Můj rok s Japonskem 2022

1. 1. 2023 autor: Daniel Šácha

Jste zvědaví, čím si za rok 2022 web a podcast Yatta prošly? Mě zpětně taky. A proto jsem se rozhodl sestavit tuto rekapitulaci. Jako připomenutí toho nejlepšího a třeba i nalákání na další věci, které pro vás připravujeme.

YATTA v číslech

• 349+ hodin času – tolik jsem dal do Yatta za rok 2022, a to nepočítám různé schůzky, domlouvání a rozhovory, které proběhly venku na akcích, v kavárnách nebo v rámci festivalů.
• 40 podcastů – hezky kulaté číslo nahrávek, které jsem letos vydal. Byla mezi nimi i výroční stovka minutových zpráv.
• 4135 odběratelů – přesně takový počet lidí podcast pravidelně odebírá na Spotify, dojalo mě to!
• 182 605 poslechů – už mají podcasty nasbíráno od počátku vydávání 💘
• 3 videa – najdete na našem novém YouTube kanál díky Baru a Matějovi, kteří natáčí parádní vlogy přímo z Japonska. Za první týden jsme nasbírali přes 700 zhlédnutí, to je slušné!
• 20+ podporovatelů – rostoucí počet skvělých podporovatelů naší práce na platformách Patreon a Pickey mě vždy neskutečně potěší, bez vás by to nešlo!
• 109 sledujících – naskočilo na náš zbrusu nový Instagramu během 14 dnů. Zdá se to možná málo, ale jsme vytrvalí 💪

Jedeme video. Konečně!

Spousta věcí, které jsem minulý rok v rámci Yatta stihl, nejsou na první pohled vidět, přesto jsou důležité – jako třeba aktualizace starších článků, drobné nebo větší opravy webu, už zmíněné domlouvání a schůzky… Jsou to věci za oponou a dohromady umí vzít spoustu času.

Na základě úkolů v pozadí ale mohou vznikat ty, které vidět jsou. A já mám aktuálně velkou radost hlavně ze založení YouTube kanálu, kterému jsem se roky vyhýbal. Sám koneckonců na videa rád koukám a proto myslím, že je ideální doba vyrazit jim naproti i v tvorbě.

Sledovat už teď můžete videoblogy mých kamarádů Baru a Matěje z jejich první cesty po Japonsku. Známe se nějakou chvíli a protože jsou oba skvělí a mě moc baví jejich nadšení, přál jsem si, abychom mohli tvořit něco společně. Když souhlasili, hrozně mě to potěšilo, protože věřím že z téhle naší spolupráce vznikne v novém roce hromada výborného obsahu, který si užijete.

Japonské dny v Ostravě byly famózní 👌

Protože to s otevíráním Japonska dlouhou dobu vypadalo bledě, objížděl jsem alespoň japonské podniky a tematické akce u nás. Každá z nich měla něco do sebe (mrkněte na fotoreport z festivalu bonsají v Praze), kdybych měl ale posvítit na jednu konkrétní, pak je to jednoznačně festival Japonské dny, který byl tentokrát nezvykle našlapaný.

Honzovi Kudlovi a jeho týmu se podařilo do Ostravy dostat opravdu špičkové japonské umělce, které jsem sledovat s otevřenou pusou. Krásná práce. Bezprostřední dojmy jsem shrnul na Facebooku, takže se nebudu opakovat a odkážu vás případně tam.

O to víc mě samozřejmě těší, že jsem mohl být jedním z vystupujících. V rámci své přednášky jsem plný sál posluchačů začal připravovat na první cestu do Japonska (které v těch dnech právě otevřelo své hranice, jaká skvělá náhoda!). Ještě jednou díky za všechny ohlasy, vážím si toho!

Když už jsem naťukl japonské podniky, je to zdánlivě mimo téma, ale vážně vám moc doporučuju zajít si do korejské kavárny Bakery60 v Praze. Je to moje nová a věřím, že dlouhodobá láska 🧁

Co se dělo na webu?

