Japo-deskovky #02: Nekojima
Myslel jsem, že si dám s články o japonských deskových hrách chvíli pauzu, ale za poslední týdny jsme si jich stihli zahrát tolik, že to zkrátka musí ven. Nerad bych vás navíc ochudil o další inspiraci. Jak totiž vnímám kolem sebe, zájem o tyto hry rozhodně roste a když člověk nemůže být přímo v Japonsku, je fajn si jeho atmosféru připomenout alespoň touto cestou.
Dnes mám pro vás tyto tři:
- Nekojima — balanční hra, u které se budete vztekat
- Trio — rodinná karetka s prvky pexesa
- Talismany — originální a zábavná mini-deskovka
Stejně jako minule platí, že jsou všechny hry docela rychlé a krátké. Zahrajete si je pohodlně za 20 minut a ještě si k tomu zvládnete připravit čaj. Což doporučuji, na nervy. I zde navíc platí, že jsou hry jazykově nezávislé, takže si je bez problému zahrajete i s kamarády, co nemluví česky.
Jsem zvědavý, jak se vám budou líbit.
O hrách píšu průběžně na sítích, koukněte na Facebook nebo Instagram. Koukněte.
Nekojima 
Možná to máte stejně, ale já když vidím kočku, tak se okamžitě zastavím. Nemůžu si pomoct, jsou prostě nejlepší. Taky proto mě okamžitě nadchlo, když jsem si všiml nové deskovky Nekojima, kterou u nás před pár týdny vydal ADC Blackfire & Asmodée.
Podobně jako u mojí oblíbené Tokyo Higway si i tady na první pohled všimnete, jak krásně hra vypadá. Je prostorově výrazná, i když na stole reálně moc místa nezabere. Roste totiž hlavně do výšky. Vsadím se, že kdybyste si ji vzali někam ven, budou se u vás lidi zastavovat a koukat.
Nekojima (alias Kočičí ostrov) je deskovka vyžadující zručnost. A jistou dávku trpělivosti. Napříč čtyřmi částmi ostrova zde montujete sloupy s elektrickým vedením, jenže jejich umisťování je ten hlavní chyták. Území jednak není tak velké, stavíte na kruhové desce, a k tomu se stavba sloupů řídí náhodou + několika pevnými podmínkami; třeba, že se dráty vzájemně nesmějí dotýkat.
Už to bývá náročný úkol, nemluvě o situaci, kdy z pytlíku vytáhnete černou kostku, která znamená, že se na dráty chystá zavěsit kočka. Celá síť je najednou v ohrožení, protože taková neopatrně umístěná kočka dokáže vše rychle zmařit = shodit. A věřte, že sloupy občas popadají vážně snadno.
S tím popravdě pramení i moje hlavní výtka spojená s Nekojimou. Kočky. Jejich umisťování je napínavé, stejně jako frustrující. A řekl bych, že za to může hlavně odfláknutý materiál, který výrobce nedomyslel. Kočky se tím pádem hloupě zachytávají a ukončí vám hru dřív, než byste chtěli. Skoro bych řekl, že si Nekojimu užijete víc bez nich…
Až na tohle ale funguje hezky. Je to v zásadě jednoduchá a rychlá hra (partie na 15 minut, max pět lidí), která od vás nebude chtít žádnou složitou taktiku. Ideální na párty nebo hraní s dětmi, případně když chcete oslnit nové hráče a ukázat jim takovou jinou variantu Jengy.
Jo a pokud neradi soupeříte, Nekojima se dá hrát i kooperativně.
Pořídit se dá třeba na Planetě her.
Trio 🎴
Trio je přepracovaná verze populární japonské hry Nana. Vizuálně jsou sice naprosto jiné, Nana má na kartách ručně malovaná zvířátka, zatímco Trio je pokryté mexickými symboly, hra je ale jinak téměř totožná (stejně jako autorka Kaja Mijano). Osobně je mi sice změny tématu líto, ale má to i své výhody…
Jsem rád, že REXhry Trio do Česka přivezly, protože Nana se shání složitě i v Japonsku.
Svým způsobem Trio připomíná pexeso, protože cílem hráčů je podle paměti odkrývat a sbírat kombinace karet, které leží před vámi. Samozřejmě lícem dolů. Jiskru ale partii dodává, že namísto dvou stejných karet potřebujete tři a navíc je můžete také „krást“ soupeři.
Příjemná rodinná hra, kterou vytáhnete ve chvíli, kdy si chcete s dětmi nebo kamarády zahrát něco svižného.
Fajn přitom je, že pokud neradi soupeříte, můžete si Trio zahrát i v týmové variantě. V takovém případě ale potřebujete minimálně 4 hráče; jinak si vystačíte i ve dvou — hra sice na krabičce uvádí alespoň 3, každopádně jde to, jen to v páru není taková zábava.
Upřímně můžu říct, že vizuálně jsou opravdu povedené obě verze, takže ve výsledku záleží na vašich preferencích. My máme doma Nanu i Trio a střídáme je podle nálady. I když je pravda, že moje partnerka silně preferuje Mexiko, protože je jí prostě bližší. A sám musím uznat, že jsou ty karty oproti originálu mnohem přehlednější. Srovnání najdete na fotce níže.
Pořídit se dá na Planetě her.
Talismany 👻
Jestli Oink Games něco umí, tak jsou to originální deskové hry v malých krabičkách. Kouzelné na nich přitom nejsou jen skladnost a design, ale taky fakt, že se vždy snaží přijít s jiným herním mechanismem. Právě jako Talismany (DroPolter), které se opět vymykají a přináší do série něco nového. Tato hra je totiž postavená na hmatu.
Vše je tradičně jednoduché až bych řekl, že ani není třeba vysvětlovat pravidla. Princip totiž pochopíte během pár vteřin. Každý hráč dostane do ruky pět různě tvarovaných talismanů od červené kostky po prstýnek, otočí se karta a vaším cílem je co nejrychleji upustit z dlaně na stůl předmět, který zobrazuje. A pak jako první lapnout figurku ducha stojícího uprostřed. Hotovo.
Kdo souboj vyhraje, získává rolničku, kterou si přidá do dlaně na další kolo. Hra končí ve chvíli, kdy takto někdo nasbírá pět rolniček.
Jestli vám to zatím zní jako snadná záležitost, počkejte si, až se vám hra dostane do ruky. Jak totiž počet rolniček roste, manipulace se všemi předměty v ruce je čím dál krkolomnější. A když nedej bože dříve vyhranou rolničku upustíte, bod automaticky propadá. Safra!
Talismany, které u nás prodávají 4 Kavky, jsou ideální výplňovka mezi jiné deskoherní partie a super věc na rozproudění atmosféry. Vážně se u toho nasmějete. Ve dvou, ale nejlépe ve čtyřech nebo pěti hráčích. Koukněte i na video.
U mě se tahle novinka rozhodně propracuje na přední místa mého Oink-žebříčku (dole v článku).
Pořídit se dá přímo na webu 4 Kavky.
Pořídili jste si v poslední době nějakou zajímavou japonskou deskovku? Podobně jako u komiksů je u nás výběr her čím dál pestřejší a problémem se spíše stává, kam s nimi?
Nám už se třeba doma sešlo tolik krabic, že jsem jich musel několik vyselektovat k prodeji, ale je pravda, že zrovna těch japonských se držím zuby nehty.
