JapaStory #01: Příběh jednoho bambusu

Rád bych vyprávěl, že ke svým sedmi stehům v ohybu pravé ruky jsem přišel v Japonsku při loupežném přepadení, kdy jsem se ubránil přesile nindžů. Skutečnost byla ale taková, že mě přemohl bambus v kombinaci s mou hloupostí. To bych ale trochu předbíhal, pojďme si tedy nalít sklenici čistého vína zeleného čaje a já vám řeknu, jak to vlastně celé bylo.

Každý z nás vnímá Japonsko jinak, každý s ním má spojené jiné zážitky. Co takhle je sdílet?! Svým bambusovým příběhem vykopává tuhle sérii McMichal z Fb stránky Japonsko, země zaslíbená.

Yatta Dan

Psal se rok 2009, začátek dubna. Já byl tou dobou již druhý týden v Japonsku s kamarádkou z jazykové školy a bydleli jsme u našeho bývalého společného učitele, který zde dočasně žil a pracoval jako učitel angličtiny. Jeho skromný, avšak zcela dostatečný příbytek byl na poměrně odlehlém místě nedaleko Ósaky.

Jednou jsme se takhle procházeli s kamarádkou sami dva po japonské vesnici a všudypřítomné přírodě. Mě vždycky fascinoval bambus, kolem nás nikde nikdo a u cesty byl překrásný háj vzrostlých mladých bambusových prutů. Tak, jako když jdete českým lesem a chcete si ulomit proutek a prošvihat se ním kolem, chtěl jsem já ukořistit svůj bambus. Takže jsem ho začal kroucením lámat. A když už držel jen na pár vláscích, rozhodl jsem se ho dolomit pohybem pravé ruky o biceps. Rozmáchl jsem se tedy a bambus… Minul rukáv mého trička a dopadl přesně na holé místo, kde se zabořil hluboko do ruky. Snadno, jako když nožem zajedete do zteplalého másla.

Podíval jsem se na ruku a bylo mi jasné, že se něco stalo. Povídám „Asi jsem se říznul“. Myslím, že krev ani moc netekla, hned jsme na to něco přiložili a dal jsem ruku vzhůru. Okamžitě nám ale oběma bylo jasné, že s procházkou je konec a vracíme se zpět do domovské vesnice, od které jsme byli dobrých 25 minut chůze daleko. Kamarádka bohužel kus zranění zahlédla a šly na ni trochu mdloby. Upřímně nevím, co bych dělal, kdyby se mi tam složila a já ji musel odtáhnout jednou rukou, zatímco bych si druhou přidržoval provizorní bandáž. Naše české mobily tou dobou v Japonsku samozřejmě vůbec nefungovaly, a tak jsme je na procházky po vesnici ani nenosili s sebou. Omdlení se ale naštěstí nekonalo. Ona se snažila nemyslet na to, co možná zahlédla, a já se snažil nemyslet na to, co jsem si možná přeřízl.

Takto jsme došli až zpět domů, kde jsem dal ruku do umyvadla pod tekoucí vodu, abychom ránu očistili a zjistili stav. Po tom, co se voda rozproudila, se rána na ruce okamžitě otevřela, a tak bylo jasné, že tohle rozchodit nepůjde. Vydali jsme se tedy za naším kamarádem Američanem, u kterého jsme tou dobou bydleli a který v místní škole učil děti angličtinu. Naštěstí nás na exkurzi do školy už dříve vzal, takže jsme věděli kam jít a nebylo to daleko. Už na schodech jsme potkali učitelku, které jsem jednoduše řekl za kým jdeme, a protože měli na škole jen jednoho bělocha, hned nás zavedla do sborovny, kde seděl.

Vysvětlili jsme situaci, učitelka odkryla bandáž, aby zhodnotila vážnost situace, a okamžitě odvětila „yep, hospital“, takže nemocnice. Caleb, tedy můj kamarád a zdejší učitel angličtiny, hned zavolal svému japonskému příteli z vesnice, který pro nás přijel autem a do nejbližší lokální nemocnice nás odvezl. Po příchodu na recepci nemocnice bylo velkým štěstím, že jsme s sebou měli právě onoho Japonce, Azuma-san se jmenoval, který uměl středně dobře anglicky, a tak nám se vším pomohl. Vůbec nevím, jak by jinak bylo reálné, aby mě vůbec ošetřili. Na recepci dle předpokladu totiž anglicky nikdo nemluvil, jen mi podali papírový formulář celý v japonštině a že si ho mám vyplnit, vtipálkové… Po tom, co mi Azuma-san s formulářem pomohl, jsem dostal jakousi kartičku. S touto kartičkou jsem vyrazil k automatu, kde jsem si měl naklikat, jaké ošetření potřebuji (opět pouze v japonštině). Kdo ví, jaký zákrok bych si bez pomoci „našeho“ Japonce vyťukal.

Následně už jsem šel do čekárny a po pár minutách mě brali do ordinace. Caleb byl tak duchapřítomný, nebo snad chtivý senzace, že šel se mnou i s fotoaparátem. A díky tomu mám teď fotografii přímo ze zašívání. Sám jsem na nic takového samozřejmě náladu neměl. Doktora velmi pobavilo mé triko Samurai Japan, usmál se a pochválil ho. Asi vcelku ironie, když k vám do ordinace přijde běloch s tričkem Samurai Japan a má na ruce řez jako od samurajského meče. Krásných sedm stehů a dnes po 11 letech stále při bližším ohledání viditelná, ale ne nijak obtěžující jizva.

Poučil jsem se nějak? Bambus mě rozhodně nepřestal fascinovat a při jakékoliv příležitosti si ho jdu hned osahat. Pouze mí přátelé, kteří tuto historku znají, se mě od něj z nějakého důvodu snaží držet co nejdále.

A jak skončil bambus, který mi zranění způsobil? Nedalo mi to a o dva dny později jsem se vrátil na místo činu. Bambus jsem našel, dotrhl jsem ho a vítězně zahodil do místní přehrady jako gesto vítězství nad touto fascinující, avšak „zrádnou“ rostlinou.

O bambusu

Jde o nejrychleji rostoucí rostlinu světa (však dokáže vyrůst za 24 hodin až o 100 cm). Z Bambusu se toho dělá opravdu hodně, hromada výrobků se koneckonců dostává i k nám. V Asii se bambus používá také pro stavbu domů, stěn i plotů, slouží jako materiál na lešení, okapy, vodovody. Bambusový dům si vybavíte nábytkem z téhož materiálu, k dostání je i bambusové nádobí, rohože koše i nádoby. Bambus se používá jako surovina pro výrobu papíru i textilií. Ponožky nebo spodní prádlo z bambusových vláken nejsou dávno nic neobvyklého. Z bambusových stébel se vyrábí hudební nástroje, rybářské pruty, dokonce i zbraně. Bambusové oštěpy a šípy se používaly už od starověku, přiostřené bambusové kůly bývaly nastraženy do bambusových pastí. Z tvrdého a odolného materiálu se vyrábí dokonce i nože a mačety.

Protože je můj příspěvek hlavně o bambusu. Přidávám na závěr i mé vlastní video o kráse bambusu.