Katarina Kratochvílová: „Sledovat anime nebo mangu může být pro ilustrátory přínosné“

Katarina Kratochvílová: „Sledovat anime nebo mangu může být pro ilustrátory přínosné“

Mám to štěstí už pár let spolupracovat s výbornou ilustrátorkou Katarinou Kratochvílovou a velkou radost z toho, že se z nás krátce po seznámení stali kamarádi. Přemluvit Katarinu k rozhovoru mi ale přece jen chvíli zabralo. „Co já mám společného s Japonskem,“ říkala mi opakovaně. V její tvorbě přitom najdete hned několik Japonskem inspirovaných motivů. A musím říct, že nádherných!

Na podzim koneckonců vydala vlastní kalendář s japonskými strašidly, nakreslila parádní obrazy pro podnik Miska Ramen Bar v Praze, ilustrovala čítanku japonštiny pro Česko-Japonskou společnost a celkově má k zemi a popkultuře kolem anime a mangy velmi blízký vztah. A pak že prý nic společného… Nemusíte ani koukat daleko, je autorkou loga mého podcastu a její kresby zdobí i seznam japonských podniků. Sám ale určitě doporučuju mrknout taky na Instagram a web Angry Albatros, kde si něco z její tvorby můžete i koupit — třeba právě samolepky japonských jókai.

Před pár měsíci jsme si s Katarinou řekli, že bychom mohli pro YATTA vytvořit nějakou novinku, upomínku pro fanoušky, které projekt baví a třeba by ho touto cestou i rádi podpořili. A tak po několika debatách nad japonským, ale i korejským jídlem vznikl nápad vytvořit originální záložky do knih (ono těch nápadů vlastně vznikla hromada, ale o tom někdy jindy). No a voilà, tady jsou:

YATTA záložek je jen 100 a další nebudou. Popravdě je jich o pár kusů méně, protože se mi upřímně tak líbí, že jsem si je už založil do všech rozečtených knih, ale ostatní jsou tady jen pro vás. A vedle předplatného na Patreonu a Pickey jsou další cestou, jak můžete podpořit rozvoj a fungování našeho projektu. Cena jedné záložky je 100 Kč a předat vám ji můžeme buď osobně (Ostrava, po domluvě Praha, Brno, Olomouc), anebo samozřejmě poslat (+ poštovné). Jestli máte o záložky zájem, napište mi buď na Facebook nebo pošlete e-mail na dan@dansacha.cz). Věřím, že budou jedinečnou ozdobou vašich knih.

Teď už ale zpátky ke Katarině, protože, jak už sami vidíte, využili jsme tento okamžik k tomu, abychom konečně dali dohromady i ten rozhovor. Vznikl přitom docela spontánně během jednoho našeho běžného povídání o cestách, životě a tak vůbec. Takové ale nakonec bývají nejlepší.

Katarina a Japonsko, prozraď mi, jak to začalo?

Začalo to v pubertě s anime, jako vždycky. Byl to útěk od reality. A bylo to tak poměrně dlouhou dobu. Když jsem ale potom emigrovala do Česka, sžívala jsem se s místní kulturou a Japonsko šlo stranou. Vrátila jsem se k němu teprve před pěti lety, kdy jsem si říkala, že je škoda, že se tomu víc nevěnuju. Cítila jsem stigma a trošku se i styděla, že znám jen anime. Tehdy jsem se začala zajímat víc do hloubky, učit se jazyk. Byl to takový přerušovaný vztah. Dneska se zajímám o kulturu celkově a hrozně mě to baví. Nejsem expert, jsem fanoušek. Vážím si toho, že můžu japonskou kulturu zprostředkovat ostatním kresbou. Beru to jako svůj úkol.

Když ses dříve dívala na anime, vnímala si ho už tehdy i trochu z té profesní stránky? Věděla si, že chceš jednou pracovat jako ilustrátorka?

Ilustraci jsem se chtěla věnovat vždycky. Na anime jsem ale nekoukala a nekoukám profesionálně. Dost často se dívám na komedie, kde je ten styl jednodušší a nemusí se mi tolik líbit. Obdivuju skvělou animaci, ale nejsem animátor a ani bych v tom oboru nechtěla pracovat. 

Foto: Martin Suchánek

Jaké anime patří mezi tvoje oblíbené?

Mám hrozně ráda studio Kyoto Animation, byla jsem se k němu i podívat. Útok, který se tam v roce 2019 stal, mě proto zasáhl. Je to pro mě vlajková loď anime, na které koukám. Z témat mě baví anime o jókai, japonských strašidlech. Mám ráda ten mystický prvek a téma obecně. Zajímá mě to z antropologického hlediska a v anime bývá dobře vysvětlené. Je to lepší než číst nudné články na Wikipedii.

Z konkrétních titulů Katarina doporučuje např. Barakamon, Hjóka, Durarara!!, Isekai šokudó nebo třeba Violet Evergarden.

Vnímáš to třeba i tak, že sledování mangy/anime v něčem obohacuje tvou práci?

