem ale musím dodat, že i když je komiks hodně povedený, to, co s ním později v anime zpracování příběhu předvedlo studio Bones, posouvá vizuál na úplně jinou úroveň, za kterou předloha docela pokulhává. Tihle animátoři jsou skuteční mistři (přece jen za sebou mají Fullmetal Alchemist, Mob Psycho 100 nebo Bungo Stray Dogs) a pokud chcete mít plnohodnotný zážitek, doporučuji sledovat obě linie, jak tu na papíře, tak tu rozpohybovanou na obrazovce. Sám Horikoši koneckonců říkal, že se těší, až se jeho postavy v seriálu rozhýbou a uvidí je v akčních sekvencích. Je to pastva pro oči. A to ještě možná netušil, jak bravurně se povede obsazení postav, protože Mijake Kenta a jeho dabing All Mighta, to je něco neskutečného!

I když očividně nezapřu, že v případě Mojí hrdinské akademie dávám přednost seriálu před komiksem, rozhodně nemám v úmyslu s nakupováním dalších svazků přestat. Baví mě a protože anime už vyhlíží nástup páté sezóny, jsem rád, že si touhle cestou můžu děj hezky připomenout a zopakovat. Je to krásně zpracovaný komiks, který v mé knihovně obsadil čestné místo hned vedle srdcového Dragon Ballu.

U nás si díky Nakladatelství CREW aktuálně můžete pořídit šest dílů a už na únor se chystá sedmé pokračování (v Japonsku vyšel v září 28. svazek). Pravda, není jich zrovna málo. Autor ale v jednom z rozhovorů prozradil, že rozhodně nechce svůj příběh táhnout podobně dlouhou dobu, jako třeba Eičiro Oda se svým One Piece, jehož počet knih se po více než dvaceti letech vydávání zdárně blíží ke stovce — na to prý Horikoši (naštěstí) nemá dost energie. Celý příběh už má navíc údajně napsaný a dělá v něm jen malé úpravy, tak snad se toho konce opravdu dočkáme. PLUS ULTRA a manze zdar!

PS: Znalci anime a mangy najdou v hrdinské akademii spoustu referencí na jiné známé příběhy z tohoto ranku. Věděli jste ale, že postava Gran Torino je taky takový Horikošiho Easter Egg? Podle autorových slov má asociovat mistra Yodu ze Star Wars.