Co ochutnat z japonských potravin?
Představte si následující situaci. Jste v Japonsku, máte hlad, před restaurací je fronta na tři hodiny (to ani není nadsázka), takže zapadnete do první samoobsluhy. Jenže lokální potraviny vám nic neříkají… Dáte si jablko? Sotva, je moc drahé. Hledáte dál. Nechcete vybrat špatně. Už byste snědli i ten řízek, co jste si zabalili ještě doma v Česku, ale naposledy zatnete zuby. Zmar, chaos, neštěstí. Nebojte, jsem tady pro vás! Rozhodl jsem se, že se podělím o tipy na potraviny a produkty, které mám rád, abyste předešli neštěstí.
Ano, vždy, když letím do Japonska říkám, že se těším na kamarády, přírodu, nákupy, výstavy, jojo, jasně, ale upřímně… hlavně se nemůžu dočkat, až se rozezní ta vtíravá melodie při vstupu do oblíbeného konbini. A konečně si nakoupím své oblíbené produkty.
Řeknete si: „Úplná blbost…“ Jenže ty japonské samoobsluhy mi doma vážně chybí. Hned po vyhřívaných záchodových prkýncích jde o druhou nejlepší věc, kterou bychom si doma měli osvojit.
Výběr, na který se nikdo neptal
Všude možně se dozvíte tipy, mezi jakými tokijskými uličkami je schovaná svatyně jako stvořená na Instagram a u kterého rámen bistra si zaručeně musíte vystát dvanáctihodinovou frontu. No jo, ale až tohle všechno projdete, kde si dáte svačinu? A co budete snídat? Ha!
Jakou první věc jsem udělal, když jsem letos po pěti dlouhých letech konečně zase přistál v Japonsku? Šel jsem si vyzvednout Japan Rail Pass? Ee. Udělal jsem si selfie s Mariem? V žádném případě. Běžel jsem do letištního 7-Eleven pro mé oblíbené nezdravosti. Přeslazený mléčný čaj, krémem plněný melonpan, onigiri s tuňákem a majonézou (bezkonkurenčně nejlepší) a tousty s vajíčkem.
No řekněte, existuje lepší japonské panorama? Sotva.
Produktů, které menší i větší japonské obchody s potravinami nabízí, je samozřejmě milion. Za ty roky už jsem si ale našel několik stálic, které průběžně (ale s rozvahou) doplňuju o nové kousky. A protože chci, abyste vyzkoušeli to nejlepší, co potravinoví mistři z Japonska umí, připravil jsem pro vás takový atypický fotoreport.
Ve výběru sice ani zdaleka není vše, je to spíš takový volný přehled toho, co si sám rád koupím, každopádně pro inspiraci se vám může hodit. Ať už se mými tipy budete řídit nebo ne, hlavní myšlenkou článku je, nebát se a ochutnávat.
Pojďme na to! Hadžimemašó!!
PS: Pokud si hlídáte kalorie nebo se striktně držíte vyvážené stravy, je možné, že vás následující přehled vyděsí… 🙂
Moje konbini sestava
Řekněme, že je ráno, vstanete a chcete si dát něco teplého. Jdete do konbini. Samozřejmě. Zamíříte k vitrínce s teplým jídlem (zpravidla u pokladny) a vyberete si nějakou dobrotu. Možností je dejme tomu 5-10, ale moje volba nejčastěji padne na tyhle tři: karáge na špejli (kuřecí kousky), american dog (párek v těstíčku – kečup a hořčice v „luxusním“ balení k tomu) anebo smažené kuře.
Mimochodem, když je řeč o těch smažených kuřatech. Vede se taková nepsaná válka o to, kdo z hlavních tří řetězců (7-Eleven, Family Mart a Lawson) je dělá nejlepší. Těžká volba. Ale musím říct, že jak jsem v jiných případech tým 7-Eleven, Fami-čiki z Family Martu se těžko odolává.
Výborná je taky smažený kroketa s kari. Obsah bývá docela horký, tak bacha, ať si nespálíte pusu.
A vedle určitě nešlápnete s nikumanem, takovým tím velkým čínským knedlíčkem, co je plněný masem, ale někdy taky zeleninou. I když na ty bych si spíš zašel třeba do 551 Horai (neboli go-go-iči, jak se jim říká podle číslovky). Mají i výborné knedlíčky gjóza.
Výčet by pochopitelně nebyl kompletní bez onigiri, těch dokonalých rýžových trojhránků. Je to dokonalá svačinka, ty z konbini vychází kolem 20 Kč (v lepších prodejnách pak jednou až dvakrát tolik) a nejlepší příchuť je bez debat, řeknu to klidně ještě jednou: tuňák z majonézou.
