One Piece: Jak se překládá do češtiny?
Těšíte se na One Piece mangu v češtině? Já rozhodně ano! A to přestože už mám doma velkou část anglické verze. Jak ale dneska zjistíte, možná to z mé strany nebyla až tak chytrá koupě… Jenže kdo to mohl čekat. V každém případě, legendární manga Eiičiróa Ody se blíží, a protože je to velká věc, vezmu vás ještě před vydáním prvního svazku do zákulisí příprav — v rozhovoru s jejími překladateli.
Eliška Kabelková Vítová a Petr Kabelka -nebo taky Ely a Astrak- jsou manželské i překladatelské duo. V komunitě mají dobré renomé, vedou mj. překladatelskou sekci na Animefestu, a pokud se o japonskou popkulturu zajímáte, s jejich prací jste se už určitě setkali.
Manga Zabiják Démonů, sbírka povídek Noc na galaktické železnici, kniha Chci sníst tvoji slinivku, filmový Akira, První Slam Dunk nebo Godzilla Minus One. To je na ukázku několik titulů, které pomohli rozšířit mezi české čtenáře a diváky. Teď k nim přibyl One Piece (a nejen ten komiksový).
Pojďte se spolu se mnou podívat, kudy vedla jejich cesta k nejpopulárnější manze všech dob a jak práce na překladu vlastně probíhala.
„Ve škole nám říkali, ať si nepředstavujeme, že vystudujeme japonskou filologii a budeme překládat filmy nebo mangu, to nehrozí. Ale nám vyšlo obojí. Dostali jsme se ke streamingu a překládáme mangu.“
Kudy vedla vaše cesta k překladu?
Petr: Začal jsem u fanouškovských překladů (fansubů), ze kterých jsem se postupně dostal k práci pro různé místní cony – a především pak k Animefestu, kde jsem později převzal zodpovědnost za celou překladatelskou sekci. Přirozeně to pak pokračovalo i ve školním prostředí, kdy jsem si na bakalářku vyhádal, že udělám komentovaný překlad. Stejně tak na diplomku, v rámci které jsem překládal dílo Kendžiho Mijazawy. Překládal jsem jeho texty i do Nového Orientu, což je akademický časopis zaměřený na východní Asii. No a přes něj, díky propojení od jednoho ze šéfredaktorů, jsme se se ženou dostali k Argu, kde jsme si domluvili, že vybereme a přeložíme pro vydání sbírku Mijazawových povídek. Cesta, která začala u titulkování, se tak plynule přelila do beletrie.
Během doktorátu jsme se navíc dostali i ke streamovacím službám a občas děláme filmy pro kina, např. nedávno promítanou Godzillu Minus One, nově uvedeného Akiru nebo Slam Dunk. Manga přišla až jako poslední z toho všeho, možná tři roky nazpátek.
Eliška: Já se k překladu dostala na výšce, kdy jsem začala s mužem spravovat zmíněnou překladatelskou sekci na Animefestu. Byl to náročný nástup a k tomu na nejsilnějším ročníku festivalu, co se množství promítaných titulů týče. Na škole jsem zároveň měla kurz titulkování, který mě zaujal. Lákala mě práce pro streamovací služby. Ve škole nám k tomu říkali, ať si nepředstavujeme, že vystudujeme japonskou filologii a budeme překládat filmy nebo mangu, to nehrozí. Spíš nastoupíme do japonské společnosti a budeme tam tlumočit. Ale nám vyšlo obojí. Dostali jsme se ke streamingu a překládáme mangu.
Zvedá se zájem nakladatelství s tím, jak přibývá komiksů? Loví mezi absolventy, nebo si člověk po studiu musí práci aktivně hledat?
Eliška: Určitě vyhledávat. A k tomu musí mít hodně štěstí, nejlépe i nějaké kontakty. Platí to jak pro titulkování, tak pro překlad mangy. I když u titulkování se člověk musí sám snažit daleko víc. Když v Česku nastala expanze streamovacích služeb, proběhl ohromný nábor. Někteří se udrželi, jiní odpadli. Ti, kteří ji opravdu dělají dobře, práci mají. Ostatní můžou mít potíž se někde uchytit, pokud už to nestihli.
