4 Kavky: „Přesvědčili jsme Oinky, že jsme ti praví parťáci.“

25. 9. 2024 autor: Daniel Šácha

Jak se malá rodina z Česka dostane k tomu, že začne vydávat japonské deskové hry? Přesně o tom je tento rozhovor s Alicí a Martinem Kavkovými, dvojicí, která stojí za značkou 4 Kavky (spolu se svými dvěma dětmi). Vedle toho, že tvoří vlastní hry a napsali dva knižní bestsellery, k nám už taky třetím rokem dováží a „počeštují“ minihry od tokijského vydavatelství Oink Games.

Sám jsem první Oinkovku (Deep Sea Adventure) objevil jen chvíli před nimi a hned jsem si hru v malé krabičce zamiloval. Díky Kavkám jich dneska znám a vlastním zhruba dalších 12. Jde přesně o ten typ deskovky, který neváhám brát na každou cestu s rodinou či přáteli. Koneckonců píšu o nich docela pravidelně — třeba v tomto článku, kde je i můj osobní žebříček oblíbenosti.

A právě proto, že jsem velkým fanouškem, mě cesta 4 Kavek a vůbec jejich přístup k vydávání japonských her zajímaly.

Vzpomínám, že jsem na Ponorku, resp. Deep Sea Adventure narazil úplnou náhodou během covidu. Jak se deskovky od Oink Games dostaly k vám, odkud přišel ten první impuls?

Alice: Tobě přinesl Oinkovky covid a nám jsi je přinesl ty. My už jsme teda v něčem, čemu by se dalo říct moderní deskovky, jeli i předtím. Byla to naše vlastní párty hra Čeština 2.0. A k tomu jsme měli retro hry plus naše knížky. V té době už jsme 5 let vyráběli hry, jen jiného typu. Přístup jsme ale měli stejný jako dneska. Když šly retro hry v covidu tzv. do kopru, řekli jsme si, že už nic vyrábět nebudeme. Během karantény jsme ale najeli na vlastní výzvu, karanténohraní, kdy jsme nakoupili hry za několik desítek tisíc a dělali takový seriál na sociální sítě. Slíbili jsme lidem, že dokud bude karanténa, každý den si zahrajeme jednu novou hru. Předpokládali jsme, že bude tak na týden nebo dva. Nakonec to trvalo 75 dní. 

Martin: Tam jsme si začali říkat, že mezi hrami je spousta zajímavých menších titulů pro lidi, kteří do toho světa nejsou úplně ponoření. Přesně jako my. Nikdy jsme nehráli epické, 5hodinové hry. Zaujaly nás mechanismy a možnosti, jaké malé moderní deskovky nabízí. 

No a kupodivu mezi nimi bylo vlastně dost těch japonských. I díky tvému doporučení jsme jich spoustu nakoupili. Nejen od Oink Games, ale i další jako Machi Koro, Hanabi, Takenoko… Různě jsme to hráli a zjistili, že Oinkovky jsou tady neopečované.

Říkali jste si, proč u nás nejsou zastoupené?

Martin: Samozřejmě nás to napadlo. Deep Sea Adventure je tady už 10 let a nikdo po ní nesáhl, v čem je problém?

Alice: Dneska už to víme. Oinkové dostávali dotazy od různých vydavatelů. Někdo chtěl dělat Ponorku nebo Cirkus, plně je lokalizovat do češtiny. Probíhalo jednání o výhradní distribuci, ale problémem se ukázala být cena. „Takto malá krabička za takovou cenu tady nemůže uspět.“ S nikým se tím pádem nedomluvili. O pololokalizaci, se kterou jsme začali my, tady nikdo neuvažoval. 

Ze všech stran jsme pak slyšeli, že takhle malá krabička za pětikilo je na českém trhu neprodejná. Nám se to ale povedlo.

S cenou nikdo problém neměl…

Alice: Jasně, ty ceny jsou vyšší, ale my už jsme zvyklí, že každá věc, která je pěkná, má svoji cenu. Buď je ta věc dobrá a lidi ji chtějí, nebo dobrá není. Hru si koupíš a máš ji třicet let. Když to rozpočítáš do minut nebo hodin zábavy, je to nesrovnatelně levnější než kino nebo hambáč. Ještě jsem neslyšela nikoho říct: „Hele, hrozně se mi ta hra líbí, ale furt lituju těch peněz, co jsem do toho dal.“

Sám jsem nad tím nedávno přemýšlel, že lidi, a vnímám to vlastně občas i u sebe, nedokáží vždy přepočítat cenu na čas, který s danou věcí stráví. U hry, kterou budu mít na stole opakovaně, pak 500 nebo klidně 1500 Kč vlastně nic není.

