Mangový občasník: Zaklínač – Rónin
Proč na webu věnovaném Japonsku píšeme o Zaklínači? Oblíbený lovec monster totiž nedávno dostal svou vlastní mangu zasazenou do japonských kulis. A díky nakladatelství Crew teď vychází i v češtině.
Když jsem slyšel, že vzniká japonský komiks podle knih Andrzeje Sapkowského, nemohl jsem se dočkat výsledku. Manga. Zaklínač. Jakoby někdo vzal dvě vaše oblíbené věci a spojil je dohromady. A Geraltova dobrodružství jsou pro mě opravdu veliká srdcovka. Koneckonců přezdívku Zaklínač (angl. Witcher) používám coby pseudonym na internetu od samého začátku.
Špetka kontextu
Příběh o Geraltovi z Rivie začal vznikat v druhé polovině 80. let. Z počátku jen coby krátké povídky, které Sapkowski vytvořil na popud svého syna. Mladý Kryštof chtěl, aby se táta přihlásil do literární soutěže magazínu Fantastyka. Jak ale popularita fantasy příběhů obecně rostla, začal se naplňovat taky osud Zaklínače a v roce 1994 vyšel první plnohodnotný díl dnes tak oblíbené ságy.
Mluvit dlouze o popularitě vědmáka v Česku je zbytečné, protože jsem si jistý, že spolu s domovským Polskem jsme právě my těmi nejzarytějšími fanoušky. Však taky vychází ze slovanské historie, takže v ději není nouze o stvoření, jako jsou polednice či vodníci, které můžete znát i z českých legend a bájí.
Věděli jste, že jiná populární Sapkowského série je zasazená do období husitských válek?
Osobně mám se zaklínačem spojený i původní polský seriál z roku 2002. Možná nedosahuje kvalit novějšího Netflix zpracování, Michał Żebrowski už ale navždy zůstane mým Geraltem (přestože Henry Cavill taky odvedl skvělou práci).
A tím se konečně dostáváme k počítačovým hrám od polského studia CD Projekt RED, protože jejich zásluhou dnešní článek vzniká.
Můžou za to hry
Studio CD Projekt RED vzniklo v roce 2002 a dnes jde o zavedenou značku známou po celém světě (navázala na vydavatelství CD Projekt, které založili dva kamarádi Marcin Iwiński a Michał Kiciński o osm let dříve). No a prvním projektem studia se stala hra na motivy Zaklínače, která vyšla v roce 2007. Na masivní úspěch navázal druhý díl (2011) a z trojky, která se mezi hráče dostala v roce 2015, se po právu stala jedna z nejlépe hodnocených videoher v historii. Sám jsem v ní nechal krásné desítky hodin.
Už v souvislosti s hrou Zaklínač 3: Divoký hon si autoři maličko vyšlápli do Japonska, když nechali vytvořit figurky tří hlavních postav, Geralta, Ciri a Yennefer, právě v japonském stylu. A před rokem rovněž spoluvytvořili anime adaptaci své druhé velké herní série Cyberpunk. Seriál s podtitulem Edgerunners připravil dlouholetý člen studia Rafał Jaki. Ve Varšavě chodil na Orientální studia se zaměřením na Japonsko, takže má k tématu blízko.
A je to přesně Rafał, kdo vytvořil příběh mangy Zaklínač: Rónin. Yatta. Konečně jsme u toho!
Manga. Geralt. Jókai
Manga Zaklínač stojí zcela samostatně a nenavazuje na děj knih, her ani dříve vydávaných komiksů. Je to zkrátka zcela nové dobrodružství, které využívá dobře známé postavy.
Podobný byl v tomto duchu např. animovaný film Batman Ninja, kde se temný rytíř rovněž ocitl ve feudálním Japonsku. Na rozdíl od Bruce Waynea, ale Geralt nebyl magicky vytržen ze svého světa, v Japonsku je doma — tedy v pomyslném Japonsku, protože přímý důkaz, že by se děj odehrával ve skutečné zemi, v prvním svazku nedostaneme.
Zasazení je každopádně jasné, ať už díky všudypřítomným kulisám nebo jókai (duchům a strašidlům z japonského folkloru), které Geralt coby potulný samuraj na své cestě potkává. Co kapitola, to jiný přízrak, resp. přízraky, protože jich většinou dostaneme hned několik najednou. A je to dobře, jsou vrcholem komiksu. Hlavně díky kresbě japonské ilustrátorky vystupující pod pseudonymem Hataya. Podle mangy ji asi znát nebudete, podílela se ale třeba na karetní hře Pokémon, což je další důkaz, že monstra zvládá výborně.