A co se týče mangy, s tím, jak roste na popularitě, to samozřejmě chce další a další překladatele, ale je strašně těžké najít někoho, kdo umí opravdu dobře nejen japonštinu, ale primárně češtinu. Ta bývá největší problém. Vesměs to tedy bývá na nějaké doporučení nebo může překladatel zkusit napsat nakladatelství a nechat se vyzkoušet. Další možnost je naše Animefestí přípravka, která běží ve spolupráci s nakladatelstvím CREW a kde se snažíme společně „vypěstovat“ mladé překladatele, ale taky sazeče nebo redaktory.
Dá se teda říct, že poptávka roste?
Eliška: Ano, poptávka po překladatelích z japonštiny opravdu je, jenže není dost lidí, kteří by splňovali všechna ta okýnka, která požadujeme.
Petr: Taky je důležité rozlišovat mezi českým prostředím a zahraničními firmami. Pokud se tím chce člověk primárně uživit, je zásadní, jestli si sežene práci u zahraniční agentury.
Eliška: To je součást problému. Ne každý chce překlad v Česku dělat, když zjistí, že se jím vlastně neuživí.
Takže jen překladem mangy se u nás člověk neuživí…
Eliška: Ne.
Petr: Dokázal by, ale přestože jsou sazby např. u CREW dobré, za ten měsíc by se musel opravdu přetrhnout.
Eliška: Uživit se dá spíš technickým překladem, ne tím uměleckým. A bude to ještě horší s tím, jak nám coby OSVČ navyšují odvody. Pokud se někdo chce živit překladatelstvím, jako to máme třeba my, hlavní příjem musí jít ze zahraničních agentur. Překlad mangy je v tomto ohledu spíš na úrovni koníčku.
Člověk to musí dělat z lásky.
Eliška: Přesně tak.
„Většina kolegů se na nás dívala jako na blázny.“
Pojďme ke komiksům. Jak jste se dostali k tomu, že dneska překládáte Zabijáka démonů a One Piece?
Petr: Podobně jako v případě Mijazawy přes kontakty – konkrétně Honzu Horgoše, jednoho z hlavních vedoucích Animefestu, který už pro CREW překládal Naruta. Byli jsme v oboru zavedení, a protože počet vydávaných titulů rostl, byla nouze o překladatele. Tím jsme se dostali k Zabijákovi.
Eliška: A co se týče One Piece, nejdříve jsem se dostala k překládání hrané verze. Díky tomu to pak celé bylo jednodušší, protože když už dílo někdo dobře zná, může potom obě verze sladit a některá řešení využít, protože jsou jeho. Tak jsme přišli k manze.
Byl One Piece něco, co jste si chtěli vždy přeložit, nebo se zkrátka naskytla příležitost, a tak jste do toho šli?
Eliška: Člověka by ani nenapadlo, že u nás může vycházet, takže jsme se nikde nehlásili a neříkali: „Prosím, tohle bychom kdyžtak chtěli dělat my.“ Vždy, když se lidi třeba na sociálních sítích ptali, jestli vyjde One Piece, odpověď zněla: „Samozřejmě ne.“ Je to tak šíleně dlouhá série, že by se vydávala 20–30 let. Není šance ji u nás vydat. Nikdo netušil, že se ve skutečnosti něco domlouvá. Sami jsme se to dozvěděli až ve chvíli, kdy nám byla nabídnuta. A na těch 20+ let jsme se upsali.
Neděsil vás tak dlouhý závazek?
Eliška: Většina kolegů se na nás dívala jako na blázny. Na druhou stranu, všude se teď pořád říká, že nás nahradí AI a za pár let nebudeme mít práci. A my teď v podstatě máme jistotu, že i za těch dvacet let nějakou mít budeme. To není k zahození.
Má vlastně komiks, resp. manga mezi překladateli dobrou pověst?
Petr: V širší překladatelské komunitě žádná diskriminace komiksu neprobíhá. Možná by to bylo jiné, kdybychom se zeptali starší generace, ale obecně nic takového nevnímám.
Eliška: Jde i o to, že docela dost kolegů, kteří překládají beletrii, občas udělá i nějaký komiks, takže se na ně nemůžou dívat shora.
Pracujete ve dvou, což není úplně běžné. Jak to vypadá, když se pustíte do překladu?