Pojďme na pečivo
Řekli byste, že na toustech, resp. sendvičích se nedá vymyslet nic zázračného, jenže ty japonské opravdu chutnají jinak (lépe). Znáte to, u souseda je tráva vždy zelenější… Vedle už zmíněných toustů s míchanými vajíčky mám osobně rád ty s vepřovým řízkem. A taky ovocné — bývají buď s celými kousky (dražší), nebo s džemem, vždy doplněné o smetanový krém.
Lepší varianty s celým ovocem, jako ty s jahodami na fotce výše, koupíte tradičně spíš v jídelních patrech nákupních domů nebo ve větších supermarketech. Standardně v přízemí, případně suterénu.
A pak je tady ještě jedna skupina plněných sendvičů — konkrétně od značky Yamazaki, které rovněž najdete v desítkách nejrůznějších kombinací a sám jsem si z lovení nových variant udělal svého způsobu soutěž. Stojí pár korun, jsou bez kůrky, vždy dva v balení a je to dobrá záložní svačinka, kterou můžete hodit do batohu. Ukážu alespoň malý přehled několika příchutí.
Není to popravdě žádná hitparáda, jako tousty výše, ale jak píšu, na rezervní sváču v batohu to stačí a možností k výběru je vážně nepočítaně.
Poslední poznámka k toustům a pak jdeme dál. Jestli si budete chtít chystat jídla na bytě a neutrácet zbytečně za hotové, pamatujte, že spíše než chleba, který známe z Česka, v Japonsku koupíte právě tousťák. Výborný, měkoučký tousťák, který bych si nejraději kupoval i doma. Nabízí ho několik značek a jak můžete vidět na fotce, koupit se dá v různě velkých tloušťkách krajíců.
Najdete samozřejmě i lepší pekárny, kde se dá koupit chleba, řekněme bližší našemu standardu.
K tomu se asi bude hodit máslo… Posledně jsem zkoušel i nějakou mačča-moči variantu, která nebyla vůbec špatná (na fotce vpravo dole).
Rád si je pak zapeču třeba s plátkovým sýrem na grilu. Když jsem bydlel chvíli v Ósace, byla to moje pravidelná snídaně.
Tak a teď konečně můžeme pokračovat s dalšími kousky pečiva. V obchodech je jich popravdě spousta a těžko jeden po druhém popisovat. Osobně pravidelně sáhnu po už zmíněném melonpanu, což je taková sladká houska, občas plněná krémem. Koukal jsem, že u nás už se dá občas taky sehnat, třeba v pražské Nippan Bakery.
Další stálicí v mém výběru jsou „koblížky“ (jak jsem si je překřtil), což je třeba ta fotka v levém rohu. Velmi tenké pečivo plněné po okraj krémem. Doporučuji na to myslet, protože velmi snadno vyteče na kalhoty… Najdete ji i v mačča variantě, na fotce v dolní řadě.
Kdybyste chtěli něco hodně netradičního, pak dejte šanci housce se smaženými nudlemi. Vypadá to hodně bizarně a přiznám se, taky jsem váhal. Chuťově to ale není vůbec špatné a dneska ji doporučuji každému, kdo chce zkusit něco, co se u nás asi nechytne.
Když se chcete najíst pořádně
Teplé jídlo prostě zkusit musíte. O nabídce z levé horní fotky jsem psal už v úvodu, takže pokročme dál. Karbanátky, mořské plody, zelenina v tempuře, tedy smažená v těstíčku. Vše se kupuje zpravidla po kuse, za který dáte od 10 třeba do 60 Kč, ale spíš počítejte s tou dolní hranicí. A hlavně velkým výběrem.
Nabíráte si tradičně do plastových krabiček, které můžete vidět na prostřední fotce. K uzavření slouží běžně gumičky, taky někde poblíž k rozebrání. A dostupná bývá i sójovka, případně zázvor. Jednorázové hůlky vám dají ve většině obchodů zdarma u kasy.
Mým favoritem jsou jednak dýně a batáty v těstíčku, plus tygří krevety. Delikatesa. Oproti těm, co často dostanete v restauracích u nás, jsou navíc opravdu velké, skoro jednou tolik.
A pochopitelně, dejte si suši. Ty velké futomaki rolky jsou chutné a levné. Jasně, na restauraci to nemá, ale kvalita je podle mě pořád nad úrovní toho, co si dáte v řadě podniků v Česku.
