Rjóko Nagara: „Vždycky jsem chtěla z malování udělat svou profesi.“
V srpnu jsem navštívil Berlín. Jednoduše proto, že jsem měl po tom covidovém roce obrovské nutkání někam vyrazit a tímhle městem jsem doposud vždy jen projížděl — a jednou se snažil přečkat noc na rozkopaném autobusovém nádraží. Ale to je jiný příběh.
Nebudu vám lhát, úplnou náhodou jsem si destinaci přece jen nevybral. Mimo to, že má hlavní město Německa ohromnou řadu památek k navštívení, je totiž díky řadě výborných restaurací velkým lákadlem i pro fanoušky japonské kuchyně. Několik tipů jsem s vámi koneckonců už sdílel — třeba bistro-kavárnu Mamecha na Mulackstraße 33.
Náplň většiny mých dní tedy byla jasná… Toulat se okolím, omrknout něco z těch významných dominant a dát si oběd nebo večeři v japonském bistru. Rámen, obento, gjóza, mačča dorty, kinako latté. Spokojenost na maximu.
Protože jsem na cesty vyrazil jen s malým batohem, dal jsem si jedno předsevzetí: Nekupovat nic (velkého), co bych s sebou musel tahat. Jenže. To bych nesměl při jedné z vycházek čirou náhodou narazit na umělecké trhy a stánek Rjóko Nagary, japonské ilustrátorky a autorky mangy, která navíc kreslí hlavně kočky. Přímá cesta do mého srdce.
Zkrátím vám to. Odešel jsem s velkým obrazem a komiksem a místo k Berlínskému dómu jsem si to namířil zpátky na hotel, protože mi nákup udělal čáru přes rozpočet — té kresbě ale nešlo odolat.
U stánku jsem se navíc příjemně zakecal s manželem této nadané ilustrátorky Šinem. A protože se poslední dobou snažím každou podobnou příležitost vytěžit, vzal jsem si od něj kontakt a rozhodl se Rjóko poprosit (osobně na místě bohužel nebyla) alespoň o krátký rozhovor. Nestává se koneckonců každý den, že se dostanete tak blízko ke skutečné autorce mangy.
Rjóko pracuje jako ilustrátorka přes 15 let (posledních 6 let pak žije s manželem v Berlíně). Vedle mnoha ilustrací vydává dvě komiksové série — jednu o životě s mluvícím kocourem Mugim v Německu a druhou o cestách po Evropě. To je taková její autobiografie (Šin mimochodem říkal, že snad jednou dojde i na Česko). Obě mangy vycházejí v japonštině a spolu s další tvorbou Rjóko je můžete koupit třeba tady.
Co tě přivedlo ke kreslení, jaké byly tvé začátky?
Kreslím od chvíle, kdy jsem poprvé dostala do ruky kousek papíru a pastelku. Vždy jsem si ráda prohlížela obrázky. A už mi to zůstalo, takže v tom pokračuji.
Dnes pracuješ jako ilustrátorka na volné noze. Byl to tvůj sen publikovat vlastní mangu, prodávat své ilustrace?
Vždycky jsem chtěla z malování udělat svou profesi. Velmi dlouho mi ale kreslení moc nešlo a i po jiných stránkách byl pro mě život po dlouhou dobu složitý. Když jsem se ilustracemi konečně začala živit, ulevilo se mi.
Musím říct, že mě tvůj styl zaujal na první pohled. Bylo náročné ho najít, dopracovat se k němu?
Nemůžu říct, že bych o něj nějak zvlášť usilovala, takže to nebylo vyloženě těžké. Každý den se ale snažím, abych nic nenapodobovala, abych se nenechala strhnout tím, „jak jsem dobrá“. Snažím se vždy zachytit to, co mi přijde zajímavé. A myslím, že právě díky tomu jsem si vyvinula svůj vlastní styl. I proto je ale možné, že se v budoucnu trochu změní.
Výrazným prvkem tvých ilustrací jsou kočky. Čím to? Ptám se, protože je sám zbožňuju. Doma mám Mainského mývalího kocoura.