Eliška: Konkrétně u mangy to většinou probíhá tak, že si muž udělá hrubý překlad, který mi pošle. Pak si ho beru do parády já. A potom máme neskutečně moc kol, kdy si to mezi sebou posíláme cele opoznámkované. On odpoví na milion mých poznámek, já soubor dostanu zpátky, některé věci škrtám, jiné přijmu a odpovím dalšími poznámkami. Mohlo by se zdát, že to není moc efektivní proces, ale zjistili jsme, že mezi námi je to opravdu asi ten nejefektivnější postup, abychom se vzájemně nezabili. Jsme docela dobrá manufaktura.
A když se na něčem neshodneme, což se v jednom svazku stane tak pětkrát až desetkrát, rozsekne to náš redaktor.
Petr: Jak říká manželka, je to opravdu velice efektivní. Zatímco totiž jeden z nás např. chystá poznámky, ten druhý mezitím může dělat na dalším hrubém překladu jiného svazku nebo na titulcích.
„Je to naše srdcovka, což určitě pomůže.“
Nevznikají prostoje.
Petr: Dá se to tak říct. Dokud je práce, tak můžeme pokračovat.
Jaký typ připomínek si mezi sebou posíláte?
Eliška: Bývají to opravdu drobnůstky. Tím, jak pracujeme už minimálně 10 let dohromady, jsme v podstatě jedna osoba. Myslím, že by nikdo nerozeznal, kdo z nás dělal kterou věc.
Petr: Třecí plochy vznikají občas u toho, že se neshodneme, jak moc volně něco přeložit.
Eliška: Přesně tak. Japonština se někdy musí překládat trošku volněji, než kdyby člověk překládal z nějakého evropského jazyka, kde může jet v podstatě slovo od slova. Zejména když je manga omezená velikostí bublin. Je to strašně podobné titulkování, kde máme přímou řeč, která je omezená délkou. Ze samé podstaty komiksu se to proto občas musí brát volněji. Občas se taky neshodneme třeba na slovosledu, někdy trošku upravím stylistiku, ale přesně kvůli tomu jsme dva, abychom si to zároveň celé krásně vybrousili.
S jakými podklady pracujete? Co je pro vás důležité?
Petr: Původně jsem nedal dopustit na fyzické kopie, které od nakladatelství ke všemu dostáváme. Když jsme ale jednou řešili Zabíjáka, chtěl jsem si napřekládat dopředu, a tak jsem využil naskenované stránky, které jsem si otevřel na počítači vedle Wordu. Tak jsem zjistil, že je tenhle způsob mnohem efektivnější než si pořád přetáčet, přibližovat nebo oddalovat fyzické stránky. Na monitoru v tom mám lepší přehled. Jiné podklady člověk vlastně nepotřebuje. Skeny originálu a Word, do kterého si píše.
Eliška: Konkrétně u CREW se překládají opravdu i ty nejmenší nápisy někde v pozadí, což někdy na fyzické stránce není tak dobře vidět. V tom můžou být skeny lepší. A když to nezvládneme rozluštit ani tam, čekáme, až se vrátí stránky ze sazby. Sazeči totiž pracují s poklady v plném rozlišení, které zasílá japonská strana.
Míváte od japonského vydavatele i poznámky, aby se např. nějaká část překládala konkrétním způsobem?
Petr: Občas se něco takového stane až zpětně. Primárně u názvů kapitol, podle kterých se jmenuje celý svazek.
Eliška: Anebo u anotace.
Eliška: Abych to přiblížila ještě víc, úplně celý proces vypadá takto: překladatel, redakce, sazba, korektury, redakce, překladatel. Pak jsou finální kontroly ze strany šéfredaktora nakladatelství. A pokud se v této fázi neobjeví nic zásadního, co by se ještě muselo přesázet, jde výsledek ke schválení k Japoncům. Kdyby měli nějaký problém, tak se to potom vrátí zpátky. A jestli je vše v pořádku, posílá se manga na tisk. U beletrie to bývá jednodušší, ale záleží na typu knihy. Třeba Animefestí přípravka má celý proces naopak ještě složitější, protože je v ní daleko víc očí, které na něj dohlíží.
Trvá schvalování z Japonska?
Petr: Do toho my vyloženě nevidíme, to už řeší nakladatelství.
Bylo u značky, jako je One Piece, důležité mít k ní vztah, abyste ji mohli překládat?
Petr: Je to naše srdcovka, což určitě pomůže. Primárně z toho pohledu, že to člověku dodá motivaci, protože s překladem samotným oblíbenost zase tolik nezamává. Jde spíše o to, že má člověk k dílu dobrý vztah, takže se mu do práce chce víc.