Musel jsem si na ten styl chvíli zvykat, ale po pár prolistováních jsem kresbě přišel na chuť a líbí se mi, jak z obecně nevýrazných barev jen tu a tam některá vystoupí. Třeba v případě Geraltových „kouzel“. To samé se nedá říct o obálce od Jen Bartel, na kterou můžu koukat celý den a prostě nic…
Rafał Jaki není žádný zelenáč. V CD Projektu byl řadu let editorem komiksové sekce a vedle Cyberpunku je taky spoluautorem úspěšné minihry Gwent, kterou fandové herního Zaklínače nepochybně dobře znají.
Kam kráčíš, mistře zaklínači?
Zatímco „Bílý vlk“ putuje zimní krajinou, aby dohnal stále unikající sněžnou ženu, vy se můžete kochat střety se zlomyslnými vodníky Kappa, opičím bohem Sarugamim nebo třeba tajemným strážcem Tengu. Tím jsem vám (bohužel) taky shrnul téměř celou zápletku, která je k mému zklamání slabým bodem mangy.
Příběh. Je. Plytký.
A nejslabší je kupodivu hned první kapitola…
Je pochopitelné, že se úvod rozjíždí pomaleji, abyste mohli atmosféru nasát postupně. Navíc ani nevíme, kolik svazků nás celkově čeká. Vykopnout ale takto stručný komiks tuctovou scénou, kterou jsme už několikrát v různých obměnách viděli, na mě působí odfláknutě. Ani v průběhu dalších stránek se to přitom o moc nezlepší.
Geralt sám o sobě není postava, která by vás utáhla na emoce, natož sáhodlouhé dialogy, a proto je třeba zabrat akcí a příběhem.
Uznávám, akce nechybí. Občas je vlivem specifické kresby trochu nejasné, co se přesně děje, každopádně jsem si jistý, že narazíte na panely, které si budete s chutí prohlížet opakovaně. Proto je škoda, že vyprávění v mezičase pokulhává a v průběhu čtyř krátkých kapitol sází jednu předvídatelnou situaci za druhou.
Jediné zajímavé odhalení přichází teprve ke konci. I když i to pro mě bylo trochu matoucí… (nezamýšlený rým)
Nenaplněný potenciál
Je pravda, že jsem zmlsaný zápletkami, které autoři dokázali odvyprávět v rámci svých počítačových her. O osudu Krvavého barona jsem si s kamarády nejednou povídal u piva. Mé zklamání tak částečně vychází z očekávání, které jsem si k prvnímu svazku nesl. A neberte mě špatně, jsou tam pozitivní záblesky. Snažím se proto věřit, že na ně autoři navážou a tenhle úvod je opravdu jen ochutnávka, která se časem pořádně rozjede.
Možná že člověk, který se doposud s Zaklínačem nepotkal, bude v hodnocení shovívavější. Nejsem si ale úplně jistý, kdo je vlastně cílovou skupinou Rónina. Pokud totiž Geralta předem neznáte, vaše představa o něm se ani po 100 stránkách příliš nezlepší. A když ho znáte, můžete naopak trpět právě opakováním toho, co už jste někdy zažili. Dilema.
O dost lépe naštěstí poznáte samotná monstra (mnohdy méně děsivá než lidské postavy, jak je to u Zaklínače zvykem). Sice ne v samotném příběhu, ale díky bestiáři na konci komiksu, o který se postaral odborník na jókaie Matthew Meyer. Jednoznačně povedená část, kde si manga trochu napravuje reputaci.
Jinak má před sebou ještě dlouhou cestu.
A tím se dostávám k poslední otázce.
Je to vůbec manga?
Osobně tak nového Zaklínače nevnímám, a to především kvůli zvolenému formátu. Čte se sice zprava doleva, tenká sešitová verze na lesklém papíře a v barvě, ale dojem japonského komiksu moc nevyvolá. U mě tedy vůbec. Je to spíš další komiks v řadě. Pouze otočený.
Jasně, ve výsledku to až takovou roli nehraje, každopádně pokud jste Rónina ještě neměli v ruce a čekáte tradiční mangu ve stylu jiné produkce nakladatelství Crew, tento Zaklínač vás (možná nemile) překvapí.
Jinou zkušenost budou mít podporovatelé, kteří si zakoupili sběratelskou edici přes platformu Kickstarter. V balení totiž byla nejen speciální edice v pevné vazbě, ale taky malý formát v podobě klasické černobílé mangy. Obě verze navíc doplněné o tři krátké příběhy od jiných ilustrátorů.
Koupil bych si Rónina po tom všem, co jsem napsal? A víte, že nejspíš ano? Pořád je to Zaklínač v mém milovaném Japonsku a to je něco, co jsem nečekal, že někdy dostanu — přestože Geralt jako samuraj dává velký smysl. I přes průměrný první zážitek chci víc. Mimochodem, ofiko cena je 389 Kč.
Snad tedy autoři zamakají a příště se vytáhnou příběhem, jaký si tahle postava a vůbec celý zaklínačský svět zaslouží. Pokud nějaký druhý díl vůbec bude…
Držím palce.