Markéta Linhart: „Zvuky jsou na překládání mangy to nejhorší“

2. 11. 20232. 11. 2023 autor: Daniel Šácha

Jak se překládá manga do češtiny? Tak přesně o tom jsem si povídal s Markétou Linhart, překladatelkou a lektorkou japonštiny, kterou můžete znát taky pod značkou JapaMaru. Zrovna teď překládá svou první komiksovou sérii pro nakladatelství GATE. Pojďte se podívat, jak takový proces vypadá.

Trh s japonskými komiksy se u nás solidně zaplnil. Až jsem se několikrát přistihl, jak si v duchu přeju, aby si dali vydavatelé na čas pauzu. Vím, je to rouhání, každopádně sérií, které bych si rád přidal do domácí knihovničky, už zkrátka vychází nad mé nakupovací možnosti. Na druhou stranu jsem ale samozřejmě rád, že je konečně z čeho vybírat a do boje o srdce čtenářů vyráží stále více zajímavých titulů.

Jedním z nich je taky nově vydávaná série Seidžo no Marjoku wa Bannó desu (v češtině vychází jako Magie svaté je všemocná), za kterou stojí autorka Juka Tačibana a kreslířky Fudžiazuki a Jasujuki Šuri.

Příběh vycházel nejdříve online, díky úspěchu mezi fanoušky ale přišla brzy serializace v podobě ilustrovaných light-novel a taky mangy, která má v Japonsku aktuálně osm svazků. U nás se mezitím chystá vydání druhého dílu pod hlavičkou už zmíněného nakladatelství GATE, součást Knihy Dobrovský, a na překladu poctivě maká Markéta.

Pusťte si i předchozí rozhovory s JapaMaru o studiu a tlumočení japonštiny.

Vzpomínám, že když jsme spolu mluvili poprvé, ptal jsem se, jestli by ses chtěla pustit do překládání mangy. Tehdy taková možnost nebyla, ale změnilo se to a pro Knihy Dobrovský jsi teď přeložila svoji první mangu. A k tomu rovnou i jeden román, o kterém ale zatím mluvit nebudeme.

Přesně tak, spolupráce začala právě tím románem, který jsem překládala asi půl roku. Proto se vlastně i moje veškeré další aktivity prakticky zastavily. Dokončila jsem ho letos na jaře a právě prochází kontrolou. Třeba to probereme při nějakém dalším rozhovoru. 

Každopádně, když jsem knihu odevzdala, nakladatelství mě oslovilo s tím, že oddělení, které se stará o mangu, shání další překladatele. Ideálně někoho, kdo má zkušenosti s překladem beletrie a je už víc sžitý s japonštinou. Řekla jsem, že to ráda zkusím, přestože jsem zrovna s překladem mangy do té doby zkušenost neměla. 

Řekla sis hned ano, chci do toho jít, anebo si váhala?

Upřímně, chvíli jsem váhala. Román, který jsem překládala předtím, mě hrozně bavil. Autorka, od které kniha je, má mnoho dalších úspěšných titulů, takže jsem si říkala, že bych chtěla jít rovnou do dalšího. Bavilo mě to číst a ještě víc překládat. I z toho důvodu jsem se trochu bála, že když kývnu na mangu, tak se v tom světě komiksu na čas zaseknu a k románům už se třeba nedostanu…

Na druhou stranu, spolupráce s lidmi z redakce byla příjemná, takže mě lákalo pokračovat bez ohledu na typ překladu. Není to jen o tom, že člověk sedí sám doma, něco přeloží, odevzdá, dostane peníze a konec. Cítila jsem se jako součást týmu. Vybraná manga mě navíc osobně zaujala a když se všechny body poskládaly dohromady, řekla jsem jo, to bych chtěla dělat.

Můžeš představit, o čem titul je? On má v angličtině takový trošku krkolomný název…

Je to tak, ten název je krkolomný a trošku jsme s nim v rámci překladu do češtiny bojovali. Oficiálně se titul nakonec jmenuje Magie svaté je všemocná. 

Žánrově jde o isekai (pozn. postavy z reálného světa se přenesou do nějaké fantasy či paralelní reality) a celý příběh se točí právě kolem zmíněné svaté. Jde o holku nebo spíš řekněme paní mého věku, která má po třicítce, pracuje a celkově je taková typická Japonka. Maká v kanceláři, dělá přesčasy, domů chodí pozdě večer a bydlí sama. Vyspí se a ráno znovu. Prostě takový „krásný“ japonský život. 