Jo a když půjdete do supermarketu před zavíračkou, čerstvé jídlo, jako právě suši nebo výše popsané smaženky, koupíte většinou s výraznou slevou (pokud zbydou).
Kdo má opravdu větší hlad, měl by rovnou zamířit k nabídce bento boxů. To už je prostě klasický oběd se vším všudy. V samostatných krabičkách si případně můžete dokoupit rýži navíc cca za 15-20 Kč podle porce.
Ještě lepší bento krabičky si můžete koupit do vlaku, třeba když vyrazíte na delší cestu šinkansenem. Právě kvůli tomu, abyste si mohli vybrat nejlepší oběd, doporučuji vyrazit na nádraží s předstihem. Možností k výběru je totiž dost.
Jestli ale máte chuť spíš na nudle, k výběru bude taky hromada variant. Já rád tyhle.
V samoobsluze můžete rovnou poprosit, aby vám do nich nalili horkou vodu, ať si je můžete sníst na místě. Někde je konvice s horkou vodou k dispozici k vlastnímu užití.
Sladká tečka
Jsem závislý na zmrzlině. A dobrých nanuků je v Japonsku fakt spousta. Za tu dobu už jsem si ale našel pár osvědčených stálic.
Kdybych měl v obchodě pár vteřin a měl popadnout první věc, vezmu si vždy Coolish (nejlépe vanilkový, ale dobrá je i medová příchuť). Jde o takovou zmrzlinu „v tubě“, kterou si postupně vymačkáváte. Na sdílení je fajn Papico, taky v tubě, ale v balení máte dvě. Anebo Pino, což je taková šestice malých čokoládových košíčků v krabičce.
Úplně nejlepší nanuk, který jsem v JP kdy měl, je každopádně ten borůvkový na spodním konci galerie. Při aktuální výpravě jsem ho už nedokázal najít, takže si nejsem jistý, jestli se pořád vyrábí, každopádně pořád věřím. Dobrou alternativou je kdyžtak mléčný, s modrou značkou Hokkaidó na obalu.
Kdybyste raději méně studené potěšení, napříč obchody narazíte na spoustu zajímavých dezertů, ať už plněných krémem a sladkými fazolemi, nebo různé koláčky, moči z rýžového těsta, prostě dobroty.
Opět pár kusů z mého výběru pro inspiraci.
Nechybí ani úplná klasika…
Nevím proč, ale kdekoliv v zahraničí jsem, vždy testuju jogurty. V Japonsku mě baví ty od značky OHAYO, každopádně jedním z nových favoritů, který mi doporučila kamarádka Sewi, je jogurt, co můžete vidět uprostřed nahoře – ten malý žlutý. Má totiž máslovou příchuť. Zkuste.
PS: Ten v pravém rohu už není jogurt, ale spíš takový probiotický mléčný nápoj.
U balených sladkostí pak nemám nic, co byste nečekali a patrně neviděli v Česku nebo na fotkách. Čokolády, bonbóny, tyčinky, žvýkačky… Sám si nejraději kupuju čokoládové „houbičky“ Kinoko na jama, případně „bambusové výhonky“ Takenoko no sato. A výborné jsou taky mačča sušenky vlevo dole.
Z čokolád u mě vede klasická mléčná Ghana od Lotte, případně menší čokoládky stejné značky
Tady pár balíčků bonbónů.
A ještě křupky. Mezi těmi bych rád vypíchl hráškové, ale taky ty polité čokoládou, což byla vynikající kombinace. Bohužel jsem na ně narazil jen jednou před lety a nejsem si jistý, jestli je stále vyrábí.
Jo a kdybyste plánovali výlet do přírody, možná se vám bude hodit nějaká energie na cesty. Populární jsou hlavně vitaminové želé, které vidíte na fotce níže. K dispozici jsou v různých variantách. Občas si je vozím i domů do Česka.
A samozřejmě, až to budete chtít vše spláchnout nějakým nápojem, já si s chutí beru tyto. Některé jsou sladké, jiné klasické čaje. Kávu nepiju, takže s tou vám bohužel neporadím.
A co si v Japonsku dáváte vy, máte nějaké oblíbené stálice, za kterými se do obchodu pokaždé vracíte?
Chystáte se do Japonska a potřebujete poradit s cestou?
Dejte mi vědět na dan@dansacha.cz.
Menší dotazy rád zodpovím obratem. A pokud toho máte více nebo chcete svůj plán cesty rozebrat podrobněji, můžeme se domluvit na placené konzultaci nebo třeba výměnou za pozvání na oběd, kde to celé probereme.