Japonská tvorba, ale třeba i divadlo, jsou založené na výrazném projevu emocí a v ilustraci je k tomu blízko. Sledovat anime nebo mangu může být pro ilustrátory přínosné, protože se při práci často setkáváme s tím, že musíme vyjádřit emoce v kresbě a právě v japonském komiksu je to hodně dobře vidět. I díky dlouhé historii této popkultury. To je třeba rozdíl oproti americkému komiksu, který jsem dřív měla taky ráda, ale v poslední době je to na mě příliš megalomanské a mám pocit, že se ztrácím v tom boji proti zlu. Anime a manga jsou mi sympatické v tom, že dokážou udělat příběh z jednoduchých  věcí. Třeba Hjóka je o detektivovi, ale nejsou tam vraždy ani honičky. Příběh se odehrává ve škole, kde se dějí úplně obyčejné věci. U Netflixu nebo Marvelu by to určitě neprošlo, protože tam není žádná epická bitka na konci. Mě ale baví. Je tam atmosféra, komfort a štěstí.

Hlavně posledních pár let mě jinak více než anime baví manga. I z profesionálního hlediska. Jak mám nakoukaný obrazový materiál v manze, tak se dokážu lépe vypořádat třeba se zpracováním textů na jiných zakázkách. Je to možná méně pochopitelné pro člověka, který nekreslí, ale když kreslíš na plný úvazek, hledáš řešení problémů všude a nemůžeš se z toho vypnout. Když vidíš na plakátu v metru dobře zpracovanou kompozici, tak si říkáš, že si to musíš zapamatovat, protože jinak, až to budeš dělat, budeš trpět. Manga je pro mě užitečnější zdroj.

Jak bys vlastně popsala svůj styl kresby?

Magický realismus, spojení reálného života a fantastických prvků. Toho je něco, čeho se tam snažím dosáhnout. Zakladnim poznávacím rysem mé tvorby je výrazná linka. Málokterá moje kresba je 3D. Všechno, co kreslím, by se dalo předělat na vitráže. 

Můžeš mi přiblížit, jak při kreslení obvykle postupuješ, když dostaneš novou zakázku?

První fáze znamená hodně dobře pochopit zadání a to, co zákazník doopravdy chce, protože on to sám někdy nemusí vědět. Je třeba položit mu správné otázky. A až to zadání bude jasné, nejlépe v písemné podobě, začínám skicovat. Dělám si hodně malé skici, obyčejnou tužkou. Jsou jen pro mě, spíše takové myšlenkové mapy. Může to být jen nějaký tvar, rozmístění věcí. To nikomu neukazuju. Lidem posílám až třetí čtvrtou skicu. Ta už je hodně podobná tomu, co ve finále odevzdávám. Proto se je ale taky snažím dělat v jiné barvě (modré), protože už se mi stalo, že je někdo skutečně otiskl. 

Skici mimochodem můžu dělat jen ráno od 9-12. Na skicování je potřeba energie, je to nejnáročnější proces zakázky.

Potom to s klientem probíráme, jestli je to správná cesta. Občas musím skici úplně předělat, ale je to lepší, než abychom předělávali finální obrázek. V 90 % případů každopádně vybereme jednu ze skic a já ji vypracuji na finální linku a pak na barvu. Celkem si takhle vyměníme asi deset mailů. Protože působím jako ilustrátor na plný úvazek už pátým rokem, celý proces už je pro mě hodně automatický. Můžu ten projekt vést, aniž by se člověk zatěžoval vymýšlením nového postupu. 

Obecně se vyhýbám kreslení fanartu, dělám to jen výjimečně a určitě ne na zakázku. Anime nebo manga jsou pro mě nakreslené perfektně a překreslovat z nich nějakou postavu by pro mě znamenalo udělat krok zpátky z toho perfektního stavu. Kreslila jsem ale třeba Kiki, kterou mám moc ráda.

Narážíš i na tvůrčí bloky?

Dřív, když jsem měla zakázek málo a dělala jsem věci, které mi neseděly stylisticky nebo mě nebavily, tak ta práce šla ztěžka. Teď můžu pracovat na projektech, které jsou mi blízké a tak s tím problém nemívám. Pokud mi dnes přichází zakázka, u které vím, že ji zpracuje lépe někdo jiný, kdo k tomu má bližší styl, nemám problém to mezi ilustrátorem a klientem domluvit. Je to lepší pro mě i zakázkou samotnou.

Skica původního „anime“ návrhu záložky. Další ukázky najdete na Patreonu a Pickey.

Spolu jsme teď připravili knižní záložku, byl pro tebe ten proces v něčem jiný?

Bylo to snazší v tom, že už jsme měli hotový vizuál, logo s kocourem. Bylo hned jasné, jak to bude, měli jsme dané linky, barvu. Proces vymýšlení byl o to jednodušší. Těžké to naopak bylo v tom, že jsme úplně nevěděli, co tam dát. Přestože jsme měli poměrně dost námětů, nemůžeme všechny vyskládat vedle sebe jako v nějaké výloze. Detaily nejvíce vyniknou, když je kolem nich prostor, a proto se některých věcí musíš vzdát.

Původní návrh s anime postavami, který jsme měli, by mohl vést k tomu, že by část z nich někteří lidi nepoznali. Proto jsme raději spojili nejen prvky z popkultury, ale i japonské výjevy, jídlo nebo krajinu. Záložka je stejně pestrá a různorodá, jako samotný podcast. Proto je důležité vždy vědět, kdo je cílová skupina. To je zásadní v každé zakázce.

Finální návrh ❤

PS: Pokud se budete na přelomu léta a podzimu pohybovat v Japonsku. Stále naivně věřím, že už nás tam všechny konečně pustí, budete mít příležitost zahlédnout i několik obrazů právě od Katariny. Konkrétně v galerii IYN v Ósace na výstavách Candy Monsters (4.-14. srpna) a Oni and Shikigami (13.-23. října 2022).

Napsat komentář