Jednoho dne se přesně takhle vrátí z práce a najednou je magickým rituálem přenesená do jiného světa, kde se právě snažili vyvolat jednu svatou. Povede se jim přivolat hned dvě dívky a ani jedna neví, co se děje. 

Hlavní hrdinka se tak ocitne v cizím světě, ze kterého se nemůže vrátit domů. A nikdo jí ani neporadí, jak by to mohla udělat, takže se tam snaží žít. Druhou dívku navíc mezitím odvedou v domnění, že jde o onu svatou, načež se naše hrdinka, jmenuje se Sei, trochu urazí: „Tak vy mě vyvoláte a řeknete mi, že jsem tady omylem. Co tady teď mám dělat?“ 

Je to hezký příběh o tom, jak se vyrovnává s tím, že tam je plonková a musí žít v úplně jiném světě, s jinýma lidma. Samozřejmě jde o kouzelný svět plný magie, lektvarů, příšer, atd. Naštěstí je to už prostě ženská, žádná chudinka, která by jen seděla a nevěděla, co si počít. Má zkušenosti, je chytrá a používá hlavu. To je na tom hrozně sympatické, že se s celou touhle naprosto nereálnou situací vyrovnává skrze reálná rozhodnutí, jaké by mohl udělat kdokoliv z nás.

Maká v kanceláři, dělá přesčasy, domů chodí pozdě večer a bydlí sama. Vyspí se a ráno znovu. Prostě takový „krásný“ japonský život. 

To zní dobře. Sám jsem popravdě zjistil, že čím jsem starší, tím víc potřebuju, aby se postavy v podobných příbězích chovaly smysluplně.

Souhlasím! Je to osvěžující. Musím říct, že Sei je hrozně sympatická.

A ještě je to takový trochu obrácený harém, takže je tam spousta hezkých chlapů, aby si každá z nás čtenářek měla koho vybrat. Sei každopádně není typická hrdinka harému, která by byla naprosto úžasná a všichni ji milovali, ale zároveň byla strašně hloupá a nepoužitelná. Ona je, jak už jsem naznačila, vážně chytrá a schopná. 

První překlad je z velké míry samostatná práce.

Pojďme se teď zaměřit na tvou práci. Jak se překládá manga, přiblížíš mi ten proces?

Hned na začátku jsem dostala šest svazků, které jsem si mohla okamžitě přečíst a začít pracovat. Celá manga má v současnosti myslím osm dílů, teď někdy bude v Japonsku vycházet devátý, takže příběh ještě pokračuje. Mohla jsem si ale už udělat obrázek, o čem to bude.

Mezi prvními kroky bylo třeba vymyslet, jak se bude překládat název. Takže si musíš přečíst všechny díly, abys měl co nejvíc informací a mohl se rozhodnout. Pomůže to i při překladu anotací u obálek. Dělala jsem je sice ze startu, ale samozřejmě musíš vědět, co se děje v dalších dílech.

Načítání šlo v tomhle případě relativně snadno, protože v příběhu není moc divných nebo odborných výrazů. Četlo se mi to hezky plynule. A potom jsem se pustila do prvního svazku. Vypadá to tak, že dostanu podklady v PDF v japonštině a pomocí nástroje Adobe Reader vkládám do textu poznámky ke každé bublině, ke každému zvuku. Takovým postupem přeložím celou knihu, případně se občas poradím s týmem, kde si nejsem jistá. První překlad je každopádně z velké míry samostatná práce. 

Co se s textem děje potom?

Přebírá ho sazeč, který moje české texty vkládá, upravuje a nahrazuje jimi původní japonský obsah. A samozřejmě vše znovu pročítá, jestli nezachytí nějaký překlep. Redaktorka, která provádí následnou kontrolu, už pak vidí vše hezky nasázené na stránkách, v bublinách, a dle potřeby dělá zásahy nejen ohledně správnosti textu, ale třeba i tak, jestli se text do bubliny vejde. Jako překladatel to totiž při prvním čtení ne vždy přesně odhadnu. 

PDF doplněné o její úpravy nebo poznámky se pak opět vrací ke mně na druhé čtení, kdy si vše opět v klidu projíždím. Stránku po stránce, bublinu po bublině, zvuk po zvuku. Reaguju na vložené komentáře a píšu, s čím souhlasím, případně s čím ne a proč. To si pak samozřejmě musím obhájit. Připravený text potom opět putuje k redaktorce. Od ní to jde k sázeči a nakonec ještě na jazykovou korekturu. 

