Oinkovky. Mini-deskovky z Japonska

23. 2. 202422. 2. 2024 autor: Daniel Šácha

Před třemi roky (v covidu) jsem napsal článek o japonských deskovkách. Dnes chci navázat a zaměřit se specificky na jednoho ze tří mých oblíbených japonských vydavatelů Oink Games. I proto, že díky rodinnému deskovkářství 4 Kavky mají na českém trhu nejlepší zastoupení. Čím jsou jejich hry unikátní a které bych vám doporučil?

Kolem roku 2021 se u mě, asi jako u velké části populace, naplno rozjela deskoherní mánie. Ono taky nebylo moc co jiného dělat. A hlavní pozornost jsem logicky věnoval hrám právě z Japonska, kterých je na trhu spousta. Vsadím se, že o některých ani netušíte, že jsou původně japonské — viz Milostný dopis.

Jak jsem zmínil, mezi japonskými vydavateli mám tři oblíbená jména. Vedle Oinků jsou to ještě itten a Saashi & Saashi. Každý z nich má trochu jiný, unikátní styl. Zatímco třeba itten dělá originální hry na zručnost, Saashi jsou pověstní mj. tím, že témata čerpají z každodenního japonského života. Jednu věc mají každopádně společnou, upřednostňují kvalitu před kvantitou (přestože titulů už mají všichni tři na trhu taky celkem dost).

Hry od Oinků jsou ideální pro příležitostné hráče, ale velmi dobře zabaví i ty zkušené — ať už jako tzv. filler, výplň mezi delšími hrami, nebo samostatně. Sami si občas takhle uděláme „oinkový večer“ ve dvou, kdy točíme jednu krabičku za druhou.

Po stopách Oinků

Vize zakladatele Oink Games (zal. 2010), Džuna Sasakiho, byla vytvořit deskové hry, které by nebyly jen zábavné a zajímavé k hraní, ale taky snadno přenosné a krásné na pohled. Můžu potvrdit, že se mu to povedlo do puntíku splnit. Malé krabičky, do kterých až na drobné výjimky Oinkové své hry vždy napasují, jsou i parádní sběratelský kousek. Chcete je mít vyskládané na poličce.

Další výhoda je navíc ta, že pravidla obvykle vysvětlíte během několika málo minut (i rychleji). A přestože je většina her od Oinků relativně krátkých, neubírá jim to na důmyslnosti, hloubce a strategii. Vsadím se, že vás překvapí, kolik komponentů se dá do tak malého prostoru napasovat. Tady vzduch rozhodně nekupujete.

Jedním z prvních domácích úspěchů studia byla kreslící párty hra A Fake Artist Goes to New York. Ve světě je ale pořádně proslavily až Deep Sea Adventure (Ponorka) a hlavně Scout (Cirkus), který v roce 2022 získal třetí místo na deskoherních Oscarech Spiel des Jahres.

Minihry od Oinků se dneska překládají do řady jazyků (už v samotné krabičce najdete manuál asi pro pět mutací) a distribuují od Japonska po Holandsko. Jejich kompaktní velikost z nich navíc dělá jasnou volbu pro každou cestu. Ať už jedeme navštívit kamarády do Prahy nebo letíme na roadtrip po Španělsku, jedna dvě oinkovky se v batohu krásně ztratí.

„Líbí se mi, že jsou rychlé a dají se zahrát ve vlaku nebo kdekoliv na cestách. Klidně je dáte do kapsy a rozložíte v parku na dece. A jsou hezké esteticky,“ shrnula svou minirecenzi moje partnerka Ewelina.

Oink Games v Česku

Jaké hry od Oink Games si můžete pořídit a co si o nich myslím? Zaměřím se na těch osm, které se dají díky Alici a Martinovi ze 4 Kavek sehnat v Česku. Do předprodeje se postupně dostávají další, ale protože jsem je ještě nehrál, povím vám o nich někdy příště.

Pořadí her je takové, jak bych je osobně seřadil podle oblíbenosti. I když lépe by se daly brát po dvojicích (dvě první místa, dvě druhá, atd.), protože mi tak k sobě přirozeně sedí.

Aby to bylo pestřejší, poprosil jsem o názor ke každé z her jednu ze 4 Kavek, Alici. Její komentáře najdete vždy na konci konkrétní pasáže coby citaci. 🙂

1. Cirkus
2. Ponorka
3. Boj o poklady
4. Město 77
5. Gorily
6. Troika
7. Splašená sklizeň
8. Startupy

Cirkus (Scout)

Cirkus mě opravdu baví. Možná je to tím, že jsem v dětství měl rád žolíka. Obě hry jsou si totiž v mnohém podobné. Na začátku dostanete vějíř karet a postupně vykládáte postupky nebo jiné sady, které přebijí ty soupeřovy. Japonská verze má ale sympatický twist. Na rozdíl od žolíka tady hrajete s kartami tak, jak jste je dostali nalosované na začátku, žádné přehazování (to v průběhu hry).