Eliška: Konkrétně u One Piece jde i o to, jestli ho má člověk rád natolik, aby s ním chtěl zůstat dvě dekády, pokud se poštěstí.
Petr: U takto dlouhých věcí zároveň pomůže nějaká předchozí znalost. Samozřejmě si nepamatuju všechno dokonale, přece jen je to dneska už nějakých 107 svazků. Když ale víš, že Oda v prvních svazcích jen lehce naznačil něco, co se mnohem později rozvinulo, je to určitě výhoda. Víš, kde si můžeš takové informace dohledat a ujistit se, jestli tu věc překládáš správně.
„Už teď se zapojujeme do diskuzí a jsme aktivní na Discordu, v různých komunitách, kde se překlad občas řeší.“
Pomáhá vám, že víte, jak se bude příběh vyvíjet?
Petr: Je to výhoda, protože už si můžeme dopředu promyslet odpovídající hru se slovy nebo způsob, jak potom všechno navázat.
Eliška: Můžeme danou věc schválně přeložit tak, aby měl český čtenář úplně stejný zážitek jako čtenář originálu, když na něco narazí a začne mu to dávat smysl třeba až za dvacet svazků.
One Piece má svoje specifikum v tom, že Oda opravdu hodně rád něco zmíní a pak se k tomu vrátí až za desítky svazků. My se zkrátka můžeme jen snažit udělat to nejlépe. Naštěstí máme internet, kde si můžeme věci ověřovat, dívat se dopředu a plánovat. Za třetí, redakci nám dělá úžasná Anna Křivánková, která One Piece taky zná. A v tomto případě navíc máme i odborníka Nikolu Tomase, který specificky kontroluje přesně to, jestli různé textové odkazy sedí apod. Z tohohle hlediska bude One Piece hodně opečovaná série, ale u překladu nás to nijak nesvazuje.
Vnímáte u této práce tlak s ohledem na to, jak významná tato série je a že bude pod větším drobnohledem čtenářů?
Petr: Jak jsem zmínil, ke všemu přistupujeme stejně a několik podobně důležitých nebo velkých titulů už máme za sebou, takže bych za sebe neřekl, že by to hrálo nějakou roli.
Eliška: Osobně tlak pociťuju vždycky a velmi, protože jsem stresoň. U komiksu je to ale ještě dobré v porovnání se streamingem, kde vím, že se bude na věc jako One Piece dívat půlka ČR. I když si ji z 90 % pustí v dabingu, se kterým nemám nic společného, pořád to nechává strašně velké procento lidí, kteří si danou věc přehrají s titulky a pak je budou propírat na internetu.
Vybavím si třeba „sper to ďas“ ze Zaklínače a jak s tím někteří lidé měli problém. Kolegům se to ale naštěstí líbilo, což je pro mě hlavní, a dokonce to potom i nějaký plátek použil jako název článku. Potěšilo mě to. U hraného One Piece mám ale daleko větší stres.
Petr: Mimochodem už teď se zapojujeme do diskuzí a jsme aktivní na Discordu, v různých komunitách, kde se překlad občas řeší. Do naší práce se to většinou nepromítne, každopádně zpětná vazba komunity může být přínosná věc. Jednou jsme ji např. využili u Zabijáka démonů, kdy se na základě reakcí v jednom místě upravila sazba.
Eliška: Když se občas někdo zlobí, proč něco není přeložené jinak, nejdeme to hned upravit. Snažíme se naopak vysvětlit, proč je to přeložené tak, jak jsme to udělali. Třeba u One Piece jsme už na několika různých místech vysvětlovali spojení „Velký poklad“. Všichni by ideálně chtěli mít všude One Piece, ale když jim člověk ukáže, jak to vypadá v té japonštině a vysvětlí znaky, jak je to tam přesně zapsané a proč, myslím, že jsou nakonec spokojené obě strany. Jak ta fanouškovská, tak překladatel.
Jedna skupina čtenářů je odchovaná na fanouškovských překladech, které jsou dělané různě, a někdy to působí tak, že by svazek pomalu chtěli mít celý v japonštině a český překlad snad jen jako přílohu. Tam si to občas musí obě strany trošku vyříkat, vždy to ale probíhá přátelsky a věřím, že je to ve finále hodně prospěšné.
Pracujete i s anglickým překladem, nebo jen s původní japonskou verzí?