No a opomenout rozhodně nechci ani články na webu, kterých sice vyšlo méně, než bych si přál, o to ale byly lepší. Kdybych měl vypíchnout tři texty, ze kterých mám za letošek největší radost, pak bych volil:

• Reportáž ze zákulisí japonské hospůdky Maido, kdy jsem měl možnost strávit celý den s šéfem kuchyně Júsukem.
• Výborný článek od Elišky Konůpkové o tradičním japonském cukroví wagaši. Podobných textů na českém internetu moc není, o to víc si vážím, že si na něj Eliška udělala čas.
• A rozhovor s tatérem Charliem, který se jako jediný Čech naplno věnuje japonskému tetování tradiční ruční technikou tebori. (podobně dobrých rozhovorů každopádně vzniklo víc)

Vedle toho pak vyšla taky druhá série anketního podcastu 7samurajů, do kterého se i tentokrát zapojila sedmička parádních hostů.

Každý z nich přinesl vlastní, osobitý pohled k mým dotěrným dotazům. Povedlo se to. Pokud jste ještě neměli příležitost poslechnout si nejnovější sérii, přidávám odkazy na všechny epizody:

1. Vztah k Japonsku
2. Uzavřené Japonsko
3. Společenské problémy
4. Japonské gastro v Česku
5. Japonské filmy, seriály a hudba
6. Japonský humor
7. Přátelství s Japonci

Co chci doporučit

Knihy

Vybrat nejlepší knihu pro mě bývá náročné, v loňském roce jsem měl ale jasnou favoritku. Přečetl jsem ji už v prvních dnech roku, když jsem se toulal Portugalskem, a za následujících 12 měsíců ji nic nepřebilo.

Jmenuje se Řeka v temnotě a je to autobiografický příběh Masadžiho Išikawy, který se v dětství s rodinou odstěhoval do Severní Koreje (otec Korejec, matka Japonka), lákající lidi na lepší život v blahobytu. Možná tušíte, že to nebyla tak do konce pravda… Krátké, ale velmi působivé vyprávění o nezlomné vůli a životě v podmínkách, jaké si snad nikdo z nás ani neumí představit.

Další výborné knihy z letoška:

• Za sklem – žena za pultem na japonský způsob
• Kočka a město – byl jsem skeptický, ale ta provázanost příběhů mě dostala
• Odepsaný – Dazaiova depresivní klasika (nečtěte při špatné náladě)
• Chvála stínů – delikátní zamyšlení o tom, co dělá Japonsko Japonskem
• Na jih od hranic, na západ od slunce – milostný trojhuhelník od Murakamiho v nejlepší formě
• Rašómon a jiné povídky – první zkušenost s Akutagawou, která mě navnadila na další

Aktuálně mám mimochodem rozečtené Vzpomínky na úhoře od Anny Cimy a zatím se mi to moc líbí!

Filmy…

Z japonské tvorby jsem stihl bohužel jen pár filmů a z těch se mi v paměti nejlépe usadil Hamagučiho oscarový Drive My Car, který staví na předloze jedné z povídek Harukiho Murakamiho. Naprosto zasloužené ocenění. Když mi podobně dlouhý film (skoro 180 minut) uteče jako voda bez touhy rozdělit si ho na dvě tři části, je to dobré znamení. Hidetoši Nišidžima v titulní roli má navíc takové charisma, že jsem hned dostal chuť mrknout se i na jeho další filmy 👏

Ze zahraniční produkce pak musím zmínit Bullet Train s Bradem Pittem. Bál jsem se toho a čekal propadák. Nestalo se. Novela Maria Beetle Kótaroa Isaky dostala důstojnou adaptaci, kterou si s chutí pustím ještě jednou, protože podobně vtipnou jízdu šinkansenem z Tokia do Kjóta jsem nikdy dříve nezažil.

Zklamáním naopak byla „Kráska a zvíře“ Belle mého jinak oblíbeného režiséra Mamoru Hosody. I když mě samozřejmě jinak těší, že se japonská tvorba víc a víc dostává do českých kin (viz třeba nedávný One Piece Red nebo Kiki). Hosodova novinka v mých očích zůstala tolik za očekáváním, že jsem měl chuť z kina odejít už v polovině. Škoda.

