Japo-deskovky #01: Nastupovat, prosím
Nebudu se opakovat, mám rád deskové hry. A když pochází z Japonska nebo mají japonské téma, tím spíš. Doma se nám jich za poslední roky nasbíralo několik desítek a chtěl bych vám vám je postupně představit. Pro inspiraci. A taky ať víte, že se v Japonsku nehraje jen go nebo šógi.
Dnes mám pro vás tyto tři:
- Nastupovat, prosím — rychlá domácí oddychovka
- Tokaido Duo — zdánlivě klidná partie s trochou škození
- 5 vorařů — veselá hra na zručnost až pro 6 lidí
Všechny jsou relativně krátké, tak na 30 minut. Jsou v zásadě jazykově nezávislé, žádný extra text na hrací ploše nebo komponentech. A vedle toho, že se dobře hrají, vypadají i hezky na stole, což mám rád.
O hrách píšu průběžně na sítích, koukněte na Facebook nebo Instagram. Koukněte.
Nastupovat, prosím 👨✈️
Původně japonská deskovka Let’s make a bus route od mých oblíbených Saashi & Saashi, kterou pro zahraniční trh přepracovali v Iello jako Get on board. A k nám do Česka pak doputovala díky vydavatelství Dino.
Ve hře se vžijete do role řidiče autobusu, který se snaží nabrat co nejvíce cestujících, vysadit je na vhodných zastávkách a ideálně se přitom vyhnout zácpám. Trasu ale spolu s vámi určuje i náhoda, postupně losované jízdenky, takže to není jen tak. A do toho vám po městě jezdí ještě „konkurence“.
Zatímco vás originál zavede do Kjóta, v této verzi se podíváte do New Yorku (2-3 hráči) a Londýna (4-5). Koncept je ale v zásadě stejný. Žádné velké zdržování ani složité přemýšlení, i když záleží na hráčích. Každé z 12 kol každopádně zvládnete poměrně rychle. Od první štace až k počítání bodů vám to zabere příjemných 30 minut.
Pravidla a počítáním bodů se sice na první pohled mohou zdát náročnější, sami jsme u pár věcí chvilku tápali, ale během první partie se vše dořešilo. Na YouTube Dina najdete i videonávod.
Deskovkám, kde jsou komponenty, které by mohly časem dojít, se obvykle vyhýbám. Třeba fixy nebo zakreslovací listy. Tady jsem to ale risknul a jsem rád. Nastupovat, prosím nás baví od první partie (stejně jako povedený český název). A bodovací papíry vydrží na pár desítek dalších. Celé to navíc má takový sympatický retro vizuál.
Jestli, jako já, rádi sbíráte japonské hry, tuhle můžu vřele doporučit. Bude to příjemný zážitek pro začínající hráče i fajn oddychovka pro ty zkušené. Někdy si budu muset z Japonska dovézt i tu původní variantu.
A teď už opravdu nastupovat, prosím.
Pořídit se dá přímo v Dino e-shopu.
Tokaido Duo 🍵
Šikoku je krásné! Nejmenší ze čtyř hlavních japonských ostrovů jsem zatím osobně navštívil jen jednou, ale na dálku už hodněkrát. A moc se mi líbí. Chcete vyrazit taky? S deskovkou Tokaido Duo můžete.
V češtině ji máme díky ADC Blackfire & Asmodée, samotná hra je ale jazykové nezávislá.
Původní velké Tokaido jsem měl na seznamu přání dlouho, jenže jsem ten nákup nějak prováhal. O to víc jsem proto zbystřil, když se objevila menší varianta pro dva hráče. Místo významné cesty mezi Kjótem a Tokiem (resp. Edem), se ale v Tokaido Duo vypravíte právě na tajemné stezky po Šikoku; i když to při hraní vlastně nepoznáte, což je škoda.
Budete mít přitom hned tři role — poutník, kupec a malíř.
Každá z postav vás může přiblížit vítězství, ale abyste hru skutečně ovládli, nesmíte ani jednu úplně zanedbat. Malíř maluje a daruje obrazy, kupec točí zboží na trhu a poutník se plouží kolem ostrova a navštěvuje onseny. Jejich cesty se tu a tam protnou, ale každý si jde v zásadě po svých.
Zní vám to trochu komplikovaně? Herně je Tokaido opravdu jednoduché a mozek si zaručeně nezavaříte.
Průběh je celkově klidný, po očku se každopádně vyplatí sledovat i soupeře, protože mu vlastním přičiněním můžete nepřímo škodit, resp. ho mírně zdržet v postupu. Je to prvek, který mě na Tokaidu baví, protože hraní dodává trošku zdravého soupeření a zároveň vás nutí víc přemýšlet nad tím, co v aktuálním tahu budete vy i protihráč dělat. Chytrá a rychlá hra. Na takových 30 minut.
A taky moc hezká!
Už z krabičky můžete vidět, že má Tokaido Duo krásně čistý design. Takový až japonský, přestože autorem je Francouz Antoine Bauza. Je radost ji vytáhnout stůl.
Pořídit se dá pořídit na Planetě her.
Pět vorařů 🌊
Víte, jak to vypadá, když se na jednom místě sejde 5 vorařů? A ještě k tomu z Japonska?! Je to docela chaos.
Mluvím samozřejmě o další mini-deskovce od Oink Games, kterou k nám dovezly 4 kavky. Co do pravidel velmi jednoduchá, ale… Pro výhru se zapotíte (a možná i trochu naštvete). Hra totiž vyžaduje krapet zručnosti a osobně mi připomíná oblíbené Tokyo Highway, kde budujete propletenou síť cest. Tady je to podobné.
Akorát, že u Pěti vorařů (anglicky Rafter five) postupně lovíte prkna z vody a rozšiřujete společný vor. Na který ještě nakládáte poklady. Jak ale voraři na prknech „přešlapují“, nikdy tak úplně nevíte, kdy někdo z nich, spolu s cenným nákladem, zahučí do řeky. A průšvih je na světě. Což samotní panáčci, ti se zachrání, ale horší je to z truhlami. Soupeřova truhla ve vodě totiž automaticky znamená trestný bod.
Prostě zábava i nervy dohromady. Tím spíš, když vám soupeři umístí prkna tak, že se jejich pádu téměř nevyhnete.
U poslední hry jsem třeba jedním nepatrným tahem shodil všechno, fakticky naprosto veškerá prkna, náklad i voraře… No to byste nejraději skočili do té vody taky. Jak podobná situace nastane se můžete mrknout i ve videonávodu od Kavek.
Pět vorařů je veselá rychlovka, kterou si užijete ve dvou i s celou partou. Zahrát si může až šest lidí. A jak už je u Oinkovek zvykem, vysvětlíte ji i nachystáte během dvou minut. Všechny komponenty jsou tradičně napakované v parádní mini krabičce, co se sbalí skoro do kapsy.
Pořídit se dá v e-shopu 4 Kavky.
Jak to máte s japonskými deskovkami vy, hrajete? A která je vaše oblíbená? Dejte mi vědět.
Do příštího výběru zkusím zařadit i některou z novinek, které jsme si před pár týdny dovezli přímo z Japonska. Hodně se těším třeba na Come Sail Away. Ta by měla brzy vyjít i v češtině.