Je to rychlé, je to chytré a zatím hra slavila úspěch u každé nové skupiny hráčů, kam jsem ji vzal. Že se dostala mezi top hry roku mě rozhodně nepřekvapuje.

„Velehit, milují ho i nároční hráči. Naše nejprodávanější oinkovka. Nominace mezi TOP 3 hry světa v deskoherních Oskarech (Spiel des Jahres 2022) vystřelila Cirkus i nás o hodně pater výš. V mnoha směrech.“ — Alice (4 Kavky).

Ponorka (Deep Sea Adventure)

Moje první oinkovka ještě z roku 2021, kterou držím na stejné úrovni jako Cirkus. Má v sobě dobrodružný příběh, přestože na začátku téměř nikdy nemá šťastný konec. Kdo by se taky nechtěl ve skupině potápěčů vydat do hlubin sbírat poklady. Horší to je ovšem s kyslíkem…

Na Ponorce se mi líbí, že si cestu k pokladům můžete pokaždé vyskládat jinak a přizpůsobit ji tak ploše, na které hrajete. Je to o štěstí na hody a taky schopnosti riskovat. Málokdy u nás zůstane jen u jedné partie. Na druhou stranu je pravda, že umí být i frustrující a bylo by super, kdyby se k nám někdy dostala speciální kostka, která v Japonsku vyšla jako minirozšíření.

„Naše první hra a stálice. Vychází už 10 let a patří mezi nemnoho trvalek v deskoherním světě. Okouzlí na první zahrání hráče i nehráče. Takže ji nosívám často u sebe a ukazuju lidem. Je to parádní ukázka toho, jak může vypadat dobrá moderní deskovka z tohoto století.“ — Alice (4 Kavky).

Boj o poklady (Flotsam Fight)

Přestože na poličce leží delší dobu, zahráli jsme si Poklady poprvé teprve nedávno a hned mě chytly. Pokud znáte populární „kraví“ karetku 6 bere, budete jako doma. Princip je podobný, ale pořád originální. Cílem je zbavit se všech karet (pokladů) z ruky tak, že je postupně od nejnižší po nejvyšší nakládáte na vybrané čluny. Těch je ale omezený počet a když soupeř přihodí větší poklad, než máte v ruce, může vám snadno zhatit plány.

Hlavní síla této hry se podle mě projeví ve více hráčích (max 6) a řekl bych, že je to ideální volba do hospody, přestože to by se ve výsledku dalo říct o všech zmíněných.

„Tuhle hru jsem si musela vybojovat. Martin ji zařadit nechtěl. Já jí věřila. Připomíná mi kooperativní The Game, ale je svižnější a hrají v ní všichni proti všem. Malá milá karetka, při které se hezky popíjí kafe nebo pivo a kecá s přáteli.“ — Alice (4 Kavky).

Město 77 (Town 77)

Stále ještě docela novinka, kterou jsem měl možnost s Kavkama otestovat ještě v původní verzi Město 66. A hned po první partii jsem se ptal, kdy se dostane do prodeje, protože je prostě dobrá. Ewelina říká, že je to takové barevné sudoku. Je to taky její nejoblíbenější hra (možná proto, že v ní pravidelně vyhrává): „Lidi se děli na takové, co hrají rychle a ty, co si chtějí při tahu pomyslet. Tohle vyhovuje mojí povaze.“

Rozložené vypadá Město krásně a přestože pravidlově patří k těm nejjednodušším, postupem času vás donutí víc a víc přemýšlet a taktizovat. Vašim úkolem je rozšiřovat město o nové domy, ale pro zachování pestrosti nesmíte do stejného řádku a sloupce umístit dům stejné barvy či tvaru. Na začátku banálně jednoduché, ale po pár kolech…

„Sudoku na steroidech. Na stole vypadá parádně a dá se hrát i sólo – stala se tedy i první sólovkou v naší nabídce. Hry, které někomu vysvětlím za minutu, a pak už se hraje, mám moc ráda.“ — Alice (4 Kavky).

Gorily (Durian)

Gorily jsou podobně jako níže zmíněná Troika můj černý kůň. Nesedí mi designem, ale herně je to hlavně ve větším počtu fakt zábava. Trochu blafujete, trochu riskujete. Zní to trochu jako poker a přitom si hrajete na prodavače, kteří se snaží odhadnout, jestli jim na příchozí objednávky stačí zásoby.

Osobně se u téhle jednohubky vždy dobře bavím a věřím, že kdyby dostala lepší vizuál, klidně bych ji zařadil o jednu dvě příčky výše.

