Na návštěvě u Totora. Rozhovor s oporami Studia Ghibli
Totoro, Kiki, Howl… Chtěli jste se někdy přiblížit animovaným světům Studia Ghibli? Já ano. A teď jsem měl příležitost udělat rozhovor se dvěma jeho oporami. Přímo v Tokiu.
rozhovor
NeoBara: „Už ve dvanácti jsem kreslila animované postavičky“
Když jsem loni brouzdal prostory festivalu Japonské dny v Ostravě, na první pohled mě zaujaly obrazy Báry Žižkové. Hned jsem si představil, jak se ty plakáty vyjímají u mě doma. Na podobné člověk často nenarazí, takže jsem ke stánku ihned přiskočil a dal se s autorkou do řeči. Pro Báru to byl shodou okolností vůbec … A co bylo dál?
Karel „Charlie“ Doležal: „Japonské tetování není hotové, dokud není na celém těle“
Když koukám na filmy o jakuze, neubráním se obdivu jejich tetování. Vždycky si říkám, kolik času to asi zabralo vytvořit. A shodou okolností jsem dostal příležitost se zeptat. K tomuhle tatérovi sice mafiáni nechodí, jeho vzory by se ale v temných zákoutích Japonska rozhodně neztratily. Přitom je to mladý kluk z Ostravy. Sám po tetování … A co bylo dál?
Katarina Kratochvílová: „Sledovat anime nebo mangu může být pro ilustrátory přínosné“
Mám to štěstí už pár let spolupracovat s výbornou ilustrátorkou Katarinou Kratochvílovou a velkou radost z toho, že se z nás krátce po seznámení stali kamarádi. Přemluvit Katarinu k rozhovoru mi ale přece jen chvíli zabralo. „Co já mám společného s Japonskem,“ říkala mi opakovaně. V její tvorbě přitom najdete hned několik Japonskem inspirovaných motivů. … A co bylo dál?
Egg & Noodles: „Když jsme začínaly, rámen u nás nikdo neznal“
Když jsem o Egg & Noodles neboli Anet a Zuzce slyšel poprvé, nevěnoval jsem jim velkou pozornost a možná byl naopak i trochu skeptický. No tak dvě holky v Brně dělají rámen, to už dneska není nic tak neobvyklého. Ani v Česku. Jak ke mně ale postupem času chodily další a další pozitivní ohlasy, nebudu … A co bylo dál?
Sakurová princezna Suzanka: „Bylo mi ctí reprezentovat Českou republiku“
Slyšeli jste někdy o Sakurových královnách nebo princeznách? Jestli ano, klobouk dolů. A jestli ne, nevadí. Něco vám o nich dneska povíme — třeba to, že se tímto titulem může pyšnit i jedna Češka. Všechno ukazuje na to, že úplně první nositelkou „sakurové šerpy“ se stala v roce 1937 malá Sakiko Saitó, dcera tehdejšího velvyslance … A co bylo dál?
Eunjeong Hong: „V otevření japonsko-korejské restaurace mě podpořil kamarád.“
Když jsem se loni v létě doslechl, že se v Ostravě otevírá nová restaurace s rámenem, vyskočil jsem (v duchu) tři metry vysoko a praštil se hlavou o strop. Kam se hrabe suši, rámen prostě miluju! A jak jsem záhy zjistil, v Misone ho dělají moc dobrý. Tahle restaurace každopádně není čistě japonská, spíše japonsko-korejská. … A co bylo dál?
Joši: „Abych zachoval chuť mých jídel, nemůžu dělat žádné kompromisy.“
Asi vás to nepřekvapí, ale navštěvování japonských podniků patří mezi moje nejoblíbenější kratochvíle. Bez ohledu na to, v jakém městě nebo zemi zrovna jsem. A co se nám v poslední době ztížilo cestování, doháním resty hlavně v Česku. Do některých restaurací vyrazím na vlastní pěst, jinam mě zavedou kamarádi — tak jsem se třeba díky … A co bylo dál?
Rjóko Nagara: „Vždycky jsem chtěla z malování udělat svou profesi.“
V srpnu jsem navštívil Berlín. Jednoduše proto, že jsem měl po tom covidovém roce obrovské nutkání někam vyrazit a tímhle městem jsem doposud vždy jen projížděl — a jednou se snažil přečkat noc na rozkopaném autobusovém nádraží. Ale to je jiný příběh. Nebudu vám lhát, úplnou náhodou jsem si destinaci přece jen nevybral. Mimo to, … A co bylo dál?
Júsuke a Pavla: „Suši přenecháváme jiným. V Ostravě chceme dělat pravý ósacký streetfood.“
Potkali se v Ósace, teď spolu mají hospodu. A chodí jim tam lidi. O nějakých 9 tisíc kilometrů dál od místa, kde měli první rande, si manželé Júsuke a Pavla otevřeli podnik jménem Maido. Pravou japonskou hospodu v centru Ostravy. Dělají hlavně placky, točí pivo a jsou super. Když se v Česku otevře japonský podnik, … A co bylo dál?
McMichal: „Rád vzpomínán na zemětřesení.“
Jeden z málo zmiňovaných pokladů, který může člověk při seznamování s Japonskem objevit, je celá ta česko-slovenská komunita kolem něj. Je nás tolik, až mám někdy pocit, že se z Japonska stalo pro našince druhé Chorvatsko (případně dnes oblíbený Zanzibar). To máte blogery, YouTubery, podcastery a jiné ery… Když se vám zasteskne po japonské kultuře, … A co bylo dál?
Martin a Margita: „Hlavní tahák naší izakaji? Japonské jídlo plné umami a retro-maximanyální interiér.“
Na jednom z pikniků s kamarády jsme se shodli, že navzdory všem ušlechtilým myšlenkám a řečem o poznávání kultury, do Japonska všichni stejně jezdíme hlavně kvůli jídlu. A proč to taky zapírat, vždyť je skvělé! Kde ale na takové japonské hody zajít, když jsme zpátky doma? Ještě před pár roky to byl docela oříšek. Suši … A co bylo dál?