První díl je vždy složitější, protože se musí ustanovit spousta termínů a technik, je třeba určit, jak budeme překládat jména apod. I proto jsme to teď po druhém čtení před korekturou znovu s redaktorkou společně projely a bavily se o případných sporných místech. Teprve pak šla manga do tisku.

Jsi tedy pravidelně v kontaktu i s japonskou redaktorkou, která je v nakladatelství interně?

Ano, já jsem externí překladatel na živnosťák, zpracovávám domluvené zakázky, ale interně jsou v týmu redaktoři a sazeč, kteří to pak celé dávají dohromady a pracují na doladění detailů. Ani moje práce samozřejmě odevzdáním překladu nekončí. S celým týmem jsem průběžně v kontaktu, radíme se např. o konkrétních slovech, kde si nejsem jistá přesným termínem, nebo naopak musíme vymyslet termín úplně nový. A na tom je třeba se shodnout. Důležitý je názor všech, což vnímám jako znak dobré spolupráce.

Říkáš, že bylo třeba stanovit hodně termínů. Tvořila sis během pročítání těch šesti dílů nějaký slovníček, kterým ses následně řídila?

Přímo ne, každopádně na tohle si člověk určitě musí dát pozor, ale ne nutně v termínech. Někdy se rozhoduješ o věcech, které jsou problematické v japonštině, třeba nejasnosti kolem množného čísla. Vzpomínám si na příklad s lesy, kde jsem si udělala na začátku určitou představu o tom, kolik jich je, ale později se ukázalo, že je lesů více a bylo třeba to všude přepsat. A samozřejmě se řeší taky jména postav. Tím spíš, že tato manga nevyužívá, s výjimkou hlavní hrdinky, japonská jména. Jako překladatel se tím pádem musíš rozhodnout, jestli se použije spíš česká varianta, nebo se přikloníš k anglické. 

Pracovala si jak s anglickou, tak s japonskou verzí mangy?

Měla jsem pouze japonskou verzi. Náš hlavní redaktor má občas u sebe i jiné cizojazyčné verze, takže v případě sporných míst lze nahlédnout, jak si s tím poradili jinde. Každopádně nejde na to spoléhat. Většinou je to ale tak, že anglická verze je přeložená trošku jinak. Dokonce bych řekla, že v některých místech až špatně. Je to způsobené tím, že japonština je hodně kontextuální jazyk a když se člověk nezamyslí, co chtěl autor daným výrazem říct, má možnost přeložit ho deseti různými způsoby. A překladatel holt někdy musí udělat to finální rozhodnutí podle všech dostupných informací a svého nejlepšího vědomí. 

Máš mimo samotné mangy k dispozici i nějaké další podklady, třeba poznámky autora komiksu?

Že bych třeba byla v kontaktu s autorem, to ne. Není vůbec běžné, že bych se k tomu jako překladatelka dostala. Každopádně kreslířka této mangy je na Twitteru (pozn. dnes X) a tam ji sleduju. 

Manga původně vyšla jako krátký román, který autorka příběhu publikovala na webových stránkách zdarma k nahlédnutí. Když to udělala, všimli si jí vydavatelé, kteří věřili, že by to mohla být dobrá manga. Kreslířka, která text převzala, ho přepracovala do mangy, takže se dá říct, že je spoluautorkou příběhu. V některých situacích bylo možné nahlédnout do původního textu, což se mi občas hodilo i kvůli kontextu. V románu bylo přece jenom víc vysvětlení, takže některé situace byly jasnější než na první pohled v manze. Tohle jsem tedy měla k dispozici, ale nebývá to standard.

Japonština má zvuky i na věci, které zvuky vůbec nejsou.

Takže už se v podstatě ví, jak to skončí, nebo manga příběh ještě rozšiřuje?

Manga to ještě rozšiřuje a myslim si, že bude vycházet dál. Hlavní tajemství, které tam celou dobu řešíme, ještě není zodpovězeno.

Přepis japonštiny je český, nebo používáte ten anglický?

Přesně tak, všechny transkripce jsou české.

Jedním ze znaků mangy jsou zvuky, jak přistupuješ k překladu citoslovcí a efektů?

Zvuky, to je upřímně nejhorší věc na překládání mangy, protože Japonci jich mají strašně moc. Čeština je na tohle poměrně chudá, tam to je samý bum, bác, bžuch a prásk, ale japonština má zvuky i na věci, které zvuky vůbec nejsou. Vymýšlí si je podle toho, jak jim připadá, že by zrovna ta věc mohla v danou chvíli znít. Mají spoustu zvuků, které jsou zažité, takže když je Japonec vidí, přesně ví, co si pod tím představit. A potom to dělá problém, když je v komiksu najednou panel, na kterém nic není, žádný obrázek, jen velký zvuk. 