Miluju je. V Japonsku jsem mívala kočku a měla ji moc ráda. Tehdy jsem se do koček zbláznila. Ale popravdě, kočky jako motiv jsem kreslila už předtím. Bude to asi tím, že je mi blízké kočičí myšlení, takže je snadné je do obrazů zapojit.
Mainské jsou pěkné, taky mám ráda kočky s dlouhou srstí. Jsou tak klidné!
Dokázala bys ze své tvorby vybrat nějakou oblíbenou kresbu, ilustraci?
Nemyslím, že je mezi nimi nějaká „nejlepší“. Všechny kresby se mi líbí. Mám pocit, že jsou mi blízké podle toho, jak se při pohledu na ně cítím.
V dnešní době internetu už na tom, kde se nacházíte, vlastně příliš nezáleží.
Proč jste se vlastně rozhodli přestěhovat z Japonska do Evropy a jak se vám v Berlíně se Šinem žije? Bylo tohle město vaší první volbou? A měli jste už s Evropou nějakou dřívější zkušenost?
To je na dlouhé vyprávění. Zhruba rok a půl předtím, než jsme se do Berlína přestěhovali, jsem měla možnost Evropu poprvé navštívit a hned jsem si řekla: „Tady chci zůstat déle.“ V té době jsme žili v Tokiu a říkali si, že je možná čas vrátit se zpět domů na Hokkaidó, anebo se právě přesunout někam do zahraničí, kde bychom chtěli žít.
Vždy se můžeme vrátit do svého rodného města, ale než to uděláme, rozhodli jsme se pro Evropu. A že volba padla na Berlín, to bylo dílem náhody a dobrého načasování.
Život v Berlíně není stejný jako v místě, kde jsem vyrostla. Někdy je to náročné, ale zároveň nové a zábavné. Lidé, kteří zde žijí, jsou svobodní a jedineční. Cítím se tady dobře. Nicméně tma v zimě bývá někdy skličující.
Je pro tebe v něčem jiné pracovat v Japonsku a v Německu?
Ani ne, oba často strávíme celý den u pracovního stolu. V dnešní době internetu už na tom, kde se nacházíte, vlastně příliš nezáleží. Díky časovému rozdílu mezi Japonskem a Německem je ale fajn, že mohu svůj čas využít efektivněji. Když je v Japonsku půlnoc, tady je aktivní čas, takže mám prostor v klidu pracovat, zatímco se na druhé straně světa spí.
Je něco, co ti tady z Japonska vyloženě chybí?
Jídlo! Osobně zbožňuju kari polévku z mého rodného Sappora. Když jsem byla doma, jedla jsem ji alespoň jedenkrát týdně.
Nedivím se! Měl jsem možnost na severu ochutnat kari rámen a byl skvělý! A když už jsme se dostali do tvé rodné země, poprosím tě závěrem o tip. Máš v Japonsku nějaké oblíbené místo, které možná není tolik známé, ale doporučila bys ho k navštívení? A stejná otázka směrem k Berlínu...
Doporučila bych celý východ Hokkaida. To je opravdu krásná lokalita. Vždy je tam nádherná příroda, ať už je léto nebo zima.
A co se týče Berlína, je plný skvělých pražíren, takže pokud patříte mezi milovníky kávy, určitě budete mít z čeho vybírat. Sama mám kávu moc ráda. Pravidelně obcházím různé pražírny, abych si nakoupila kávová zrnka domů. Každá pražírna, každá kavárna poskytuje jiný pohled na město. Naše aktuálně nejoblíbenější je Bonanza Coffee, tam se určitě vyplatí zajít!
Zaujala vás tvorba Rjóko? Koukněte na online obchod Etsy, Instagram nebo její Patreon. Případně si při cestě po Berlíně zajděte na zmíněné umělecké trhy — pořádají se každou sobotu a neděli odpoledne na Muzejním ostrově.
Kari polévka, kavárna Bonanza a momentka z rodného Sappora.