„Ty si pro změnu vydupal Martin. Nerada je vysvětluju, ale třeba kamarád, který dělá audity, tuhle hru miluje – hrají ji prý v práci i s kolegy auditory. Protože i ve hře se prodává a naskladňuje a šéf pak dělá inventury a rozdává padáky, když prodáte víc, než máte skladem. Ve hře je i opravdový zvoneček!“ — Alice (4 Kavky).

Troika

Upřímně, z počátku jsem Troice moc nevěřil. A teď ji mám rád a vlastně se těším na každou další partii. Podobně jako Ponorka má v sobě dobrodružnou složku, kdy nejednou do konce kola nevíte, jestli přežijete. Místo hlubin se zde ale ocitáte na neznámé planetě, ze které se musíte dostat. A k tomu potřebujete palivo. Postupně tak odkrýváte drahokamy a rozhodujete se, jestli z nich bude kořist (body) nebo právě pohonná látka (přežití). Oboje je pro úspěch ve hře důležité a oboje vám mohou kazit soupeři. Troika tak nabízí hezký prostor pro škodolibost. A musím přiznat, že ta mě občas baví.

„Tu jsem si taky vydupala – je to sbírání setů, což je můj oblíbený mechanismus. A vizuálně to hře na stole moc sluší. Hodně barviček. To mám taky ráda. Ale hra vás odmění až na konci kola a k tomu je dlouhá cesta. Mám její pomalé tempo ráda, ale dost lidí to nebere. Takže raději sahám po jiných hrách.“ — Alice (4 Kavky).

Splašená sklizeň (Quickity Pickity)

Sklizeň je u mě tak nízko jen z toho důvodu, že nejsem vyloženě fanoušek postřehových her. Přesto si ji dokážu užít a myslím, že je skvělá pro rozproudění atmosféry buď hned na začátku akce, nebo jako svižná výplňovka po jiné dlouhé partii.

Je to vtipná záležitost, kde sbíráte různé kombinace rozházeného ovoce — podle pokynů bodovací karty. Někdy vám trojička může přinést cenné body, jindy vás pošle do mínusu.

Pokud máte dobrý postřeh a baví vás hry, kde lítají ruce po stole, směle do ní. Pro ostatní hráče může být naopak trochu stresující, protože limit sběru omezuje odkrytí tří goril. A ty někdy přijdou zatraceně brzo.

„Splašené hry mám ráda. Jsem ADHD a uklidnit mysl je pro mě náročné. Jde to buď u zenových her, nebo naopak u těch splašených, jako jsou Turboprší nebo Splašená sklizeň. Abyste vyhráli, musíte vypnout mozek, a to občas potřebuju. Tu taky nosím u sebe a ráda ji někoho naučím.“ — Alice (4 Kavky).

Startupy (Startups)

Startupy jsou u nás zatím ve stínu ostatních oinkovek i proto, že k zahrání potřebujete alespoň 3 hráče. Na stůl se proto nedostanou tak často. A je fakt, že i když jsem sám podnikatel, téma zní asi nejméně sexy.

Vyprávění o tom, jak se hra hraje, tak nechám v tomto případě jen na Kavkách. Ke každé ze svých deskovek totiž dělají povedené videonávody.

„Hra s fajn mechanismem, chytrá – trochu sbíráte sety, trochu blafujete. Vizuálně mě ze všech her baví nejmíň, a to téma se podle nás úplně netrefilo. Třeba ji Oinkové jednou redesignují podobně jako Cirkus, který se hned v roce svého redesignu objevil mezi nejlepšími hrami světa.“ — Alice (4 Kavky).

Kterou si vybrat?

Osobně bych řekl, že je nejlepší mít doma všechny. Každá hra je opravdu jiná a hodí se pro jinou příležitost nebo náladu. Jak vám navíc ukáže níže připravený žebříček, preference má každý trochu jiné.

Když chceme něco na klidný a tichý večer, stavíme doma Město, pokud jdeme za kamarády, bereme Cirkus (i Ponorku), a jestli je nálada veselejší, sáhnu po Gorilách, atd.

Skvělé je, že díky 4 Kavkám dostanete ke každé poctivě zpracovaný český návod. A pokud jste (jako já) líní, můžete kouknout na jejich videa. Mimochodem, natočili jsme společně pěkně obsáhlý rozhovor, takže pokud vás zajímá, jak náročné je vydávat japonské deskovky v Česku, brzy se o tom dozvíte víc.

A do té doby si jich můžete třeba pár zahrát 🙂

Máte doma nějaké hry od Oink Games? Jestli ano, napište, která je vaše oblíbená, případně jakou si plánujete koupit.