Stalo se třeba, že hlavní hrdinka seděla a měla vypadat cool. V té scéně, ale měla trochu odhalené kotníky, což se samozřejmě na dámu z vyšší společnosti nehodí, že jo. A teď tam byl prázdný panel a za ním jen ba ba ba ba ba… Co by mohlo ba ba znamenat? Tak jsem to hledala a zjistila, že jde o zvuk, kdy si postava rychle srovnává sukni a přitom dochází k šustění oblečení. S tím jsem se dosud nikdy nesetkala. Japonci by samozřejmě všichni hned věděli, ale když vidíš prázdný panel bez textu jen s tímto zvukem, tak si těžko poradíš. Tohle nám v češtině trošku chybí.

Japonci mají citoslovce pro bouchnutí dveřmi, zavření okna… Je to pestré. A pak jsou tam ještě onomatopoie. Hrozně jsem třeba bojovala s moku, moku, moku, což znamená větší soustředění na práci a nervózní atmosféru. Jak to ale jedním slovem nebo zvukem vyjádřit v češtině? Nebo když postava přijde ke skříni a je tam zvuk, jak vyrovnává šaty v řadě. V takovém případě pak musíš volit buď nějaký opis, nebo se zvuku vyhneš a dáš tam třeba podstatné jméno, sloveso, případně vymyslíš jiný zvuk, který by byl pro situaci vhodný a českého čtenáře nezarazí. 

Důležité je, aby tomu každý, kdo komiks čte, dobře rozuměl a pochopil, co se v danou chvíli děje, že vrže skříň, zavírá se okno, pokládá se hrnek na stůl. Když tam ale bude zvuk, u kterého začne čtenář přemýšlet, co to vlastně znamená, tak je to špatně. Jak říkám, zvuky jsou to nejhorší, co na překladu mangy je. Taky je většinou dělám až na konec a jen, když mám čerstvou mysl a nejsem unavená. Kdybych se k tomu dostala v deset večer po celém dni překládání, tak zase skončíme jen u buch.

Musím říct, že moku moku mi přijde jako neřešitelný úkol…

Naštěstí je až v druhém díle, takže to teprve budeme řešit. Mám čas to domyslet. (smích) Každopádně už máme nějaké varianty.

Co nějaký oříšek v samotném překladu?

Co se týče textu, tady naštěstí žádný nebyl. Manga je psaná přirozenou japonštinou. Když jsem na začátku viděla téma, bála jsem se, že tam bude nějaká starojaponština nebo složité fantasy termíny, ale je to psané opravdu obyčejnou, běžně používanou japonštinou.

Zasahuješ coby překladatel i do samotné sazby?

Určitě k tomu můžu říct svůj názor, upřímně to ale raději nechávám na odbornících, protože zkrátka mají zkušenosti a oko na to, jak vše správně napasovat. Když máme několik variant zvuku, sazeč ví, který z nich bude v sazbě vypadat líp. Občas se tam řeší spíš věci jako třeba rozdělení bublin, k čemuž se samozřejmě jako překladatel vyjadřuju, protože je třeba, aby text měl správnou návaznost. Nestalo se ale, že bychom se někde sekli kvůli tomu, jak je text nasázený.

Jak dlouho celý proces nakonec zabere od chvíle, kdy jsi dostala podklady, po odevzdání, případně druhé čtení?

Jak jsem říkala, první díl byl trochu náročnější a tím i delší. Podle aktuálního plánu pro další svazky to ale vychází zhruba na dva měsíce práce na jeden překlad. Mluvíme o cca 170 stránkách. Myslím, že pro mě coby překladatele je to pohodlné časové rozmezí, abych nad tím nemusela sedět od rána do večera každý den. Revize a sazba pak zabere dalších pár týdnů. Druhé čtení už je ale rychlejší, zhruba na týden. 

Chodí připravený text i na nějaké testovací čtení mimo redakci, třeba k testovací skupině čtenářů?

V některých případech texty projdou širším kolečkem v rámci nakladatelství a dalších odděleních, ale je to velmi individuální a rozhodně to není pravidlem.

Pomohlo ti, že máš s mangou, resp. anime vlastní zkušenosti z pohledu čtenáře a diváka, nebo to v rámci překladu nehraje roli?