Eliška: O tomhle se více zmíníme v přednášce na Animefestu, kde se budeme vyjadřovat právě i k anglickému překladu. Naznačím, že anglosaská překladatelská škola preferuje daleko větší autorskou volnost. Z překladatele se v podstatě stává autor. Nebo to po překladateli někdo přepíše, aby manga působila asi zajímavěji, nebo možná stravitelněji pro tamnějšího čtenáře. Těžko říct. U těch překladů to pak opravdu dělá neplechu.
Petr: Konkrétně v případě One Piece se americkému nakladatelství zřejmě zdáli piráti málo pirátští, takže to upravili tak, že všichni mluví a chovají se jako typičtí západní piráti. Je to samé arrr arrr a třeba místo jakéhokoliv alkoholu pijí výhradně grog…
Eliška: Jsou tam i přidané vtipy a slovní hříčky, které si hrají s různými pirátskými výrazy, které v originále nejsou, takže One Piece přes angličtinu pro její volnost ani překládat nejde.
„U češtiny je štěstí, že máme opravdu bohatý jazyk na všech stupních zdvořilosti.“
Je překlad One Piece po jazykové stránce něčím specifický?
Petr: Řekl bych, že třeba v porovnání se Zabijákem tam zas takový velký rozdíl není, protože to jsou oba bojové šóneny (pozn. žánr mangy pro mládež), takže využívají velice podobný jazyk a slovní obraty. Co bych ale určitě zmínil, je autorův oblíbený zvukový efekt Bam, který je opravdu častý a objevuje se v různých variacích. Podle Ody prý nejlépe navozuje atmosféru. Kdybychom si ho u překládaného svazku nechali vyhledat, objeví se přinejmenším na 50 místech napříč celou mangou.
Eliška: Netýká se to přímo jazyka, ale k těm specifikům bych ještě doplnila, že One Piece má oproti jiným sériím trošku jednodušší vizuál. Na řadě panelů viditelně není pozadí, jenom bílo. V jednom z Otázkových koutků, které jsou za kapitolami, se na to Ody někdo zeptal. A odpověď je jednoduchá: prostě se mu nechce.
Jak je to se slangem a jinými specifiky japonštiny, které mohou být náročné na pochopení pro člověka, který nezná kontext?
Petr: Stručná odpověď je, že se s tím musí nějak poprat. V překladu nám totiž všeobecně jde o to zařídit, aby si čtenáři dílo užili pokud možno stejně jako v původním jazyce. Když se objeví nějaké slovní hříčky nebo jazyková specifika, vždycky by se měly odrazit i v překladu.
U češtiny je štěstí, že máme opravdu bohatý jazyk na všech stupních zdvořilosti. Angličtina je v tomhle hodně divoká a taky na základě toho si potom komunita často stěžuje, protože zná anglické překlady, jak už jsme to dříve nakousli. Angličtina v tomto ohledu osciluje mezi dvěma extrémy. Buď se v zájmu exotiky nepřekládá nic a vše zůstane původní včetně věcí, které nedávají v angličtině smysl, anebo je to v druhém případě plné moderního anglického slangu.
Eliška: Pokud to jde, překladatel by měl zůstat někde uprostřed, i co se týče vtipů. A nejlépe si držet pěsti, že ho něco napadne a půjde to přeložit. Třeba konkrétně v prvních kapitolách One Piece dělá Buggy narážky na svůj červený nos a ostatní postavy na to reagují. Jednu takovou slovní hříčku se nám podařilo přeložit úplně přesně se stejným významem, z čehož jsme měli radost. Angličtina takové štěstí neměla. Buď to zkrátka půjde, nebo se to musí zčásti zabít, ale člověk se musí snažit, co nejlépe to jde.
Co se týče lokalizace slangu, to je kapitola sama pro sebe. Všeobecně se na tom ani překladatelé kolikrát neshodnou. Osobně třeba neradi děláme z obyvatelů Ósaky nějaké Brňáky a podobně. Řešíme to raději obecnou češtinou, určitou nespisovností jazyka, než aby do toho zasahovaly konotace krajů, ale občas se bohužel nedá svítit. Zrovna nedávno jsme měli v jedné manze nářečí tak podstatné pro děj, že jsme museli nechat postavu promluvit „po našymu“.
Když jsem před časem dělal rozhovor s překladatelkou Markétou Linhart, říkala, že nejhorší jsou pro ni na překládání japonštiny zvuky. Otevření dveří, padání věcí… Jak k tomu přistupujete?