…a seriály

Mezi seriály se dvě (animované) perličky vylouply teprve v závěru roku a obě najdete na Netflixu. Oni: Příběh Hromovládce a Dobrodružství natvrdo s vaječňákem Gudetamou (velmi populární japonská postavička).

Zatímco Oni je pohádka pro všechny, Gudetama je o poznání bizarnější, takže rozumím, proč si zatím odnáším spíše nižší hodnocení. Myslím, že v tomhle případě musíte mít trochu vypěstovaný vkus na japonské věci. Já se ale bavil výborně a ty roztodivné vaječné figurky mi zpestřily vánoční svátky.

Pro hrané seriálové tipy doporučuji kouknout na výborný blog Zízy, kde zaručeně ukojíte své touhy.

A jen tak na okraj čtyři má oblíbená YouTube videa za 2022:

• Prohlídka Dogenova nového domu v Beppu (krásný domek, to video jsem viděl už čtyřikrát!)
• Chris Broad natáčel se svým idolem Kenem Watanabem (splněný sen, vážně mu to přeju)
• Dvoudílný dokument Grega Lama o tom, co to znamená být Japoncem (podpořil jsem jeho vznik)
• Série o mini bydlení v Japonsku s Normem a Ajakou (miluju její nadšení)

Moje téma: Manga!

Tématem (zejména druhé půlky roku 2022) se pro mě stala manga. Jednak ji rád čtu, ale hlavně mě oslovila městská knihovna ve Frenštátě pod Radhoštěm, jestli bych pro ně neudělal přednášku právě o japonských komiksech. Jasně, že udělal. Záznam z akce není, každopádně jako sérii článků obsah přednášky postupně sdílím na Patreonu a Pickey.

Zabýval jsem se z velké části historií a jak se komiksy v Japonsku obecně začaly rozvíjet. Při tomhle zkoumání jsem mj. zjistil, že řada dostupných informací je v tomto ohledu docela zavádějících. Upozaďují totiž výrazný vliv zahraničních komiksů z Ameriky a dalších zemí, bez kterých bychom dnešní mangu možná vůbec neměli.

Připomněl jsem ale taky slavná díla především minulého století (Sazae-san, Ašita no Džó, Golgo13…) a přiblížil i náplň práce běžného mangaky, tedy autora japonských komiksů.

Pro mě samotného to bylo obohacující a taky se tím opět rozvířila má touha po čase rozšířit domácí sbírku komiksů o nové kusy. V tom jsem se popravdě nakonec nějak utrhl ze řetězu a na všech původně volných místech v bytě se mi teď vrší kupičky nově pořízených sérií… Alespoň vám tak můžu dát tipy, co byste si mohli koupit.

Z mé sbírky

Novinky, které dorazily do Česka, mě zatím míjí, protože se v prvé řadě soustředím na dokončení těch rozečtených (Fullmetal Alchemist, MHA, Zaslíbená země nezemě…). Po dlouhém odolávání jsem se ale pustil např. do série Spy x Family. Skvělá chemie postav a přesně ta forma humoru, kterou mám v komiksech rád.

Mezi mangami, které jsem si pořídil v zahraničí, se pro mě jasnou jedničkou stala Yotsuba, což je jméno série i hlavní hrdinky — malé pětileté holčičky, která je stejně energická a zvídavá, jako otravná. Spousta epizodických příhod pro chvilkové pobavení. Za komiksem mimochodem stojí Kijohiko Azuma, mj. autor podobně laděné série Azumanga Daioh.

Z dalších doporučení:

• Něco pro sběratele toho nejlepšího: *Pluto. Když se smíchá legendární Tezuka s hvězdou současnosti Urasawou.
• Něco na pohodové zimní večery: Laid-Back Camp. Jednoduchý příběh o pár holkách, které rády vyrážejí stanovat do přírody.
• Něco pro zkušené a otrlé čtenáře: Goodnight, Punpun. Tísnivé a až nepříjemně realistické dílo o dospívání a životě jednoho mladého chlapce. Téměř cokoliv od Inia Asana prostě stojí za to.
• Něco pro sportovce: Captain Tsubasa. Nostalgie mého dětství a jedna z prvních sérií, se kterou jsem v 90. letech vyrůstal.
• Něco pro fanoušky Akiry Torijamy: Manga Theater. Sbírka kratších příběhů mistra Torijamy, mého nejoblíbenějšího autora vůbec. Jeho infantilní humor mě vždy dostane.