Myslím si, že je dobré, když člověk oboje zná, protože si mnohem líp dokáže vyvodit kontext. Manga i anime mají své určité stereotypy, jak v nich postavy mluví, jak se na sebe rozčilují. Díky tomu, že mám s oběma zkušenosti, si dokážu lépe najít český ekvivalent. Říkám si ale, že člověk, co studuje japonštinu a nikdy v životě neviděl anime nebo mangu, snad ani neexistuje.

Používáš vedle Adobe a slovníku nějaké další nástroje, které ti v překladu pomáhají?

Jen základní věci. Víceméně mám při ruce vždycky klasický slovník a k tomu krásný japonský slovník onomatopojí, když občas potřebuju přeložit zvuk, u kterého si nejsem jistá. A pak občas zabrouzdám do slovníku synonym, pokud potřebuju trošku oživit svůj vlastní rodný jazyk.

Dokážeš po aktuální zkušenosti srovnat překlad mangy s tím knižním? Liší se v nějakých bodech, mají takové překlady svoje specifika?

Je to úplně jiný svět. U překladu beletrie musí být člověk trochu spisovatel, mít hodně načteno a vědět, jak formulovat věty tak, aby to znělo důstojně. Je tam víc popisu a vyprávění. V románu, který jsem překládala, je pět různých vypravěčů a každý mluví trochu jinak. Každá kapitola byla oříšek, hodně hodin práce a čtení stále dokola. Na druhou stranu, výhoda románu je, že má člověk celý příběh od začátku do konce, což u mangy není pravidlem. Může se stát, že máš k dispozici šest dílů, ale v sedmém se objeví něco, co ti udělá čáru přes rozpočet ve smyslu toho, jak jsi něco přeložil. Nemůžeme vědět, co autor napíše, co udělá. Plus samozřejmě ty zvuky, které v románu nejsou.

Když jsem poprvé četla mangu v češtině a viděla jsem zvuk pro otočení stránky, který je přeložený jako otoč… Bylo mi to proti srsti. Jenže když se nad tím člověk zamyslí, vybrat něco lepšího je složité. Duch mangy je v tom, že jsou tam krátké, úderné slova, díky kterým vše pochopíte. Někdy jsou trochu zvláštní, ale k manze to patří. Je to takový věčný boj a myslím si, že co překladatel, to jiný názor, jak to dělat správně.

Snažím se pracovat tak, abych se za výsledný překlad mohla postavit.

Říkáš, že jsi sama byla u čtení kritická, připravuješ se nějak na přijetí svého překladu u čtenářů?

Ano. A trošku se bojím. Nejhorší v tomhle jsou samozřejmě lidi, kteří japonsky umí a říkají si, jak by to přeložili jinak. A jak říkám, byla jsem taky taková, když jsem četla mangu poprvé v češtině. Ale teď retrospektivně, když jsem sama v situaci, kdy mám udělat finální rozhodnutí o překladu a mám třeba šest variant, u kterých se mi ani jedna nelíbí, ale musím vybrat to nejmenší zlo… Vidím to najednou z jiného pohledu.

Možná by někdo jiný přišel a hned by ho napadlo, jak by to mělo být. To je holt to, víc hlav víc ví. Proto jsem ráda, že mám redakční tým, kde občas klidně i sazeč, který japonsky neumí, přijde okamžitě se super variantou. Role překladatele je v tom zkrátka těžká. Variant je mnoho a každý člověk dělá jiná rozhodnutí. Jiný překladatel by to třeba přeložil jinak, možná lépe, možná hůř. Osobně se snažím pracovat tak, abych se za výsledný překlad mohla postavit. 

Pojďme naše povídání uzavřít výhledem do budoucna. Máš nějakou mangu, kterou by sis chtěla přeložit?

Hrozně ráda bych dělala mangu Nana. To je příběh, který ve mně zůstal. První anime, které jsem viděla a které bylo z úplně obyčejného života obyčejných holek v Tokiu. To pravé Japonsko, žádný Naruto a My hero academia, kde všichni mají superschopnosti a jsou úžasní. Zkrátka úplně obyčejní Japonci, kteří žijí obyčejný život a bojují s těmi každodenními starostmi. Čím jsem starší, tím víc mě takové příběhy lákají. Třeba se k nám tahle série jednou dostane.

Tak co, nalákala vás manga? Dejte mi vědět do komentářů a klidně přidejte i tipy, jaké další rozhovory by vás (nejen k tomuhle tématu) zajímaly. Každý podnět ocením.