Alice: A to je náš úkol. Úkol vydavatelů a influencerů edukovat lidi a tohle jim pomoct si uvědomit.

Martin: Myslím, že se to povedlo v gastru. Dneska jdeš do restaurace na oběd nebo večeři a necháš tam 250-300 korun ani nemrkneš. Za půl hodiny máš hotovo a jdeš domů. Hra ti při dobré péči vydrží roky, desítky let. Zdědí to tvé děti. Nemusíš ji kupovat opakovaně. Je to investice do volného času a zábavy.

Jak si mám představit ten úplný začátek, našli jste Oink Games na internetu a normálně jim napsali?

Martin: V podstatě jo. Přišli jsme do toho světa úplně odjinud a neměli vyšlapané cestičky. Teprve postupem času jsme zjišťovali, jaké jsou tam procesy, že jsou třeba nějací zprostředkovatelé a že existují velké distribuční firmy, které ti dodají jakoukoliv hru chceš. My ale byli zvyklí jednat napřímo s tím, s kým jednat chceme. A tak jsme šli rovnou za vydavatelem. Našli jsme si kontakty na Oinky, na jejich evropskou pobočku v Dortmundu, a ozvali se. Tak jsme začali odebírat Ponorku.

Alice: Od prvního mailu do prvního nákupu to trvalo půl roku, museli jsme být trpěliví, i to je asi důvod, proč to tu s nimi nikdo dřív nerozhýbal. V říjnu 2021 jsme koupili prvních 100 kusů. Dřív se objevilo tu a tam v obchodech pár krabiček, nedalo se to ale koupit jako sbírka, třeba 7 her najednou. A nebyl k tomu ani žádný obsah v češtině. Chtěli jsme to dělat jinak. Dříve se Ponorky v celé ČR prodalo padesát ročně, my jsme zvládli za listopad a prosinec prodat všech 100 kusů. 

Samozřejmě abys takové množství prodal, musíš pro to dělat něco víc. Vybavili jsme hry českým návodem, natočili jsme k nim videa, přidali dnes už slavnou křížovou gumičku, kterou jsme objevili přes kamarádky z Poketo.cz.

Martin: Klíčové pro nás taky je, aby ten, od koho chceme brát hry, je furt vydával. Podle mě je to úplný mor českého deskovkářského trhu, když hry mizí třeba po roce. Proč bych je měl prodávat? Proč na tom ztrácet peníze, energii a čas? Pro nás je důležitý partner, který hry „nezabíjí“. Jak jinak z hry uděláš další Dostihy nebo Člobrdo? Jenom tak, že ji budeš vydávat dál. A Oinkové mají stejnou filozofii, jako my. Chtějí dělat hry, které se budou prodávat dlouhodobě. To mi na nich imponovalo. 

„Hit obvykle nevznikne za půl roku od chvíle, kdy se hra narodí. Vzniká léta. Stejně jako Oinkové chceme tvořit trvalky.“  

Od začátku jste si mysleli na výhradní zastoupení, nebo to přišlo až časem? A jak vlastně domluva s Japonci probíhala? Ze zkušeností vím, že to nebývá snadné. Hodně staví na osobních vztazích, trvá to…

Martin: Rozjezd byl pomalý. Ze začátku jsme přesně nevěděli, co vše budeme dělat. Ponorka se nám líbila, věděli jsme, že se ve světě prodává dlouho, takže jsme si to chtěli otestovat na našem trhu.

Alice: Druhý rok jsme to rozšířili a z portfolia Oinků přidali další čtyři hry. Jednou z nich byl Cirkus (Scout). A on najednou v létě, kdy se vyhlašuje populární cena Spiel des Jahres (pozn. takový deskoherní Oscar) skončil v TOP 3 nejlepších her roku. To nás úplně nakoplo. V tu chvíli všichni zaregistrovali, že tady jsme. O plnou lokalizaci Cirkusu měli najednou zájem i velké ryby.

Martin: Výhoda byla v tom, že my už s Oink Games měli nějakou historii a jak jsi říkal, Japonci hodně dbají na to, aby si s nimi měl vybudovaný vztah. Nemám z nich pocit, že by uměli a chtěli uzavírat smlouvy za týden. Lidi už to s nimi dřív zkoušeli, ale neměli trpělivost. A my věděli, že ji máme a že o ty hry stojíme. Úspěch Cirkusu nás hodně pošťouchnoul k tomu, abychom vztahy posunuli. K podepsání distribuční smlouvy to byly asi dva roky od začátku jednání. Takové zenové cvičení. Podepsali jsme ji v listopadu 2023.