*všechny názvy uvádím anglicky pro snadnější dohledání

Ne všechno se povedlo, ale…

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se vším spokojený. Na některé nápady nezbyl čas, jiné se nepovedly dotáhnout. Mrzí mě třeba dočasné zastavení knižních podcastů, ve kterých bych rád příští rok zase pokračoval (je o čem mluvit). A nestihl jsem třeba ani vydat některé rozpracované rozhovory a články, které mi v šuplíku leží nepříjemně dlouho… Za to se docela stydím.

O to větší motivaci si ale nesu do nového roku, kdy bych chtěl vedle už zmíněného dát větší důraz taky na propagaci celého Yatta. Je to projekt, který dělám z lásky, ale i to vyžaduje obrovské množství energie a nemálo nákladů, takže opravdu ze srdce děkuji každému, kdo nás dlouhodobě podporuje přes platformy Patreon a Pickey. Je to veliká pomoc, díky!

Stále si mimochodem můžete koupit parádní záložky do knih, které pro Yatta vytvořila Katarina Kratochvílová (autorka, která před pár týdny za svůj komiks „Used Kimono Store“ získala bronzovou příčku v prestižní soutěži Japan International Manga Award). Pár kusů z limitované série ještě máme 🙂 Stačí, když mi napíšete na Facebooku nebo Instagramu. Cena je 100 Kč za kus.

O čem bude příští rok na Yatta?

Pro mě osobně hlavně o další cestě do Japonska, kterou jsem musel kvůli covidu odložit, ale teď už je hodně blízko! Nemůžu se dočkat, až si zase projdu všechna svá oblíbená místa a tentokrát vás rozhodně vezmu s sebou, i když jen na dálku. Vedle klasiky jako Tokio, Ósaka nebo Kjóto mám v plánu taky ostrov Jakušima, onsenové město Beppu nebo písečné duny v Tottori. Máte se na co těšit! Veškeré přípravy i bližší plán cesty budu sdílet na Patreonu a Pickey.

Ruku v ruce to taky znamená, že nový rok bude mnohem více o:

• videích a reportážích přímo z Japonska,
• rozhovorech s řadou osobností japonské scény,
• hromadě cool momentek z cest na našem Instagramu,
• originálních článcích (brzy chci např. vydat text o japonských deskovkách z produkce Oink games, které na český trh uvádí mí kamarádi 4 Kavky)
• a kdo ví, třeba přijde i nějaké překvapení…

Vůbec nejdůležitější ale pro mě je držet se pořád hlavní myšlenky, která celý tenhle web a podcast od začátku provází — přibližovat vám Japonsko, jeho krásy, ale i nejrůznější negativní stránky.

Chci se s vámi bavit a když vás něco z téhle tvorby inspiruje a podpoří, že nakonec sami do téhle kouzelné země vyrazíte, bude to pro mě ta nejlepší odměna. Jednou vidět je přece jen lepší, než stokrát slyšet.

Díky všem, kteří čtete, posloucháte, sledujete a podporujete! A ještě jednou tolik pak hostům a mým dokonalým kolegům a kamarádům, kteří mi pomáhají celý tenhle projekt utvářet. Kataríně, Emě, Zíze, Matějovi i Baru a vůbec každému, díky komu Yatta pořád funguje a má se k světu. Jedeme dál!

Krásný a šťastný rok 2023 všem. Užijte si rok zajíce naplno a v radosti!

PS: Když jsem tenhle původně malý blog 9.1.2016 zakládal, ani ve snu mě nenapadlo, že jednou budu držet v ruce přání, které mi osobně nakreslí jeden z veteránů studia Ghibli. Co myslíte, znamená to, že se příští rok můžete těšit na nějaké spojení Yatta a Ghibli? Když nás budete sledovat, určitě se to dozvíte 😉