Eliška: To je možná jedna z nejnáročnějších věcí na manze. Postupem času si samozřejmě člověk vypěstuje svůj pomyslný slovníček a už vyloženě ví, jaký zvuk použít, když např. postavě ujede noha na štěrku, když je nadšená… Občas je to ale opravdu ta nejtěžší věc na celém svazku. Naštěstí máme možnost konzultovat s kolegy v naší překladatelské poradně, takže v tom to možná máme jednodušší.
Existuje spousta přístupů, jak to řešit. Na některé věci máme v češtině vlastní zvuky, na jiné můžeme použít v podstatě jenom určitá písmena, pomocí kterých pak i český čtenář situaci pochopí. Vím, že kolegové občas k popisu využívají i podstatné jméno, ale tomu my se snažíme vyhýbat a obvykle jdeme spíše do něčeho odvážnějšího. V každém případě je to velmi složité.
Petr: Japonci mají tahle zvukomalebná slova zakódovaná přímo do jazyku, takže jim naskakují i v běžné řeči, přestože nám na první pohled nedávají žádný smysl. Když se ale do japonštiny ponoříš, tak poznáš, že nějaká slabiková skupina skutečně zní úplně jako čerstvě uvařená rýže a jiná zase připomíná, když někdo hodně mluví. Při překladu se často sami snažíme přicházet se zvukomalebnými slovy, která nejsou nijak zavedená, jako např. skvr/škvr. Českého čtenáře tak trochu nutíme, aby přemýšlel víc jako Japonec.
Eliška: Napadá mě teď jedna situace, u které všichni překladatelé trpí, a to je zvuk toho, když někdo omdlí. S takovými věcmi se potom musíme potýkat.
Petr: Hodně ošklivé je taky ticho.
„Buď se platí za počet normostran, kde je sazba o něco vyšší než u beletrie, nebo paušál za celý svazek.“
Máte radost, když pak přijdete z vlastním, originálním překladem?
Petr: Určitě. Hlavně v tom smyslu, že si ho můžeme zařadit do slovníčku a příště už to nemusíme řešit.
Eliška: Každopádně si ho nenecháváme jen pro sebe, to ne. Hnedka řekneme ostatním, aby ho mohli taky používat, nebo naopak něco krásného „vyfoukneme“ kolegům.
Co jména postav v One Piece, jak to s nimi bude?
Petr: Máme štěstí, že Oda svůj příběh zařadil do světa, který připomíná Karibik, takže používá hodně západních jmen. Komunita bude tím pádem z velké části ušetřena transkripce. Český přepis používáme jen u postav, které i v rámci světa One Piece pochází jakoby z Japonska, z Wana. Ale třeba takový Sanji bude ponechaný z j, protože vlastně není Japonec.
Když se vrátíme k procesu práce, jak to máte nastavené s redakcí? A co termíny?
Eliška: Dostaneme svazky, dostaneme termíny a musím říct, že je v podstatě vždycky dodržíme. Už teď máme některé věci přeložené na celý rok 2024 dopředu. Z redakce nám bylo řečeno, že to, jak fungujeme, je úplně nadlidské. Spolupráce u CREW je v každém případě na velmi přátelské bázi.
Můžete přiblížit, jak se za překlad mangy platí?
Eliška: Existují dva přístupy. Buď se platí za počet normostran, kde je sazba o něco vyšší než u beletrie, nebo paušál za celý svazek. Některá nakladatelství platí za komiks paušál, protože ta práce je trochu jiná než v případě klasických knih, u kterých člověk text přeloží, odevzdá a případně zapracuje poznámky redakce. S komiksem je práce daleko víc a musí se taky důkladně kontrolovat po sazbě. Redakce i překladatel se musí podívat, jak jsou přeložené a nasázené všechny bubliny i zvukové efekty a jestli všechno sedí.
Myslíte si, že má One Piece potenciál prorazit na českém trhu?
Eliška: Vzhledem k tomu, že se podařilo vydávání trefit do doby, kdy vznikla hraná seriálová podoba, a že jde o všeobecně nejprodávanější a nejpopulárnější mangu v historii, tak má potenciál určitě velký.
Vedle toho navíc došlo i k oznámení nové anime adaptace, takže naskočení pro nové fanoušky bude o to snadnější.
Byla opravdu jen náhoda, že oznámení One Piece v češtině vyšlo v podobné chvíli jako seriál na Netflixu?
