Ondřej Satoria: „Vždycky jsem si chtěl proti samurajům u nich doma hodit“

„Jsi z Česka? Vy teď hrajete skvěle baseball!“ zvolali nadšeně dva japonští staříci a rukama začali naznačovat odpálení míčku. V Japonsku se totiž zrovna hrál World Baseball Classic, turnaj podobný mistrovství světa, který sledovala celá země. Česká reprezentace se na něm svou hrou zapsala do srdcí místních. A hlavně pak Ondřej Satoria, nadhazovač, který poslal … A co bylo dál?

Markéta Linhart: „Zvuky jsou na překládání mangy to nejhorší“

Jak se překládá manga do češtiny? Tak přesně o tom jsem si povídal s Markétou Linhart, překladatelkou a lektorkou japonštiny, kterou můžete znát taky pod značkou JapaMaru. Zrovna teď překládá svou první komiksovou sérii pro nakladatelství GATE. Pojďte se podívat, jak takový proces vypadá. Trh s japonskými komiksy se u nás solidně zaplnil. Až jsem … A co bylo dál?

NeoBara: „Už ve dvanácti jsem kreslila animované postavičky“

Když jsem loni brouzdal prostory festivalu Japonské dny v Ostravě, na první pohled mě zaujaly obrazy Báry Žižkové. Hned jsem si představil, jak se ty plakáty vyjímají u mě doma. Na podobné člověk často nenarazí, takže jsem ke stánku ihned přiskočil a dal se s autorkou do řeči. Pro Báru to byl shodou okolností vůbec … A co bylo dál?

Karel „Charlie“ Doležal: „Japonské tetování není hotové, dokud není na celém těle“

Když koukám na filmy o jakuze, neubráním se obdivu jejich tetování. Vždycky si říkám, kolik času to asi zabralo vytvořit. A shodou okolností jsem dostal příležitost se zeptat. K tomuhle tatérovi sice mafiáni nechodí, jeho vzory by se ale v temných zákoutích Japonska rozhodně neztratily. Přitom je to mladý kluk z Ostravy. Sám po tetování … A co bylo dál?

Katarina Kratochvílová: „Sledovat anime nebo mangu může být pro ilustrátory přínosné“

Mám to štěstí už pár let spolupracovat s výbornou ilustrátorkou Katarinou Kratochvílovou a velkou radost z toho, že se z nás krátce po seznámení stali kamarádi. Přemluvit Katarinu k rozhovoru mi ale přece jen chvíli zabralo. „Co já mám společného s Japonskem,“ říkala mi opakovaně. V její tvorbě přitom najdete hned několik Japonskem inspirovaných motivů. … A co bylo dál?

Egg & Noodles: „Když jsme začínaly, rámen u nás nikdo neznal“

Když jsem o Egg & Noodles neboli Anet a Zuzce slyšel poprvé, nevěnoval jsem jim velkou pozornost a možná byl naopak i trochu skeptický. No tak dvě holky v Brně dělají rámen, to už dneska není nic tak neobvyklého. Ani v Česku. Jak ke mně ale postupem času chodily další a další pozitivní ohlasy, nebudu … A co bylo dál?

Sakurová princezna Suzanka: „Bylo mi ctí reprezentovat Českou republiku“

Slyšeli jste někdy o Sakurových královnách nebo princeznách? Jestli ano, klobouk dolů. A jestli ne, nevadí. Něco vám o nich dneska povíme — třeba to, že se tímto titulem může pyšnit i jedna Češka.  Všechno ukazuje na to, že úplně první nositelkou „sakurové šerpy“ se stala v roce 1937 malá Sakiko Saitó, dcera tehdejšího velvyslance … A co bylo dál?

Eunjeong Hong: „V otevření japonsko-korejské restaurace mě podpořil kamarád.“

Když jsem se loni v létě doslechl, že se v Ostravě otevírá nová restaurace s rámenem, vyskočil jsem (v duchu) tři metry vysoko a praštil se hlavou o strop. Kam se hrabe suši, rámen prostě miluju! A jak jsem záhy zjistil, v Misone ho dělají moc dobrý.  Tahle restaurace každopádně není čistě japonská, spíše japonsko-korejská. … A co bylo dál?

Joši: „Abych zachoval chuť mých jídel, nemůžu dělat žádné kompromisy.“

Asi vás to nepřekvapí, ale navštěvování japonských podniků patří mezi moje nejoblíbenější kratochvíle. Bez ohledu na to, v jakém městě nebo zemi zrovna jsem. A co se nám v poslední době ztížilo cestování, doháním resty hlavně v Česku. Do některých restaurací vyrazím na vlastní pěst, jinam mě zavedou kamarádi — tak jsem se třeba díky … A co bylo dál?

Rjóko Nagara: „Vždycky jsem chtěla z malování udělat svou profesi.“

V srpnu jsem navštívil Berlín. Jednoduše proto, že jsem měl po tom covidovém roce obrovské nutkání někam vyrazit a tímhle městem jsem doposud vždy jen projížděl — a jednou se snažil přečkat noc na rozkopaném autobusovém nádraží. Ale to je jiný příběh. Nebudu vám lhát, úplnou náhodou jsem si destinaci přece jen nevybral. Mimo to, … A co bylo dál?

Júsuke a Pavla: „Suši přenecháváme jiným. V Ostravě chceme dělat pravý ósacký streetfood.“

Potkali se v Ósace, teď spolu mají hospodu. A chodí jim tam lidi. O nějakých 9 tisíc kilometrů dál od místa, kde měli první rande, si manželé Júsuke a Pavla otevřeli podnik jménem Maido. Pravou japonskou hospodu v centru Ostravy. Dělají hlavně placky, točí pivo a jsou super. Když se v Česku otevře japonský podnik, … A co bylo dál?