Alice: Lidi z oboru nám říkali: „S Japonci se vám to nikdy nepovede. Zkoušelo to X lidí před vámi a nikdo neuspěl. Bude to trvat roky.“ S tím jsme do toho ale šli. A oni viděli, že tu výdrž máme a respektujeme jejich postup. Dnes už to letí jako vítr. Zdá se, že Japonec je pomalý jenom do podepsání smlouvy.

„Přesvědčili jsme Oinky, že jsme pro ně ti praví parťáci, i když jsme jenom dva, malá rodina z Prahy.“

K hrám od začátku přidáváte vlastní návody. Jsou náročné na přípravu?

Alice: Obecně s nimi trávíme spoustu času. Na návodech si dáváme záležet. Oinkové je mají kratší, takže tam často některé věci nejsou dořečené. Lidi to ale potřebují. I proto naše návody několikrát upravujeme. Pro Cirkus teď třeba děláme už osmou verzi. Doplňujeme, upravujeme, měníme, vysvětlujeme. Naše návody jsou živá věc, furt se vyvíjí. 

Vnímám zpětnou vazbu od lidí a když napíšou, snažím se na vše znovu dívat okem neználka. 

Čím jsou hry od Oinků z vašeho pohledu unikátní?

Martin: Jejich signature je krabička. Malá a nabitá. Jsou úplně fenomenální v tom, že neprodávají ani gram vzduchu. Je to hezké, vymyšlené, vyšperkované. Každá věc tam má svoji roli, svoje místo. Minimalistické a jednoduché. Když vidíš Oinkovku v regálu, tak ji poznáš. Do malých bytů jsou fenomenální. Místo jedné krabice tam budeš mít 10 Oinkovek.

Alice: A tím pádem jsou dobré i na výlet. Naše hry teď třeba prodává i cestovatelský obchod Pod 7 kilo, kde si každou hru váží přesně na gramy a u cenovky váhu uvádějí.

Martin: Dost jsme se u Oinků inspirovali i pro vlastní produkty. Taky nechceme prodávat vzduch, taky zmenšujeme. Jdeme tak vlastně trochu proti trendu. Český trh je furt postavený na tom, že hra musí být velká, abys ji prodal za hodně peněz. A my tady prodáváme malé krabičky za hodně peněz. Kdyby si ale lidi vysypali komponenty, které jsou uvnitř, a porovnali to s nějakou velkou krabicí, jsem přesvědčený, že Oinkovky většinou vyhrajou. Na počet komponentů i herní bohatost.

Alice: Třeba Hele, velryba! (Whale to look) má 134 komponent. A pořád je to ta malá krabička. V každé hře se přitom Oink Games snaží mít jiný mechanismus. 

„V každé krabičce je jiný zážitek. Kupují od nás bezdětní dospěláci, nerdi, kteří si chtějí občas zahrát filler s kamarády, co moc nehrají, kupují to rodiny s dětmi, školní družiny, deskoherní kluby. Oinkovky jsou univerzální. Přesně náš vkus.“

Bylo v nabídce Oinků něco, kde jste si řekli: „Tohle se u nás nechytne“?

Martin: To, co prodávají globálně, nemá žádná kulturní specifika. Máme doma vše, co se pro evropský trh dá koupit. Do eshopu vybíráme spíš podle toho, jak se nám hra líbí a jestli tam nejsou nějaké komponenty, které dělají problém. Nemáme třeba úplně rádi, když jsou tam fixy nebo věci na baterky.

Co je vedle stálic, jako Ponorka a Cirkus, takový třetí hit, který se vám líbí, ale zatím tolik neprorazil?

Alice: Talismany. Hit letošního jara. Kdo si je zahraje, většinou propadne jejich kouzlu. Je to hmatová hra, v ruce máš pár předmětů (kouzelných talismanů) a podle úkolové karty musíš pouštět z ruky jen některé z nich. Je to na rychlost, na šikovnost. Ta hra má obrovské kouzlo. 

Martin: Myslíme si taky, že hodně populární by mohla být hra Hele, velryba!. Je vážně krásná na stole.

Máte vždy stejné preference?

Alice: Úplně vždy ne. Mně se třeba líbí Troika nebo Boj o poklady, zatímco Martin má rád Gorily (Durian)… 

Martin: Podle mě je to skvělá hra. Zábavná. Lidi si k ní ale strašně pomalu hledají cestu. Uvidíme za pár let.

Kolik toho vlastně kolem jedné vydané hry vzniká? A do jaké míry spolupracujete třeba s facebookovými skupinami nebo dalšími prodejci?