Eliška: Z toho, co víme, to byla opravdu náhoda. Z redakce jsem slyšela, že jednání probíhala s přestávkami několik let a dlouho hrála roli i nechuť Japonců dávat nové licence v momentě, kdy v Japonsku vyšla zhruba stovka dílů, což by se v jiném jazyce dohánělo desítky let. Kvůli tomu a dlouholetému závazku to spíš vypadalo, že One Piece v češtině nevyjde. Skutečnost je ale nakonec naštěstí jiná.
Dokážete si pořád mangu či seriál užít z pohledu fanoušků, nebo už se tam víc prodírá ten odborný pohled a kritické oko, které hledá chyby?
Eliška: Samozřejmě si chyb všímáme, zejména u mangy. Navíc teď můžeme srovnat, jak něco řešila hraná adaptace a jak původní komiks. A občas najdeme něco, co je v jedné nebo druhé verzi lepší a můžeme to srovnat. Když je tam ale vtipná scéna nebo něco jinak zajímavého, tak si to člověk užije bez ohledu na to, jestli překládá, nebo jen konzumuje. Live action si ale upřímně užívám fakt hodně, protože je strašně povedená.
Liší se v něčem překlad obou verzí?
Eliška: Snažíme se je co nejvíc terminologicky i stylisticky sladit, aby měli divák i čtenář velmi podobný zážitek. V některých ohledech to pochopitelně nejde, protože třeba v manze konkrétně Zoro mluví víc hovorově, nespisovně, což v live action do takové míry není. Drobné odchylky tam vždy budou, ale jinak se opravdu snažíme, aby mohl fanoušek konzumovat obojí a nenacházel větší odlišnosti.
„Největší nevýhodu vnímám v tom, že spolu Slamáci stráví mnohem kratší dobu.“
A zvládl podle vás seriál něco lépe než manga?
Eliška: Souboje na videu budou samozřejmě vždy vypadat daleko lépe a budou napínavější, než když si člověk musí všechno představovat ve vlastní hlavě a dívat se na kresby, které třeba ani nemají to vykreslené pozadí. Takže dynamika a napětí jsou v seriálu v tomto směru podle mě lepší.
Petr: Řekl bych, že seriál taky zvládl lépe vykreslit Usoppův příběh, který sice zkrátili, ale tím, že tomu dodali takový hororový twist a ještě pozměnili Kurův plán, všechno najednou dávalo mnohem větší smysl.
Eliška: Tím, že byla hraná adaptace pod přísným dozorem Ody, mohl i on s odstupem řady let některá místa vylepšit. Zpětně věděl, co by chtěl udělat jinak, co udělat lépe. Mínus je naopak v tom, že je třeba, aby se vše vešlo do několika dílů, takže se logicky musely různé části zkrátit nebo změnit podle potřeb autorů. Je to jiné médium, které má své výhody i nevýhody.
Petr: Největší nevýhodu vnímám v tom, že spolu Slamáci stráví mnohem kratší dobu, takže pak některé scény nedávají takový smysl, ale to se nedá nic dělat.
Eliška: Nejlepší je konzumovat oboje najednou, pro ten ultimátní zážitek.
Co herci? Jste spokojeni s jejich výběrem, máte nějakého favorita?
Eliška: Obsazení je absolutně perfektní a myslím, že hlavně Luffy je výborný. Nedokážu proti výběru říct křivého slova.
Petr: Luffy a Usopp se určitě povedli hodně, vystihli jejich osobnost. Zoro je trochu posunutý, ale podle mě správným směrem. A to samé platí u Sanjiho, kde dobře ubrali na jeho…
Eliška: Na té slizkosti.
Petr: Je to víc gentleman.
Pojďme na konec zpátky k manze. Máte v ní jako znalci nějakou oblíbenou pasáž, na kterou se těšíte, až se k ní v překladu dostanete?
Petr: Marineford, protože tam se to všechno na sebe začne pomalu vrstvit. A pak samozřejmě čím dál, tím líp.
Eliška: Nemám vyloženě oblíbené části, spíš oblíbené scény. V současné chvíli si třeba naprosto užívám každou chvíli s pejskem Chouchouem. A to mi ke štěstí stačí.
Tak co, budete sbírat komiksový One Piece v češtině? Líbí se vám hraná adaptace Netflixu? A pokud už máte načteno, na kterou část příběhu se těšíte nejvíc?