Alice: Začíná to tím, že koupím dvě hry. Jednu si nechám na testování a druhou posílám překladateli. Potom dělám fotky hry pro návod. A když ho grafik zalomí a je hotový, fotím krabičku i s vytištěným návodem. K tomu ještě točím video, nad kterým strávím klidně čtyři pět dnů. S přípravou pomáhají i naše děti. Produkce kolem jedné hry vyjde třeba na 15 tisíc Kč. A pak přijde na řadu marketing a samotný prodej.Spolupracujeme s několika skvělými influencery, kterým posíláme hry zdarma, facebookové skupiny zaměřené na deskovky jsou taky důležitou součástí – jsme proto hodně činní ve skupině Deskovky pro tři bratry a Hry nás baví.

Známe osobně každého, komu prodáváme, a se všemi máme gentlemanskou dohodu, že budou držet ceny, které jsme si určili. První, kdo od nás začal odebírat, bylo Myší doupě a taky Planeta her. Teď přichází další obchody. Úplně nově nás najdete i v Luxoru v Paláci knih na pražském Václaváku. 

Martin: Prodejci mají k dispozici naše fotky, texty, videa. Těm, co chtějí, tiskneme i 3D stojany. Několik stovek her jsme rozdali influencerům, knihovnám, deskoherním klubům. 

Alice: Nesmírně si vážíme každého, kdo má zájem mít naši hru a něco o ní udělat, dát čas tomu, že natočí video, napíše recenzi. Nikoho nenutíme, aby to chválil. Všechny si pak každopádně přečteme, zkoukneme. Hrozně dbáme na vztahy. Lidi se pomalu stydí, že tu hru mají zadarmo, ale tak to není. Oni stráví třeba týden nad videem. Měli bychom jim ještě platit. Takže pokud jim stačí hra, jsou naprosto neuvěřitelní. Třeba konkrétně Radka Mužíková z facebookové skupiny Deskovky pro tři bratry. Pro mě je to nepsaná prezidentka deskoherního světa.

„Ráda poslouchám podcast Problém prvního hráče. Sledovala jsem Ranní kávy Petra Čáslavy na Deskofobii. A pak miluju videa od Planety her. Myslím, že přístupem jsme si podobní. Jsou to optimisti a je vidět, že je to baví. Planeťáci jsou boží. Stejně tak Myší doupě, které např. organizuje přednášky o vývojí deskových her.“

Jaký je váš plán do budoucna. Budou v obchodech krabičky od Oinků s českými názvy?

Martin: Už na přelomu letošního roku budeme mít dvě hry komplet v češtině – Cirkus a Ponorku. Ponorka se vydává 10 let, takže teď se chystá speciální výroční edice s novými komponenty i pravidly a ta bude i v naší nabídce a česky od návodu až po krabičku. Domluvit s Japonci počeštění názvů her byl opět boj, ale na to jsme zvyklí. Víme, že obchodně hru strašně sráží, když nemá český název, takže jsme za ně dva roky bojovali.

Mimochodem jak vymýšlíte české názvy? Ponorka nebo Cirkus se při pohledu na krabičku zdají být jasné, ale je to tak vždycky?

Martin: Cirkus se v angličtině jmenuje Scout, což je něco jako nábor. I když se hra lokalizuje, většinou jí zůstane ten anglický návod. Jenže pak bychom u nás lidi mátli, že jde o hru se skautskou tématikou. Nebo třeba Durian coby ovoce, které tady není tolik známé? Nikdo by názvu hry nerozuměl. Často hledáme název, který by přiblížil buď hru nebo dojem z ní. Z Durianu se proto u nás staly Gorily, které ve hře vystupují. Chceme, aby byla hra díky názvu dobře zapamatovatelná. Místo Deep Sea Adventure (Hlubokomořské dobrodružství) je to tedy Ponorka. To si zapamatuje každý. 

Alice: Myslíme i na to, jestli to budou umět lidi v komentáři vyjmenovat. Na Flotsam Fight by si možná nikdo nevzpomněl, nemluvě o tom, že ne každý je angličtinář, ale Boj o poklady si vybavíte snadno.

A co nějaké další japonské vydavatelství, které u nás zatím nejsou. Lákaly by vás, přemýšleli jste o něčem vedle Oink Games?

Alice: V představivosti by se dalo dělat hodně věci, ale pak se musíme podívat na účet. Chceme navíc vydávat i české věci a víme o dalších Oinkovkách, které se chystají a líbí se nám. Do toho máme vlastní párty hru. Kdybychom prodali byt, tak bychom byli krásně rostoucí vydavatelství. 

Martin: Líbily by se nám třeba hry od itten nebo Saashi & Saashi. Uvidíme, jak nám to půjde. Teď se soustředíme na Oinky a časem… Kdo ví.

Pokud nechcete, aby vám chystané novinky od 4 Kavek utekly, doporučuji je sledovat i na sítích. A co vy, máte už nějakou svou oblíbenou Oinkovku? Napište mi do komentářů.